14 C 101/2020-80 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 151 150 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení. Uvedl, k tomu že byl účastníkem soudního řízení vedeného u Obvodní soud pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 211/2008, které bylo zahájeno dne 7. 8. 2008. Předmětné řízení bylo pravomocně ukončeno dne 14. 6. 2019, a celková doba trvání předmětného řízení tedy dosáhla 4,043 dnů. Dle názoru žalobce je výše uvedená doba trvání předmětného řízení s ohledem na jeho charakter zcela nepřiměřená. Dle názoru žalobce se v průběhu předmětného řízení vyskytly značné průtahy, čímž bylo porušeno jeho základní právo na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů stanovené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Bylo tak zasaženo do základního práva žalobce, má žalobce za to, že samotné konstatování porušení jeho práva je v tomto případě zcela nedostačující. Z důvodu výše uvedených průtahů byl žalobce po dlouhou dobu trvání řízení nucen setrvat ve stavu nejistoty týkajících se jeho práv a povinností, čímž mu vznikla nemajetková újma. Žalobce podáním uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem u žalované, dne 12. 12. 2019. Žalovaná do dne podání žaloby o nároku žalobce nijak nerozhodla. Žalobce tak z opatrnosti, s ohledem na běh promlčecí lhůty jeho nároku dle ust. § 32 odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 1 zákona Odpšk., podává tuto žalobu, neboť v případě nepodání této žaloby mu hrozí promlčení jeho nároku. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, dle něhož platí, že„ nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích“. Pokud jde o celková délka řízení, to trvalo od jeho zahájení do právní moci posledního rozhodnutí, 4,043 dnů. Dle žalobce je zřejmé, že uvedená doba trvání je naprosto nepřiměřená, a tato okolnost zvyšuje zadostiučinění, které by mělo být žalobci poskytnuto za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Co do složitosti věci projednávané, v řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět žádné dokazování v cizině a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Dle názoru žalobce výše uvedená absence okolností, které by zvyšovaly složitost věci, zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobce měl obdržet za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Co do jednání žalobce, pak ten v průběhu řízení nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Tuto okolnost je třeba hodnotit tak, že ani nezvyšuje, ani nesnižuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo být poskytnuto za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 je považováno za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že první dva roky řízení by měly být ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, kdy nejsou dány žádné, které by výši přiměřeného zadostiučiněné snižovaly, ale naopak jsou dány okolnosti, které výši přiměřeného zadostiučinění zvyšují (zejména celková délka řízení), vyčíslil žalobce výši požadovaného zadostiučinění za jím utrpěnou nemajetkovou újmu v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu částkou 151 150 Kč. K výše uvedené částce došel tak, že celkový počet dnů, po které řízení trvalo (4,043), přepočetl na roky, pročež výslednou cifru vynásobil částkou 15 000 Kč, kterou požaduje jako přiměřené zadostiučinění za jeden rok (s tím, že za první dva roky požaduje částku poloviční). Žalobce dále v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, požaduje z částky ve výši 151 150 Kč zákonný úrok z prodlení, a to od 13. 6. 2020. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 13. 12. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 151 150 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 1. 9. 2020. Žalovaná konstatovala, že došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 108 750 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V činnosti soudu nebyla shledána období nečinnosti, pouze místy určitá nekoncentrovanost, ovšem první rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost. Bez ohledu na uvedené však již nelze celkovou délku řízení v rozsahu bezmála 11-ti let hodnotit jako přiměřenou. Řízení je tedy shledáno nepřiměřeně dlouhým. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 108 750 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Odkázala na průběh posuzovaného řízení a, že v případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit i relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo ve vztahu k žadateli 10 let a 8 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 25%, a to 20% z důvodu složitosti řízení a 5% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na vypořádání společného jmění manželů. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků, řady listinných důkazů a opakovaného znaleckého zkoumání. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Procesně rozhodováno opakovaně o osvobození od SOP, ustanovení znalce, znalečném aj. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu ČR (zejména se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, č.j. Cpjn 206/2010) a není důvod pro jeho navýšení. 3. V průběhu řízení bylo toto částečně zastaveno co do částky 108 750 Kč, kterou žalovaná žalobci v průběhu řízení uhradila a k projednání pak zůstal úrok z prodlení z této zaplacené částky a zbytek nároku na němž žalobce setrval, a to ve výši 42 400 Kč s příslušenstvím. 4. Soud provedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, 4 C 211/2008, z něhož se podává, že žalobkyně [jméno] [příjmení] podala žalobu o vypořádání společného jmění manželů proti [celé jméno žalobce] (nyní žalobci) dne 7. 8. 2008. Usnesením soudu z 5. 9. 2008 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který byl zaplacen 5. 9. 2008. Dopisem žalobkyně adresovaným soudu tato sdělila, že se obrátila na Českou advokátní komoru k ustanovení zástupce. Referát soudu z 5. 9. 2008 k nařízení jednání na 26. 9. 2008. Protokol o jednání 26. 9. 2008