14 C 18/2020-104 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu 29. 1. 2020 domáhala náhrady škody z nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu z řízení vedeného u Obecního soudu v Kladně pod. sp. zn. 10 C 108/1992 jež pravomocně skončilo dne 25. 3. 1995. Uvedla k tomu, že dne 30. 6. 2017 bylo pod sp.zn. 23 C 38/2017 zahájeno u Okresního soudu v Kladně řízení o určení vlastnického práva k budově trafostanice. V tomto řízení vystupovala žalobkyně na straně žalující, kdy se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně a zde vedenou pod sp.zn. 23 C 38/2017 domáhala určení vlastnického práva k budově bez čísla popisného nebo orientačního, a to budově trafostanice. V době podání žaloby byla a i v současné době je budova trafostanice zapsána na LV [číslo] pro k.ú. [obec] a jako její vlastník je zapsána společnost [právnická osoba] (v předmětném řízení vedeném pod sp.zn. 23 C 38/2017 žalovaný). Žalobkyně je výlučným vlastníkem parcely číslo st. [číslo] v k.ú. [obec] (zapsaná na [list vlastnictví]) o výměře 9m2 (dále jen„ parcela“), na níž se předmětná budova nachází. Budovu trafostanice získala žalobkyně do svého vlastnictví od právních nástupců firmy [jméno] [jméno] (dále též jen„ pan [jméno] [jméno]“, případně„ [právnická osoba]“), a to včetně budovy trafostanice, kterou vlastnil pan [jméno] [jméno] a jeho právní nástupci od roku 1946, kdy byla tato zbudována na základě stavebního povolení ze dne 29. 6. 1946 vydaného firmě pana [jméno] [jméno]. Do vlastnictví žalobkyně se trafostanice dostala vkladem společníků žalobkyně, když tito se dohodli, že do (tehdy) základního jmění žalobkyně vkládají nepeněžitý vklad ve formě svých spoluvlastnických podílů k nemovitosti [adresa] a souvisejících pozemků v [obec] uvedených na [list vlastnictví]. Původní společníci (zakladatelé) žalobkyně získali nemovitost [adresa] v restituci (jedná se o objekt bývalého pivovaru se sladovnou v k.ú. [obec]) včetně pozemků s ním váznoucích tak, jak jsou specifikovány v rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10C 108/92-162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10C 108/92-183, kterým byl nahrazen projev vůle povinné osoby k uzavření dohody o vydání věci. Žalobkyně byla od svého vzniku přesvědčena, že je vlastníkem celého objektu pivovaru a sladovny v [obec], včetně doplňkových objektů nacházejících se uvnitř historického oplocení objektu, mezi něž patří i budova trafostanice, jejíž výstavba v jiném místě (za oplocením objektu), než kde se nacházela původní trafostanice potřebám pivovaru již nevyhovující, byla na základě usnesení podnikové rady započata v roce 1946 (dokončena v roce 1948) a byla součástí objektu pivovaru a sladovny a dalších budov na to navazujících. Jednotlivé budovy jsou součástí pozemků ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně pak objekt trafostanice byl až do roku 2016, kdy byl jako jeho vlastník zapsán žalovaný, součástí parcely st. 237 o výměře 10 008m2 (nyní 9999m2, po oddělení parcely číslo st. [číslo] zastavěné trafostanicí), na níž se nachází celý průmyslový objekt (tedy budova bývalého pivovaru a sladovny včetně doplňkových objektů). V roce 2016 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“ či„ žalovaný“) obrátila na stavební úřad v [obec], který této společnosti vydal potvrzení, že předmětná trafostanice byla uvedena do provozu v roce 1919. Zřejmě pak na základě tohoto přípisu a výměru ze dne 27. 4. 1948, kterým schválil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v [obec] povolení k zahájení provozu mimo jiné předmětné trafostanice, zapsal [stát. instituce], KP [okres], [právnická osoba] jako výlučného vlastníka trafostanice, aniž by skutečný vlastník, [právnická osoba], měla možnost toto rozhodnutí katastrálního úřadu jakkoli ovlivnit. Vklad byl proveden dne 14. 11. 2016 s právními účinky ke dni 2. 11. 2016. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla přesvědčena, že skutečným vlastníkem a stavebníkem trafostanice byl v roce 1946 pan [jméno] [jméno] (resp. [právnická osoba] [jméno]), zahájila již v říjnu 2016 šetření za účelem zajištění dobových dokumentů. Tyto dokumenty se [právnická osoba] podařilo nakonec obstarat u Okresního archivu v [anonymizováno]. Předmětné dokumenty osvědčují, že skutečným stavebníkem trafostanice byl pan [jméno] [jméno] (resp. [právnická osoba] [jméno]), který také stavbu trafostanice financoval. Žalobkyně z uvedeného důvodu podala proti [právnická osoba] u Okresního soudu v Kladně žalobu vedenou tímto soudem pod sp.zn. 23 C 38/2017, o určení vlastnického práva k budově trafostanice, jíž bylo tímto soudem vyhověno. Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému, a to mimo jiné i proto, že v rozsudku o restituci Okresního soudu v Kladně sp.zn. 10 C 108/92„ budova trafostanice nebyla uvedena“. V případě, že by v předmětném rozsudku budova trafostanice uvedena byla, o vlastnictví žalobkyně by pochybností nebylo, neboť by (pokud ne jinak) nabyl vlastnického práva k budově trafostanice vydržením. O vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, se poškozený dozvěděl až z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, čj. 27 Co 266/2018-208, škoda žalobkyni pak fakticky vznikla tím, že jí nebylo navráceno vlastnické právo k budově trafostanice, kterou pozbyla dne 2. 11. 2016, když s účinností k tomuto datu byl jako vlastník předmětné trafostanice zapsán do katastru nemovitostí [anonymizováno]. Nejedná se o nezákonné rozhodnutí, ale„ pouze“ o nesprávný úřední postup (nerespektování ustanovení § 155 odst. OSŘ soudem), kdy žalobkyně vycházela z presumpce správnosti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10 C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10C 108/92-162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10C 108/92-183 (dále jen„ rozhodnutí o restituci“), kterým byl nahrazen projev vůle povinné osoby k uzavření dohody o vydání věci, nemaje příčiny se domnívat, že by rozhodnutí o restituci neřešilo celý uplatněný restituční nárok oprávněných osob, tj. že by jím nebyl vrácen restituentům celý původní objekt pivovaru včetně budovy trafostanice. Současně pak objektivní promlčecí doba nároku poškozeného na náhradu škody byla do té míry zkrácena, že poškozenému bylo reálně zabráněno ve včasném uplatnění jeho nároku, neboť o vzniku škody se poškozený dozvěděl až z rozhodnutí Krajského soudu v Praze, čj. 27 Co 266/2018, které mu bylo doručeno dne 7. 5. 2019, tedy až po uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Teprve tehdy zjistil, že v důsledku nesprávnosti výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10 C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10 C 108/92-162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10 C 108/92-183, se nestal vlastníkem budovy trafostanice, ač oprávněné osoby žádaly o navrácení celého areálu objektu bývalého pivovaru bez výjimky, přičemž to, že předmětný rozsudek v restituční věci není správně formulován, zjistil až z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, čj. 27 Co 266/2018-208, který mu byl cestou jeho advokátky doručen dne 7. 5. 2019. Do té doby měla žalobkyně za to, že předmětný (restituční) rozsudek je bezvadný a byl jím celý areál bývalého pivovaru vydán oprávněným osobám. V takovém případě by však případná námitka promlčení vznesená státem byla jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, neboť by„ bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Žalobkyně sice nebyla účastníkem řízení vedeného Okresním soudem v Kladně pod sp.zn. 10 C 108/92, nicméně práva, která z něj vyplynula pro úspěšného žalobce, následně přešla v plném rozsahu na poškozenou, a tedy je žalobkyně poškozená přesvědčena, že je plně legitimována domáhat se ve smyslu z.č. 82/1998 Sb. odškodnění vzniklé majetkové škody. Výše této škody odpovídá hodnotě budovy trafostanice, kterou poškozená vyčíslila jako náklady na její znovuvybudování, když tržní ocenění není možné, neboť s takovýmito objekty se běžně neobchoduje. Náklady na vybudování stejné budovy jakou je budova trafostanice, by dle zjištění poškozené žalobkyně činily 531 190 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nárok na náhradu majetkové újmy, která jí vznikla v důsledku nesprávně formulovaného výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10 C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10C 108/92- 162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10 C 108/92-183, tedy v důsledku nesprávného úředního postupu,