14 C 197/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná a společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) uzavřeli dne 20. 9. 2013 Smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se předchůdce žalobkyně zavázal zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a poskytnout žalované kontokorentní úvěr až do výše limitu 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala udržovat na účtu peněžní prostředky nejméně ve výši minimálního zůstatku a platit poplatky za vedení účtu a platební styk dle platného sazebníku. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, když překročila výši sjednaného úvěrového limitu a nesplácela řádně a včas, pročež předchůdce žalobkyně převedl dlužnou částku na nový účet za účelem splacení dlužné částky a následně v důsledku porušení splátkové povinnosti ze strany žalované, zesplatnil úvěr v celé výši ke dni 7. 5. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k převodu pohledávky za žalovanou z předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Dlužná částka představuje jistinu ve výši 21 817,93 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 28. 1. 2021 ve výši 1 213,94 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 21 817,93 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzývána k plnění, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě nezpochybnila a nezpochybnila ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů předložených žalobkyní následující skutečnosti. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 20. 9. 2013, bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu, na jejímž základě se zavázal poskytnout žalované běžné účty a kontokorentní úvěr povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu a žalovaná se zavázala nepřekročit limit. Z Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách se podává, že výše povoleného limitu byla stanovena na částku 17 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 50 % povoleného limitu, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku byla stanovena na 29 % ročně. Dle bodu 23 písm. f) Základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru je případem porušení překročení povoleného limitu, dle bodu 24 Podmínek pak za této situace je žalobkyně oprávněna prohlásit závazky klienta za ihned splatné. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, a dále ze seznamu postoupených pohledávek (příloha č. 1) má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 2. 2. 2021. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021 se podává, že dlužná jistina činí částku 21 817,93 Kč a splatné poplatky částku 1 800 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 2. 2021 a podacího archu ze dne 24. 2. 2021 soud zjistil, že byla žalovaná ze strany žalobkyně o úhradu dluhu upomínána před podáním žaloby. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. 6. Podle ust. § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 7. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný co do jistiny ve výši 21 817,93 Kč. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah založený smlouvou o bankovních produktech a službách, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované kontokorentní úvěr. Žalované byl poskytnut úvěr, který žalovaná prokazatelně čerpala, aniž by jej řádně a včas splatila. V průběhu řízení se žalovaná ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nesporovala, a tudíž ani netvrdila, že by jí uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradila. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů, když žalobkyně současně doložila svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 21 817,93 Kč s příslušenstvím a výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou dlužnou částku včetně povinnosti zaplacení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 9. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku ve výši 1 800 Kč, jež má představovat smluvní poplatky, není soudu z provedeného dokazování a z žalobních tvrzení zřejmé, co tento nárok má představovat. Z Dispozic ke smlouvě sjednané mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně se podává seznam poplatků, žalobkyně však netvrdila, co konkrétně smluvní poplatky v daném případě představují. Soudu tak není zřejmé, co žalobkyní nárokovaná částka představuje a tedy na základě čeho je tento poplatek nárokován, tzn. jaké jsou předpoklady pro to, aby žalobkyně mohla tento poplatek po žalované požadovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nemohl ji soud vyzvat k doplnění rozhodných skutečností podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení se v zásadě činí při ústním jednání, a proto tento nárok zamítl jako neopodstatněný (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný účastníků nemá na jejich náhradu právo. V dané věci byla žalobkyně úspěšná co do částky 21 817,93 Kč, tedy z 92,4 %, neúspěšná pak byla co do částky 1 800, tedy z 7,6 %. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 84,8 % (odečtení neúspěchu od úspěchu). Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 945 Kč, dále odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) á 2 060 Kč (za převzetí zastoupení, žalobu, výzvu k plnění), paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 486,80 Kč Celkem soud přiznal na náklady řízení žalobkyně částku 8 066 Kč (84,8 % z 9 511,80 Kč). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.