14 C 87/2018-261 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy z titulu svého nezákonného trestního stíhání. Uvedl k tomu, že dne 28. 10. 2017 uplatnil žalobce coby navrhovatel u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu") na náhradu imateriální újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 24/2015, trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 3. 7. 2014, č. j. KRPA-19221-54/TČ- 2014-000071). S ohledem na případnou námitku promlčení nároku žalobce tento považuje za relevantní uvést, že sice bylo jeho trestní řízení pravomocně skončeno již dne 27. 4. 2017, tuto skutečnost (resp. fakt, že odvolání státní zástupkyně bylo vzato zpět) se dozvěděl až dne 28. 4. 2017, když se, i se svým právním zástupcem, JUDr. [jméno] [příjmení], dostavil na Městský soud v Praze, kde mělo proběhnout veřejné projednání podaného odvolání. Zpětvzetí odvolání bylo učiněno pouhý den před nařízeným veřejným projednáním odvolání bez toho, aby žalobce (či jeho právního zástupce) telefonicky nebo e-mailem státní zástupkyně o tomto vyrozuměla. Proto se žalobce dozvěděl o tom, že jeho trestní stíhání skončilo, teprve až právě dne 28. 4. 2017, a toto datum je tak rozhodné z hlediska běhu promlčecí doby. Žalobce se o vzniklé újmě dozvěděl teprve až dne 28. 4. 2017 a dne 28. 10. 2017 uplatnil svůj nárok u příslušného ministerstva. Nutno tak uzavřít, že daný nárok žalobce nemůže být promlčen. Žalobce se domáhá přiměřeného zadostiučinění za vzniklou újmu imateriální, kterou ve svém uplatnění adresovaném ministerstvu ze dne 28. 10. 2017 a doplněném dne 22. 3. 2018, vyčíslil na částku v celkové výši 300 000 Kč. Z hlediska kritéria povahy trestní věci, žalobce byl obžalován ze spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci podle ustanovení § 150 odst. 2 trestního zákoníku, se kterým uvedený zákon spojuje trest odnětí svobody až do dvou let. Fakticky byl pak žalobce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců na zkušební dobu 16 měsíců. Závažnost trestní věci se promítla do níže popsaných následků, které byly trestním řízením v osobnostní sféře žalobce způsobeny. Z hlediska psychologického dopadu nelze odhlédnout od skutečnosti, že od 3. července 2014 žalobce čelil déle než tři čtvrtě roku obvinění ze zvláště závažného zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, podle ustanovení § 199 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, se kterým uvedený zákon spojuje trest odnětí svobody na pět až dvanáct let. Z obdobného trestného činu byl současně obviněn i jeho tehdy 83letý otec, který se však, bohužel, již ani překvalifikování tohoto trestného činu na trestný čin neposkytnutí pomoci nedožil. Pokud jde o délku trestního řízení, to celkově trvalo 2 roky a 3 dny od podání obžaloby (dne 24. 4. 2015), a 2 roky a 10 měsíců od zahájení úkonů trestního řízení (dne 3. 7. 2014). Trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne 27. 4. 2017. Po celou dobu trvání tohoto trestního řízení navíc žalobce pociťoval intenzivní, níže popsaný zásah do své osobnostní sféry, který bude pociťovat s jistotou po zbytek života. Z již samotného popisu trestního řízení plyne, že uvedeným řízením bylo negativně zasaženo do rodinného a soukromého života žalobce. Poškozenou v daném trestním řízení měla být dle názoru státního zastupitelství [role v řízení] [role v řízení]. Pachatelem měl kromě samotného žalobce být dle názoru státního zastupitelství i jeho otec. Celá rodina tak byla vtažena do několik let trvajícího trestního řízení. Žalobci nebyla dopřána možnost důstojného psychického klidu bezprostředně po úmrtí maminky, a poté ani po úmrtí tatínka. Žalobci se jenom těžko skrývala traumata, která v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení utrpěl. Tato traumata pak navíc byla neblaze přenášena i na jeho nejbližší rodinu, zejména na těhotnou ženu, a díky opětovnému odvolávání OSZ pro Prahu 3 nadále, tedy ještě bezprostředně po porodu, resp. ještě 10 dní již po narození syna žalobce, opět na celou rodinu. Do práva na osobní čest, důstojnost a dobrou pověst žalobce bylo zasaženo již samotným zahájením trestního stíhání. Žalobce si celý svůj život pracně budoval dobrou pověst a společenské postavení, které v důsledku trestního stíhání bylo narušeno. Tento zásah byl přitom umocněn medializací trestního stíhání i samotnou jeho profesí jako [anonymizováno] O tom vypovídá i řada článků, které byly k jeho osobě vydány. Trestní řízení představovalo pro žalobce značnou psychickou i finanční zátěž, nejistotu stran jeho budoucnosti, i budoucnosti jeho rodiny, to se citelně podepsalo na jeho psychickém stavu. V případě žalobce byla tato újma umocněna skutečností, že poškozenou v daném trestním řízení měla být dle názoru státního zastupitelství [role v řízení] [role v řízení]. Pachatelem měl být dle názoru samotného státního zastupitelství kromě samotného žalobce i jeho otec. Od června 2017 začal žalobce docházet na psychoterapii kvůli extrémní podezíravosti lidí v okolí, resp. nedůvěře v systém a obavám takřka z čehokoliv, což se výrazně podepsalo i na jeho profesi - lékaře (viz přiložená lékařská zpráva). Toto jsou dopady, které žalobce nesmírně zatěžují. Nezákonné trestní řízení značně zasáhlo do práv i života žalobce. Podle jeho názoru v tomto případě nepostačuje pouhé konstatování porušení zákona, a žalobce tudíž požaduje finanční zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, a to s ohledem na značnou medializaci trestního řízení i na další již výše uváděné negativní dopady na život žalobce. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní dne 28. 10. 2017 uplatnil ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání ve shora specifikované trestní věci a že dne 22. 3. 2018 rozšířil požadovaný nárok na odškodnění na celkovou částku 300 000 Kč, přičemž akcentoval zejména značnou medializaci posuzované věci, skutečnost, že ke zrušení původně pravomocně uloženého trestu došlo krátce před jeho vykonáním, a pocit neodčinitelné křivdy i za svého otce. Žalovaná žalobci mimosoudní plnění v peněžité formě neposkytla. Odkázala na průběh trestního řízení, když v souladu s konstantní judikaturou uzavřela, že v posuzovaném případě došlo ve vztahu k žalobci k vydání rozhodnutí, které je možno ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. označit jako nezákonné, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 7. 2014. Současně došlo i k naplnění § 10 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. Jde-li o samotné trestní stíhání, pak dle již ustálené judikatury vyšších soudů jsou pravidelnými indikátory intenzity nemajetkové újmy zejména povaha trestní věci, délka trestního stíhání a konkrétní následky v právní sféře poškozeného. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. Peněžité odškodnění by však mělo náležet pouze tehdy, pakliže vzniklou újmu s přihlédnutím ke všem okolnostem případu je možno hodnotit jako skutečně závažnou. Pokud jde o povahu trestní věci, pak žalobce byl prvotních devět měsíců stíhán pro závažný zločin, po podání obžaloby již sice pouze pro přečin s horní hranicí trestní sazby ve výši tří let odnětí svobody, avšak s přihlédnutím k jeho povolání by bylo lze věc hodnotit i nadále jako vážnější. Zde je nutno podotknout, že právní kvalifikace se odvíjela zejména od závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ze dne 24. 3. 2014 (na l. č. 499-515 trestního spisu), který mj. jiné uváděl, že [anonymizována tři slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Délka trestního stíhání dosáhla dvou let a devíti měsíců, což samo o sobě sice nelze považovat za dobu krátkou, avšak vzhledem ke skutečnosti, že věc byla projednána před soudy tří stupňů soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR, je nutno ji označit za zcela přiměřenou. Jde-li o konkrétní zásahy trestního stíhání do života žalobce, pak žalovaná považuje jejich vylíčení za nedostatečné, zaměřující se primárně na obecné teze. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v ř