16 C 43/2020-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 29. 9. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 160 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce předmětnou částku požaduje jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu – porušení povinnosti soudů vydat rozhodnutí v občanskoprávní věci v přiměřené lhůtě dle zákona č. 82/1998 Sb. Konkrétně se jedná o řízení vedené před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce – v procesním postavení strany žalující podal u [název soudu] dne 1. 2. 2013 žalobu na vypořádání zaniklého společného jmění žalobce a jeho bývalé manželky (v procesním postavení strany žalované), a to majetkové hodnoty v souhrnné výši [částka]. Řízení bylo skončeno usnesením [název soudu], [pobočka] ze dne 11. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým soud schválil smír účastníků a které nabylo právní moci dne 22. 11. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že doba průběhu řízení (6 let a téměř 10 měsíců) neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, je dle žalobce zřejmé, že ze strany soudů došlo k porušení zásady rychlosti řízení. Význam řízení byl pro žalobce podstatný, neboť předmětem soudního řízení byly z hlediska žalobce zásadní majetkové hodnoty týkající se 13 let výdělečného života žalobce. Žalobce tak byl po celou dobu v nejistotě ohledně rozsahu vzájemných finančních vztahů s bývalou manželkou (zda vůči ní má z titulu vypořádání zaniklého SJM pohledávku či naopak závazek a jaké výši). Žalobce neměl na průtazích téměř žádný podíl. Žalobci tak vznikla nesprávným úředním postupem nemajetková újma, za kterou je nezbytné poskytnout přiměřené zadostiučinění, a to v maximální možné výši. Žalobce uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 160 000 Kč podáním ze dne 24. 3. 2020. Na uplatněnou žádost žalovaná v zákonné lhůtě 6 měsíců nijak nereagovala. Z uvedených důvodů podal žalobce předmětnou žalobu, kdy nad rámec zadostiučinění dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty pro rozhodnutí žalované o žádosti žalobce. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 2. 2021 potvrdila, že u ní žalobce žádostí ze dne 24. 3. 2020, datovanou téhož dne, uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 160 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobce došlo dne 16. 2. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 59 250 Kč. K samotnému řízení žalovaná uvedla, že toto bylo zahájeno podáním žaloby dne 1. 2. 2013 a pravomocně ukončeno usnesením o schválení smíru účastníků dne 20. 11. 2019. V mezidobí podal žalobce žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, která byla dne 3. 3. 2020 zamítnuta. Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo dne 28. 8. 2020 potvrzeno odvolacím soudem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 9. 2020. Celková délka řízení tak činí 7 let a 7 měsíců. V průběhu řízení nebyly dle žalované zjištěny průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, úkony soudu byly prováděny v pravidelných navazujících lhůtách. Celková délka řízení se však jeví již jako nepřiměřená. Žalovaná proto žalobci poskytla zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 59 250 Kč, které odpovídá všem okolnostem případu, a není dán důvod pro jeho navýšení. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, respektive 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 1869/2015, v němž dovolací soud uvádí, že částka 15 000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Žalovaná následně shledala důvody pro snížení základní výše odškodnění o 40 %. Namítané řízení bylo skutkově velice složité, o čemž svědčí počet vypracovaných znaleckých posudků. Byl vypracován znalecký posudek k ocenění motorových vozidel, dále k ocenění movitých věcí, poté k ocenění podniků a také vířivky, včetně možnosti jejího přemístění. Několik posudků bylo také revizních. Nutnost zadat vypracování znaleckých posudků se tak do značné míry promítla do celkové délky řízení. V řízení bylo opakovaně rozhodováno i odvolacím soudem, 1x ve věci a 2x o odvolání proti usnesení o přiznání odměny znalci. Bylo také rozhodováno o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků. Dle žalované se na prodloužení celkové délky řízení podílel i sám žalobce, když po vydání rozhodnutí, kterým byl schválen smír mezi účastníky, podal žádost o osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu, zda na ní trvá i po pravomocném rozhodnutí ve věci, nereagoval, soud tak musel o žádosti formálně rozhodnout a před tím ještě vyzvat žalobce k doložení majetkových poměrů. Význam řízení byl dle žalované hodnocen jako standardní, když řízení o vypořádání společného jmění manželů nepatří mezi typy řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu ČR spojován automaticky zvýšený význam pro jeho účastníky. Žalobce zvýšený význam řízení pro svou osobu ani netvrdí. Žalovaná má za to, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a žalobou uplatněný nárok tak žalovaná nepovažuje za důvodný. V případě uložení platební povinnosti požádala žalovaná o stanovení 15denní lhůty k plnění. 3. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy. 4. Soud vzal řízení za prokázané, a to ze žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 24. 3. 2020, že žalobce uplatnil mimosoudně tento svůj nárok u žalované, když žádost žalobce došla žalované téhož dne. Posledně uvedené žalovaná potvrdila ve svém sdělení žalobci ze dne 25. 3. 2020 Stanoviskem ze dne 16. 2. 2021 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a současně přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 59 250 Kč. Dle žalobcem doloženého potvrzení o provedení platby na účtu vedeném u [právnická osoba], byla posledně uvedená částka na tento účet zaúčtována dne 17. 2. 2021. Uvedené skutečnosti rovněž nejsou mezi účastníky řízení sporné. 5. Podáním došlým soudu dne 12. 3. 2021 vzal žalobce žalobu co do přiznaného zadostiučinění ve výši 59 250 Kč zpět. Obvodní soud pro Prahu 2 pak usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 16 C 43/2020-41, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle ustanovení § 96 odst. 1, 4 o. s. ř., když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání. Citované usnesení nabylo právní moci dne 13. 5. 2021. 6. Žalobce v reakci na vyjádření žalované ve svém podání ze dne 10. 5. 2021 uvedl, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění by mělo být vycházeno ze základní částky 20 000 Kč ročně – nikoliv tedy z částky 15 000 Kč dle návrhu žalované, neboť se jednalo o soudní spor pro žalobce naprosto zásadní, neboť předmětem soudního řízení byl v podstatě veškerý majetek žalobce, s nímž nebylo možno po dobu řízení prakticky nakládat, což žalobce zásadně omezovalo v jeho životě, příjmech, chování a plánech. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, aby výše zadostiučinění byla krácena z důvodu složitosti řízení, a to navíc ještě ve vysokém poměru 40 %, čemuž neodpovídá skutková ani procesní složitost řízení. 7. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud považuje za podstatné uvést následující skutečnosti: 8. Dne 4. 2. 2013 došla tomuto soudu žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti žalované [jméno] [příjmení] o vypořádání společného jmění manželů. Věc byla u [název soudu] vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 22. 2. 2013 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby. Dalším usnesením ze dne 13. 3. 2013 soud vyzval žalobce k odstranění vad žalobního návrhu. Doplnění žaloby soudu došlo dne 27. 3. 2013. Dne 26. 4. 2013 pak soudu došlo vyjádření žalované. Dne 14. 6. 2013 bylo ve věci konáno přípravné jednání. Předmětem vypořádání společného jmění manželů účastníci učinili konkrétní movité věci, včetně třech osobních automobilů, žalobcem tvrzené vnosy do výlučnéh