17 C 81/2021-89 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 54 925 Kč s příslušenstvím jako náhrady účelně vynaložených nákladů k bránění svých práv v příčinné souvislosti s nezákonně vedeným trestním řízením, zahájeným dne 26. 4. 2017 na základě usnesení o zahájení trestního stíhání, [číslo jednací], které bylo pravomocně skončeno dne 6. 6. 2020 rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 5. 2020, č. j. [číslo jednací]. Za nezákonná rozhodnutí označila žalobkyně uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně specifikovala v žalobě jednotlivé položky jednotlivých úkonů právní služby a náhrad hotových výdajů, které v souhrnu tvoří žalobou požadovanou částku. 2. Takto formulovaný nárok žalobkyně uplatnila u žalované dne 12. 9. 2020, žalovaná jej však v zákonné šestiměsíční lhůtě nijak nevyřídila, přičemž lhůta šesti měsíců uplynula dne 12. 3. 2021. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 54 925 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 3. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně předmětný nárok dne 12. 9. 2020 uplatnila, přičemž uvedla, že mu co do částky 53 125 Kč vyhověla, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 9. 8. 2021. Ve zbytku nárok žalovaná neuznala a v tomto rozsahu žádost zamítla. 4. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 11. 9. 2021 potvrdila, že jí žalovaná přiznanou částku ve výši 53 125 Kč uhradila dne 11. 8. 2021. Žalobkyně takto přiznanou částku akceptuje, přičemž netrvá na celé žalované částce. Žalobkyně tak vzala svou žalobu částečně zpět do celé výše jistiny, nadále však požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 53 125 Kč za dobu od 13. 3. 2021 do 11. 8. 2021. 5. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Na základě shodných tvrzení účastníků a účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 7. Mezi stranami je nesporné, že žalobkyně uplatnila u žalované dne 12. 9. 2020 nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně zahájeným usnesením příslušného policejního orgánu ze dne 24. 4. 2017 a pravomocně skončeným zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu Plzeň město ze dne 13. 5. 2020, č. j. [číslo jednací] ve výši 54 925 Kč. Jelikož žalovaná nerozhodla o žádosti žalobkyně v rámci předběžného projednání do šesti měsíců, podala žalobkyně žalobu, kterou se uvedeného nároku domáhala u soudu. Mezi stranami je též nesporné, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 53 125 Kč dne 11. 8. 2021, přičemž žalobkyně na rozdílu mezi původně požadovanou částkou a částkou, která jí byla žalovanou vyplacena, netrvala a žalobu v tomto rozsahu vzala zpět. O zastavení řízení ohledně částky jistiny ve výši 54 925 Kč soud rozhodl usnesením ze dne 6. 10. 2021, č. j. 17 C 81/2021-82. 8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: 9. Podle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. 10. Podle § 14 a § 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. 12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 13. Podle § 8 odst. 1, 2 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. 14. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. 15. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. 16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Poté co soud řízení co výše jistiny zastavil, zůstal předmětem řízení kapitalizovaný úrok z prodlení z žalovanou vyplacené částky 53 125 Kč za dobu od 13. 3. 2021 do 11. 8. 2021. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z žalovanou přiznané částky ode dne následujícího do dne zaplacení považuje soud za důvodný. Žalovaná se nezaplacením předmětné částky uplatněného, resp. přiznaného nároku do dne jeho zaplacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1450/2008, uveřejněný pod č. 79 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010) dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku, kdy podle § 15 odst. 1 OdpŠk platí, že přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla žalované doručena dne 12. 9. 2020 a lhůta šesti měsíců skončila dne 12. 3. 2021. Soud tak považoval požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 53 125 Kč za dobu od 13. 3. 2021 do 11. 8. 2021 za důvodný, a požadované právo na zaplacení tohoto úroku tak žalobkyni přiznal, a to v kapitalizované výši 1 825 Kč. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kombinaci s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř., dle které byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Žalobkyně vzala svou žalobu do jistiny zpět z důvodu dílčí úhrady (53 125 Kč) žalovanou po zahájení řízení, kdy řízení bylo zahájeno až po marném uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání uplatněného nároku. S ohledem na toto plnění žalované i shora učiněné závěry lze konstatovat, že v této části byla žaloba podána důvodně, procesní zavinění zastavení řízení je v této části tedy na straně žalované a tuto část předmětu řízení je možné přičíst k procesnímu úspěchu žalobkyně. Rozdíl mezi žalobkyní původně požadovanou částkou nákladů právního zastoupení a částkou přiznanou činí 3,3 procenta, což je rozdíl nepatrný a soud k němu pro účely rozhodování o nákladech řízení nepřihlížel. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 680 Kč, kterou tvoří nevrácená část soudního poplatku dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 1 000 Kč a náklady