18 C 217/2020-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17.9.2020 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že původní věřitel žalovaného, společnost [právnická osoba], jakožto postupitel a společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupník uzavřeli dne 18.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení specifikovaných pohledávek. Jednou z postoupených pohledávek, je i pohledávka za žalovaným. [právnická osoba], [IČO] následně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019 na stávající žalobkyni. Dne 5.4.2017 původní věřitel žalovaného (společnost [právnická osoba]) uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím webového rozhraní, kdy žalovaný doručil svou žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru původnímu věřiteli. Pomocí unikátního identifikačního kódu, který byl žalovanému zaslán a který následně žalovaný vložil do příslušného pole ve svém uživatelském účtu žalovaný, čímž vyjádřil svou vůli být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami s možností opakovaného čerpání do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru, společně s úrokem z úvěru a poplatkem z úvěru, anebo částkou 1000 Kč, dle toho, která z částek je vyšší. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku ve výši 30 753 Kč, kterou měl v souladu s příslušnými výpisy splácet dle sjednaných podmínek. Žalovaný však svůj dluh řádně nesplácel, když neuhradil na jistině částku ve výši 13 997 Kč. Celkový dluh žalovaného pak činí částku ve výši 13 997 Kč na jistině, dále pak byla žalovanému účtována částka ve výši 762,5 Kč, a to v souladu s čl. VI. Odst. 1 písm. a) smlouvy jakožto částka nákladů vzniklých s prodlením žalovaného. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou, ani poté však ničeho na svůj dluh neplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně v žalobě, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. 5. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr, který žalovaný pravidelně čerpal (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 5.4.2017, výpis s revolvingového, obchodní podmínky společnosti, výpis z účtu vedeného na jméno žalovaného s výzvou k plnění se splatností dne 5.5.2017, 5.6.2017, 5.7.2017, 5.8.2017, 5.9.2017, 5.10.2017, 5.1.2018, 5.2.2018, 5.3.2018, 5.4.2018, 5.5.2018, 5.6.2018, 5.7.2018, 5.11.2017, 5.12.2017, standartní informace o spotřebitelském úvěru společnosti [právnická osoba], potvrzení o provedení transakcí). Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat úvěrový rámec až do výše 35 000 Kč, čerpané prostředky se zavázal vrátit včetně úroku z poskytnutého úvěru a poplatků za čerpání úvěru, v případě prodlení se žalovaný smlouvou zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně náklady vzniklé s prodlením (článek VI. Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 5.4.2017, smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný v termínu splatnosti úvěr ani z části neuhradil, právní předchůdce žalobkyně proto vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně (výzva původní žalobkyně). Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] na společnost, která pohledávku za žalovaným následně postoupila na stávající žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, a to dopisem ze dne 27.5.2020 (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 18.12.219, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2020, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému ze dne 27.5.2020). Stávající žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 27.5.2020, avšak žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil (předžalobní výzva ze dne 27.5.2020). 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 7. Soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v dojednané výši. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky s dohodnutým úrokem právnímu předchůdkyni žalobkyně vrátit ve stanoveném termínu, avšak svůj závazek porušil, úvěr řádně nesplácel a pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru se z toho důvodu stala celá splatnou. V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů, když žalobkyně současně doložila svou aktivní legitimaci ve sporu smlouvou o postoupení pohledávek. Z uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dluh z titulu úvěrové smlouvy. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z žalované částky za období ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky za žalovaným do zaplacení dle ustanovení § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalobkyni náleží proti žalovanému plná náhrada nákladů řízení. Tyto tvoří dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměna za 3 úkony á 300 Kč učiněné advokátem jako zástupcem ve výši celkem 900 Kč (tj. příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, sepis žaloby), 3 režijní paušály á 100 Kč dle 14b odst.5 písm. a) ve výši celkem 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Náklady řízení celkem tedy činí 2 252 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř