19 C 11/2021-124 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy tento soud nerozhodl o jeho nároku na odměnu v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce uvedl, že v tomto řízení vykonával bezplatnou obhajobu pro obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. V průběhu tohoto řízení, dříve než bylo ve věci rozhodnuto, obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 21.11.2018 zemřel a pro žalobce, jakožto jeho obhájce skončila povinnost jej obhajovat. Dne 2.1.2019 tj. v zákonem stanovené lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se žalobce dozvěděl, že jeho povinnost obhajovat skončila, uplatnil podáním ke Krajskému soudu v Brně žádost o odměnu za právní zastoupení a náhradu nákladů za bezplatnou obhajobu obžalovaného. Podle ustanovení § 151 odst. 3, 6 tr. ř., měl o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodnout orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájce povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem tak měl učinit předseda senátu soudu I. stupně. O žalobcem uplatněné žádosti ze dne 2.1.2019 však předseda senátu Krajského soudu v Brně nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců a to i přes to, že žalobce po marném uplynutí dvouměsíční lhůty, toto rozhodnutí urgoval a to podáním ze dne 3.3.219 a následně ze dne 9.7.2019, kdy podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 a násl. zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích. Následně se žalobce stížností ze dne 24.7.2019 obrátil na vedení soudu, kdy tato stížnost byla místopředsedou Městského soudu v Brně vyhodnocena jako důvodná a bylo mu sděleno, že usnesení bude vypraveno nejpozději do 20.8.2019. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2019, sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů žalobci ve výši 562 587 Kč včetně DPH, a to za období provedené obhajoby od 27.10.2016 do 21.11.2018. Vzhledem k tomu, že žalobce nesouhlasil s výší částky, která mu byla přiznána z titulu bezplatné obhajoby, podal proti předmětnému usnesení ze dne 24.8.2019 stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci O této stížnosti bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci až usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [spisová značka], tak že napadené usnesení soudu I. stupně bylo změněno a žalobci byla přiznaná odměna za právní zastoupení ve výši 839 126,70 Kč. Tato částka byla žalobci zaplacena Krajským soudem v Brně až dne 6.3.2020. Žalobce tedy shrnul, že povinnost obhajovat obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] skončila pro žalobce dnem jeho úmrtí 21.11.2018, přičemž návrh na přiznání odměny za právní zastoupení podal ke Krajskému soudu v Brně dne 2.1.2019, přičemž o tomto návrhu mělo být rozhodnuto do dvou měsíců, tedy nejpozději dne 2.3.2019, což se nestalo o bylo o této žádosti rozhodnuto až dne 24.8.2019 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.2.2020 Krajský soud v Brně se tak dnem 3.3.2019 dostal do prodlení, ve kterém byl až do dne 6.3.2020, kdy byla žalobci částka ve výši 839 126,70 Kč představující odměnu za právní zastoupení, připsána na účet. Úrok z prodlení činil 9,75 % ročně z částky 839 126,70 Kč, tedy za každý den prodlení částku ve výši 224,15 Kč. Náhrada škody v podobě příslušenství z částky 839 126,70 Kč za dobu 368 dní prodlení s hrazením této částky, činí celkem částku 82 487,30 Kč (368 dní x 224,15 Kč). 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 12.7.2020 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 82 487,30 Kč (představující úrok z prodlení), která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Tomuto nároku žalobce nebylo vyhověno, což bylo žalobci sděleno stanoviskem ze dne 12.7.2020. Žalovaný uvedl, že již z žalobních tvrzení se podává, že žaloba nemůže být důvodná, a to pro absenci jednoho ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to vznik škody, neboť podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze úroky z prodlení považovat za škodu ve smyslu občanského zákoníku, neboť tyto nelze považovat ani za škodu skutečnou, ani za ušlý zisk a již z podstaty věci ani za dluh, který by vznikl na straně žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že i vymezení časového období, za nějž měla žalobci tvrzená škoda vzniknout, je vadné, neboť žalobce vůbec nezohlednil skutečnost, že ve věci jeho návrhu na přiznání odměny v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] proběhlo i odvolací řízení u Vrchního soudu v Olomouci, a to v období od 24.8.2019 do 11.2.2020, přičemž v průběhu odvolacího řízení žádné pochybení shledáno nebylo. Také nelze přehlédnout, že dle § 151 odst. 5 trestního řádu je třeba uhradit odměnu a náhradu hotových výdajů bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů. Byla-li žalobci přiznána odměna usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.2.2020, čj. [spisová značka], a tato byla následně vyplacena Krajským soudem v Brně dne 6.3.2020, stalo se tak v zákonem stanovené lhůtě. Žalovaný pak sporuje, že by k nesprávnému úřednímu postupu v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ohledně návrhu žalobce na přiznání odměny a náhrady nákladů z důvodu bezplatné obhajoby, docházelo po celé žalobcem vymezené období, tj. od 3.3.2019 do 6.3.2020, kdy činí zejména sporným, že by k tomuto došlo v období od 21.8.2019 do 6.3.2020. 3. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce se dne 12.7.2020 předběžně obrátil na žalovaného se svým nárokem na náhradu škody ve výši 82 487,30 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], spočívající v tom, že o jeho návrhu na přiznání nákladů za bezplatnou obhajobu, nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců, v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 tr. ř. Žalovaný po projednání dané žádosti dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 14.1.2021. Také mezi účastníky řízení nebyl v rozepři skutkový průběh namítaného řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], týkající se návrhu žalobce na přiznání odměny z důvodu bezplatné obhajoby ze dne 2.1.2019. 4. Mezi účastníky řízení tedy nebyla sporná skutečnost, že žalobce u Krajského soudu v Brně v řízení pod sp. zn. [spisová značka] zastupoval obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který dne 21.11.2018 zemřel, přičemž se jednalo o bezplatnou obhajobu. Dne 2.1.2019 uplatnil u Krajského soudu v Brně žádost o odměnu a náhradu nákladů za uvedené zastupování. O této náhradě bylo rozhodnuto až usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2019 s tím, že v mezidobí žalobce podal ještě návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 3.3.2019 s opakovanou žádostí a návrhem na určení procesní lhůty ze dne 9.7.2019 a dále stížnost předsedovi Krajského soud v Brně ze dne 24.7.2019 a opakovaně pak žádost o zaplacení nákladů dne 13.8.2019. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2019 žalobce podal stížnost ze dne 24.8.2019 O této stížnosti bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci usnesením ze dne 11.2.2020, kterým bylo napadené usnesení změněno a žalobci byla na obhajobě přiznána částka ve výši 839 126,70 Kč. Tato odměna byla žalobci vyplacena dne 6.3.2020. Žalobce se v této souvislosti také obrátil na Ministerstvo spravedlnosti, resp. podal stížnost ministryni spravedlnosti dne 1.11.2019, která byla vyřízena odpovědí ze dne 17.6.2020. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody spočívající v úrocích z prodlení v souvislosti s včasným nerozhodnutím o nákladech jeho obhajoby v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 82 487,30 Kč, u žalovaného dne 12.7.2020, který o této žádosti vydal stanovisko ze dne 14.1.2021, kterým nárok žalobce neuznal za důvodný. 5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení,