19 C 177/2020-102 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka], jakožto náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu a částky ve výši [částka], jakožto nemajetkové újmy, to vše v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Tato uvedla, že dne [datum] bylo Policií České republiky zahájeno její trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 zákona. Po podání obžaloby byla žalobkyně rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum] obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna, neboť označený skutek nebyl trestným činem. Žalobkyně si v souvislosti s trestným stíháním zvolila právního zástupce, jemuž na nákladech obhajoby uhradila částku ve výši [částka] za vykonané úkony právní služby, které žalobkyně podrobně specifikovala ve své žalobě. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání byla v psychickém tlaku, kdy v tomto období zároveň prošla těhotenstvím a stres tak pro ni byl hůře zvladatelný. Trestní stíhání mělo negativní vliv na její integritu a došlo k narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně dne [datum] předběžně uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka], která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 12/2018. Po projednání žádosti žalovaný konstatoval, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobkyni poskytl odškodnění ve výši [částka] spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu. Toto pak žalobkyni sdělil stanoviskem ze dne [datum]. Také žalovaný nesporoval průběh trestního řízení, tedy, že proti žalobkyni bylo usnesením Policie České republiky ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Děčíně byla žalobkyně po proběhnuvších hlavních líčeních rozsudkem ze dne [datum] zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Pokud se jednalo o vynaložené náklady na obhajobu, žalovaný hradil 10 úkonů právní služby á [částka], dva půl úkony po [částka] a 12 režijních paušálů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jako opodstatněný neshledal úkon ze dne [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kde tento úkon hradil pouze v rozsahu jedné poloviny. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, žalovaný uvedl, že kromě tvrzení, že žalobkyně byla v době trestního stíhání těhotná, nebyly uvedeny žádné konkrétní skutečnosti či doklady prokazující nemajetkovou újmu. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala svou žalobu co do částky [částka], odpovídající nákladům právního zastoupení, zpět, bylo řízení stran této částky usnesením ze dne 16.4.2021, č. j. 19 C 177/2020-95 zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok na nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím a nárok na příslušenství z částky [částka]. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka], která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 12/2018, dne 9.4.2020 předběžně obrátila na žalovaného. Žalovaný po projednání nároku dospěl k závěru, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobkyni na náhradě škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu poskytl částku ve výši [částka]. Dále žalovaný nesporoval, že proti žalobkyni bylo Policí České republiky usnesením ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána žalobkyní stížnost, která byla zamítnuta. Následně byla k Okresnímu soudu v Děčíně podána obžaloba, kdy tento dne [datum] vydal trestní příkaz, proti kterému podala žalobkyně odpor. Po proběhnuvších hlavních líčení Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne [datum] zprostil žalobkyni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Právní moci rozsudek nabyl téhož dne. Protože tato skutková tvrzení byla mezi účastníky řízení shodná, vzal je soud za svá skutková zjištění podle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. 5. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně se k jednání nařízenému na den [datum] nedostavil, když toliko soud telefonicky sdělil, že z důvodu kolize jednání u Okresního soudu v Děčíně se dostavit nemůže, jednal soud v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 6. K nároku na nemajetkovou újmu provedl soud dokazování lékařskou zprávou ze dne [datum], ze dne [datum] a propouštěcí zprávou ze dne [datum]. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] byla přijata k ošetření do nemocnice [obec] na gynekologické oddělení z důvodu psychické alterace, při graviditě (26 týdnů + 5 dní). Následující den byla žalobkyně propuštěna domů, cítila se dobře, neměla obtíže. 7. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 8. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán. 9. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání, je pak situace složitější, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení (a dále uvedené platí i v případě vazby) se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššímu soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). V poměrech věci vychází soud z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno vždy s jistým individuálním„ diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz k tomu např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV