20 C 13/2021-117 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 183 796,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 1. 2021 s odůvodněním, že z této částky představuje částka 110 000 Kč finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částka 73 796,80 Kč náhradu škody, to vše podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). V odůvodnění žaloby dále uvedl, že nemajetková újma mu vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 161/2013 (dále též jen„ posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení byly 2 peněžité nároky žalobce, tj. na částku 511 200 Kč s příslušenstvím a na částku 36 000 Kč s příslušenstvím. Oba byly uplatňovány z titulu bezdůvodného obohacení, pro posouzení věci byla relevantní pouze otázka platnosti daných smluv a otázka případného zániku smluv a posouzení případného oprávnění žalované společnosti [právnická osoba] na ponechání si záloh dle těchto smluv a zákona. Žalobce krátce shrnul průběh posuzovaného řízení, uvedl, že po více než 8 letech bylo v posuzovaném řízení pravomocně rozhodnuto a žalobě žalobce konečně vyhověno. Celková délka posuzovaného řízení je tak zcela nepřiměřená, předmět řízení byl dle názoru žalobce jednoduchý, zejména na skutečnost, že skutkové okolnosti případu byly z podstatné části nesporné, jednalo se pouze o právní posouzení. Žalobce nikterak svými kroky ke vzniku průtahů v posuzovaném řízení nepřispěl. Naopak podával urgence vydání rozhodnutí, veškeré potřebné úkony činil bez prodlení, nežádal o odročení jednání ani nepřispěl k nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Soudy obou instancí se v posuzovaném řízení dopouštěly nedůvodných průtahů, proto je zřejmé, že postup orgánů veřejné moci přispěl k nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Z hlediska významu posuzovaného řízení žalobce uvedl, že je nepodnikatelským subjektem, jednalo se značnou částku, která byla rovněž plynutím času znehodnocena, a nemohl s touto částkou po nepřiměřeně dlouhou dobu jakkoliv operovat. Co se týká finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalobce odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 ze dne 24. 5. 2011 či sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 ze dne 21. 10. 2010), kdy se základní částka za rok řízení pohybuje mezi 15 až 20 000 Kč s tím, že tuto částku je dále konkrétních okolností možno snížit či zvýšit. Žalobce nemajetkovou újmu vyčíslil na částku 15 000 Kč za rok řízení, konkrétně za prvé 2 roky trvání posuzovaného řízení 15 000 Kč a za další rok trvání posuzovaného řízení 15 000 Kč. Jelikož posuzované řízení trvalo 8 let a 4 měsíce, celková majetková újma činí 110 000 Kč. Se započtením dovolacího řízení byla celková délka posuzovaného řízení 8 let a 11 měsíců. K částce 73 796,80 Kč žalobce uvedl, že tato představuje náklady řízení, které mu nebyly ze strany odvolacího soudu v posuzovaném řízení přiznány za předžalobní upomínku, přestože se jedná o úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a dále za náhradu stravného s odůvodněním, že žádná z cest netrvala více jak 12 hodin. Žalobce považuje taktéž za zcela absurdní nepřiznání náhrady za využití vozidla taxislužby pro cestu z nádraží k soudu, když toto bylo nezbytné, aby právní zástupce nepromeškal začátek jednání. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že u ní žalobce dne 8. 7. 2020 uplatil nárok na zadostiučinění v celkové částce 110 000 Kč jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení a dále v částce 74 796,80 Kč představující náhradu nákladů řízení, které nebyly žalobci přiznány odvolacím soudem v rámci posuzovaného řízení, to vše podle zákona. Žádosti žalobce žalovaná částečně vyhověla a poskytla mu finanční zadostiučinění v částce 75 563 Kč. Žalovaná krátce shrnula průběh posuzovaného řízení a uvedla, že jeho délka činila 8 let a 9 měsíců, ve věci bylo rozhodováno celkem 3x soudem prvého stupně, 2x soudem odvolacím, 1x Vrchním soudem v Praze o věcné příslušnosti a 1x Nejvyšším soudem. Věc vykazovala jistou míru procesní složitosti, žaloba byla podána k věcně nepříslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem, což bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2013, jímž bylo rozhodnuto tak, že věcně příslušný k projednání je Okresní soud v Ústí nad Labem, který dále 2x rozhodoval o osvobození od soudního poplatku na návrh žalovaného, věc byla složitější i skutkově, když žalobce v průběhu posuzovaného řízení rozšiřoval žalobu, soud prováděl obsáhlé listinné dokazování, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2016, č.j. 13 C 161/2013-472, ve věci bylo konáno celkem 15 ústních jednání. Význam předmětu posuzovaného řízení byl žalovanou hodnocen jako standardní, a pokud se jedná o posouzení celkové délky posuzovaného řízení z hlediska její přiměřenosti, bylo zjištěno, že v posuzovaném řízení dokázalo k neodůvodněným, i když nikterak extrémním, průtahům na straně soudu v období, kdy napadla žaloba k soudu dne 17. 2. 2012 a teprve po 8 měsících dne 24. 10. 2012 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí obecné příslušnosti, dále v období ode dne 13. 7. 2015, kdy došlo soudu vyjádření žalovaného, na to bylo nařízeno jednání až dne 21. 12. 2015 na 7. 3. 2016 a dále v období od 31. 5. 2014, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do 16. 10. 2018, kdy bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na 8. 1. 2019. V posuzovaném řízení tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když celková délka vzhledem k účastenství žalobce nebyla přiměřená. Z tohoto důvodu pak bylo přiznáno žalovanou finanční zadostiučinění v celkové částce 75 560 Kč, když konstatování porušení práva ve smyslu § 31a odst. 2 zákona v daném případě nepředstavuje dostačující náhradu. Žalovaná setrvává na svém stanovisku ze dne ze dne 6. 4. 2021. Dále žalovaná uvedla, že při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla nejprve k základní částce 116 250 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za prvé 2 roky náleží částka v poloviční výši, tato základní částka byla snížena s ohledem na procesní a skutkovou složitost řízení o 20 % a o dalších 15 % s ohledem na to, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a Vrchním soudem v Praze. Základní částka finančního zadostiučinění tak byla snížena celkem o 35 %. Uplatněný nárok na náhradu majetkové škody v částce 74 796,80 Kč, která má představovat škodu v podobě nákladů řízení, které nebyly žalobci přiznány odvolacím soudem v rámci posuzovaného řízení, nelze považovat za důvodný. Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl změněn nákladový výrok v neprospěch žalobce, není nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 odst. 1 zákona. Nebyla tak se dána příčinná souvislost mezi tvrzeným nárokem a platnou zákonnou úpravou. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Usnesením ze dne 10. 5. 2021, č.j. 20 C 13/2021-99, bylo řízení co do částky 75 580 Kč zastaveno, neboť v uvedeném rozsahu vzal žalobce žalobu zpět, neboť v tomto rozsahu žalovaná nároku žalobce vyhověla. 4. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem ze dne 8. 7. 2020 u žalované uplatnil na nárok na finanční zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení v částce 110 000 Kč a dále nárok na náhradu škody v částce 74 796,80 Kč jakožto náhrady za nepřiznání nákladů řízení, to vše v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením. Mezi účastníky nebylo sporné, že tento nárok u žalované žalobce uplatnil v rámci předběžného projednání podle zákona dne 8. 7. 2020. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 6. 4. 2021, ve kterém dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a po zhodnocení všech okolností případu žalovaná dospěla k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění v částce 75 563 Kč. Co se týká požadovaného nároku na náhradu majetkové újmy, žalovaná dospěla k závěru, že tento nárok nelze považovat za důvodný. 5. Dne 17. 2. 2012 byla Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručena žaloba podaná [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 13 C 161/2013. Dne 28. 2. 2012 byl uhrazen soudní poplatek. Dne 25. 7. 2012 bylo soudu doručeno podání žalobce spolu s urgencí dalšího postupu v řízení. Dne 17. 9. 2012 soud vyzval účastníky k vyjádření k věcné příslušnosti soudu. Dne 20. 9. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 24. 10. 2012 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné p