20 C 77/2018-390 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení ve výroku I. uvedené částky se zmíněným příslušenstvím s odůvodněním, že dle opatření [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 2. 12. 2014 č. j. [číslo jednací], byla pověřena správou pohledávek po [jméno] [příjmení] narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa], zajištěných na základě usnesení [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne 28. 11. 2014 č. j. [číslo jednací]. [příjmení] [jméno] [příjmení] jako věřitel, uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce ze dne 22. 8. 2011, na základě které půjčil žalovanému částku 90 000 000 Kč na dobu 5 let od podpisu smlouvy, respektive ode dne poskytnutí částky na účet žalovaného. Půjčená částka byla připsána na zvláštní účet žalovaného vedený u [právnická osoba] č. účtu [bankovní účet] ke dni [datum] Smluvní úrok činil 4 % p. a. a úročeno mělo být období od 1. 3. 2012 do zaplacení. Dne 30. 9. 2016 se žalobkyně obrátila na žalovaného s oznámením o pověření správou pohledávek v trestním řízení vedeném proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dalších spoluobviněných, mezi kterými byl i [jméno] [příjmení]. Zároveň žalobkyně požádala žalovaného o sdělení informací o předmětné půjčce. Žalovaný dne [datum] mimo jiné uvedl, že mezi ním a [jméno] [příjmení] mělo dojít dne [datum] k uzavření dodatku ke smlouvě o půjčce, podle kterého měla být jednak odložena splatnost půjčky a současně měla být snížena výše sjednaného úroku. Dodatek ze dne [datum] však žalobkyně neuznává za pravý pro důvodné pochybnosti o pravosti podpisu na dodatku, o čemž žalovaného informovala a předmětnou půjčku považuje za splatnou ke dni 24. 8. 2016. Následně dopisy ze dne 7. 4. 2017 a 26. 3. 2018 vyzvala žalovaného k zaplacení částky 90 000 000 Kč se sjednaným úrokem z této částky. Žalovaný však dosud zmíněnou částku ani se zmíněným příslušenstvím neuhradil. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, neboť tato nemá za žalovaným žádnou pohledávku, a pokud se nyní v civilním řízení domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit zmíněnou částku s příslušenstvím, není k tomu oprávněna. Rozhodnutím [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum] bylo žalovanému uloženo, aby místo plnění majiteli majetkových hodnot, složil předmět plnění na účet v tomto rozhodnutí uvedený, jehož majitelem byl zemřelý [jméno] [příjmení] a žalobkyně jiný právní titul nemá. Tvrzení o existenci půjčky dle smlouvy o půjčce uzavřené mezi zemřelým [jméno] [příjmení] a žalovaným písemnou formou dne [datum] odpovídá skutečnosti, souhlasí taktéž zapůjčená částka 90 000 000 Kč, souhlasí i připsání této částky na účet uvedený v žalobě, i původně sjednaný úrok ve výši 4% p. a., ode dne 1. 3. 2012 do zaplacení, s původní lhůtou splatnosti půjčky 5 let ode dne podpisu, respektive ode dne poskytnutí předmětné částky na účet označený dlužníkem. Předmětná půjčka, kterou žalovanému poskytl zemřelý [jméno] [příjmení], byla však dodatkem [číslo] ze dne 30. 9. 2011 modifikována zejména co do splatnosti, a to jejím posunutím do 22. 8. 2026. V současné době není pohledávka dospělá a nemůže být nikým vymáhána. Žalovaný poukázal na rozpor ve smlouvě o půjčce ze dne 22. 8. 2011, a to v údaji o splatnosti, když časové určení splatnosti je 5 let ode dne podpisu a zároveň ode dne poskytnutí předmětné částky na účet označený dlužníkem, přičemž tyto dny nejsou shodné. Pokud lhůta splatnosti půjčky nebyla sjednána určitě, pak byla půjčka splatná dnem následujícím po jejím poskytnutí. V takovém případě je předmětná pohledávka [jméno] [příjmení] již 4 roky promlčena. Žalovaný proto vznesl i námitku promlčení původní pohledávky [jméno] [příjmení], vzniklé z titulu smlouvy o půjčce ve znění ze dne 22. 8. 2011. Původní věřitel dle smlouvy o půjčce [jméno] [příjmení], dne [datum] zemřel, jeho právním zástupcem se v rámci dědického řízení stala paní [jméno] [příjmení], a nebylo dosud prokázáno, že by předmětná pohledávka [jméno] [příjmení] za žalovaným, přešla na paní [jméno] [příjmení]. Tato pohledávka dle usnesení [název soudu] ze dne 1. 12. 2014, č. j. [číslo jednací], nebyla v dědickém řízení projednána a zahrnuta do aktiv dědictví po [jméno] [příjmení]. Pohledávka byla ještě za života [jméno] [příjmení] postoupena a nemohla se tak ani stát aktivem pozůstalosti po [jméno] [příjmení], a nemohlo by se tak na ní vztahovat ani uvedené zajišťovací rozhodnutí [anonymizována tři slova], vydané vůči dědičce [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 8. 11. 2018 k námitce žalovaného ohledně nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně a neexistenci pohledávky žalobkyně za žalovaným uvedla, že jelikož dne 9. 3. 2013 došlo k úmrtí [jméno] [příjmení], podezřelého ze spáchání trestných činů, směřujících mimo jiné proti České republice s tím, že je současné důvodné podezření, že značná část jeho majetku byla výnosem z trestné činnosti, bylo rozhodnuto předmětným rozhodnutím [anonymizována tři slova] v [obec] o zajištění mimo jiné pohledávky zemřelého [jméno] [příjmení] za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce z dne 22. 8. 2011, správou zajištěných pohledávek zemřelého [jméno] [příjmení] byla pověřena žalobkyně. K zajištění příslušných pohledávek tak došlo v souladu s trestním řádem z důvodu vedeného trestního řízení proti věřiteli, tj. [jméno] [příjmení], trestní řízení dosud nebylo skončeno, žalobkyně byla ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 279/2003 Sb. pověřena správou uplatněných pohledávek a ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b) daného zákona je tak povinna právně jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku, zejména průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k zajištěnému majetku, a současně ve smyslu § 10 odst. 3 daného zákona činit za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním, správním nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník, případně jiná osoba oprávněná s majetkem nakládat. Dostatek aktivní legitimace žalobkyně domáhat se soudně zaplacení pohledávek, jejichž správou byla na základě rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení pověřena, dovodil i Ústavní soud ČR, když v řízení vedeném pod sp. zn. [ústavní nález], odmítl ústavní stížnost stěžovatele s odůvodněním, že„ namítala-li stěžovatelka, že se Nejvyšší soud nezabýval jí nastolenou otázkou absence souhlasu soudu s podáním žaloby, přehlíží, že Nejvyšší soud tuto námitku vypořádal, když konstatoval, že aktivní legitimaci vedlejší účastnice řízení dovodil Městský soud z právní úpravy (konkrétně z § 9 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 279/2003 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 2015) s tím, že souhlas s podáním žaloby vyplynul z faktického postupu orgánů činných v trestním řízení (sdělení Krajského soudu ze dne 17. 9. 2012 a rozhodnutí policejních orgánů i Vrchního státního zastupitelství). Pakliže v řízení bylo zjištěno, že Krajský soud ve zmiňovaném sdělení uvedl, že vedlejší účastnice řízení má povinnost vystupovat v roli řádného hospodáře, a činit všechny kroky, které by v dané věci mohl činit věřitel k uspokojení svých pohledávek, lze z takového zjištění nepochybně implicitně dovozovat, že vedlejší účastníce řízení mohla podat i žalobu“. Žalobkyně dále podotkla, že dosud nedošlo ke zrušení předmětných rozhodnutí [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] o zajištění pohledávek a o pověření žalobkyně správou zajištěných pohledávek, a proto je žalobkyně i nadále oprávněna domáhat se zaplacení zajištěných pohledávek a jejich příslušenství. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že tato je rovněž nedůvodná, když určení data splatnosti ve smlouvě o půjčce je dostatečně určité, neboť splatnost pohledávky nastala 5 let od okamžiku poskytnutí půjčky, tj. od skutečnosti, která nastala ze dvou smlouvou nastíněných možností později. Pohledávka tak byla splatná ke dni 24. 8. 2016. I kdyby však byl článek II. předmětné smlouvy shledán pro neurčitost neplatný ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), nebyla by pohledávka splatná, jak se mylně domnívá žalovaný, dnem následujícím po uzavření smlouvy, ale byla by splatná den poté, co by byl dlužník poprvé vyzván k úhradě dluhu. Smlouva byla uzavřena v režimu občanského zákoníku a nikoli v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, a jelikož se smlouva řídila právě občanským zákoníkem, je nutné případnou neplatnost smlouvy v části určující splatnost pohledávky aplikovat konstantní judikaturní závěry k dané problematice, v této souvislosti žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], podle kterého platí, že„ je-li dohoda o splatnosti dluhu neplatná pro neurčitost (§ 31 odst. 1 občanského zákoníku), nastává v otázce splatnosti stejná situace, jakoby dohoda o určení splatnosti dluhu nebyla (§ 563 občanského zákoníku)“. Tento závěr potvrdil i Nejvyšší soud v rozhodnutí v