23 C 222/2019-178 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal výše uvedené částky s odůvodněním, že žalobce byl účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 46/2010 na straně žalovaných na základě žaloby ze dne 12. 1. 2010, kdy se žalobci domáhali určení vlastnictví zůstavitele [jméno] [jméno] [příjmení] k nemovitostem ke dni jeho úmrtí. V řízení docházelo ke značným průtahům. Řízení u prvního stupně bylo skončeno až dne 1. 12. 2015. Rozsudek Krajského soudu v Praze byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací řízení bylo skončeno až 27. 3. 2019. Řízení trvalo devět let a dva měsíce, došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. Řízení nebylo nijak skutkově ani právně složité, vyjma otázky počtu účastníků řízení. Žalobce se vždy dostavoval na řízení. Z jeho strany nedošlo k žádnému úkonu, který by způsobil průtahy v řízení. Okresní soud v Benešově postupoval nestandardně, první meritorní rozhodnutí vydal až v prosinci roku 2015. Řízení mělo pro žalobce zásadní význam, jednalo se o jednoduchou věc, kdy bylo nezbytné postavit na jisto vlastnické vztahy k předmětným pozemkům, na nichž si účastníci původního řízení (žalovaní) vybudovali za nemalé částky rodinné domy, v nichž reálně žijí. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 10. 10. 2019. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok dne 11. 10. 2019, a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem, a to nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 46/2010. Ve vztahu k žalobci je nutné považovat ukončení řízení ke dni 20. 9. 2018, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2018. Žalobce nepodal proti rozhodnutí opravný prostředek. Dovolání bylo podané pouze některými z žalovaných v původním řízení a nemohlo mít na právní postavení nynějšího žalobce na výsledek soudního řízení ohledně pozemků, jehož vlastníkem je žalobce, žádný vliv. Jelikož žádost byla doručena až dne 11. 10. 2019, je pozdě podanou a žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. Žádostí o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 10. 10. 2019 bylo prokázáno, že dne 11. 10. 2019 byla podána žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 46/2010. Rozsudkem Krajského soudu v Praze, č.j. 24 Co 273/2016-1314, bylo prokázáno, že ve věci, kde byl žalovaným [číslo] [celé jméno žalobce], bylo rozhodnuto o tom, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2015, č.j. 5 C 45/2010-919, a rozsudek prvního stupně ze dne 1. 12. 2015, č.j. 5 C 46/2010-769, se ve výrocích I. a III. potvrzuje. Těmito výroky bylo mimo jiných pozemků rozhodnuto i o vlastnictví k pozemku [celé jméno žalobce]. Dále bylo rozhodováno o změně v případě náhrady nákladů řízení a o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 20. 9. 2018. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2019, č.j. 24 Cdo 735/2019-1381, bylo prokázáno, že tímto bylo dovolání žalovaných 1) a 2) odmítnuto a dále bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 180 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 46/2010 v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojen nebyl, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Žalovaná vznesla v průběhu řízení námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, proto se nejprve soud zabýval touto námitkou. Řízení před soudem, ve kterém je namítán nesprávný úřední postup, pravomocně vůči žalobci skončilo dne 20. 9. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. 24 Co 273/2016-1314, kterým tento soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, od následujícího dne začala běžet promlčecí doba, neboť žalobce se nejpozději tímto dnem dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy i o tom, kdo za ni odpovídá. Byť ve věci bylo dále podáno dovolání v případě dvou žalovaných, ohledně něhož bylo rozhodováno dovolacím soudem, nelze přehlédnout, že na postavení žalobce toto dovolání nemělo a nemohlo mít ani žádný vliv, neboť toto bylo podáno ohledně odlišných pozemků a nikoli ohledně pozemku žalobce. Žalobce nemohl mít nejistotu ohledně výsledku sporu, když v případě jeho pozemku došlo k pravomocnému určení jeho vlastníka již rozhodnutím krajského soudu. Na tom nemění nic ani skutečnost, že žalobci bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno, neb toto mu bylo zasíláno na jeho žádost pro informaci. Šestiměsíční promlčecí doba podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. by uplynula ve středu dne 20. 3. 2019. Běh promlčecí doby by neběžel ve smyslu § 35 zák. č. 82/1998 Sb. ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V této věci bylo předběžné projednání zahájeno žalobcem až dne 11. 10. 2019, proto promlčecí doba uplynula dne 20. 3. 2019. Žaloba byla soudu podána až dne 16. 10. 2019, tedy po uplynutí promlčecí doby. S ohledem na promlčení nároku soud žalobu zamítl (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, žalobce je tak povinen zaplatit jí náklady řízení v celkové výši 300 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 1 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a/ cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.