25 C 114/2019-489 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 14. 5. 2019 domáhal jednak náhrady škody a jednak přiznání nemajetkové újmy za trestní stíhání. Jeho trestní stíhání probíhalo ode dne 21. 7. 2014 do dne 16. 5. 2018, kdy bylo [anonymizováno 6 slov] [datum], [anonymizována tři slova] [rok] [číslo] zastaveno z důvodu, že jednáním žalobce nebyly naplněny znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Dne 21. 7. 2014 bylo na základě usnesení [číslo jednací] [stát. instituce], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [obec] zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek spočívající v tom, že žalobce měl jako člen představenstva společnosti [právnická osoba] společně s ostatními členy představenstva úmyslně způsobit škody [obec] exportní bance ve výši 12 000 000 USD tedy 221 232 000 Kč. Tato škoda měla být způsobena tím, že členové představenstva dne 13. 10. 2009 projednali a schválili žádost o poskytnutí úvěru společnosti [právnická osoba], čímž měli porušit svou povinnost výkonu volené funkce s péčí řádného hospodáře, povinnost obezřetného výkonu funkce a jiné povinnosti vyplývající z právních předpisů a vnitřních předpisů banky. Žalobce se měl dopustit trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve spolupachatelství s ostatními členy představenstva. Žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení stíhání dne 3. 10. 2014, která byla zamítnuta. Dne 21. 8. 2015 byla podána obžaloba. Dne 13. 2. 2017 vzal státní zástupce obžalobu zpět. Dne 16. 5. 2018 bylo trestní stíhání zastaveno. Žalobce jednak požaduje náhradu ušlého zisku, žalobce byl odborníkem v oblasti bankovnictví a finančnictví. V době před zahájením trestního stíhání žalobce usiloval o vysokou pracovní pozici ve významné bankovní instituci. Trestní stíhání jej diskvalifikovalo z již rozjednaných pracovních příležitostí a nabídek, konkrétně žalobce byl osloven společností [právnická osoba] v průběhu roku 2014 na pozici ředitele divize [anonymizována dvě slova]), kdyby nebyl žalobce osloven [právnická osoba], a. s získal by jinou pozici. Dosahoval by příjmů v rozmezí 3 000 000 až 5 000 000 Kč. Od roku 2014 pak na místo žalobce tuto pozici zastával již do 30. 4. 2019 Ing. [jméno] [příjmení], který se rozhodl po 5 letech ve funkci vedoucího oddělení odejít na„ zasloužený odpočinek“, na jeho místě mohl být žalobce. Výběrové řízení a jednání o uzavření pracovního poměru se žalobcem probíhalo od začátku července 2014. Měl sjednanou roční odměnu ve výši 3 000 000 Kč. Žalobce byl jediný kandidát na pozici a měl být představen formálně v mateřské [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve [obec]. Poté, co žalobce informoval vedoucí pracovníky [anonymizováno], a. s o skutečnosti, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, byl vyřazen a ukončena spolupráce z důvodu zahájeného trestního stíhání. Ze stejného důvodu byl vyřazen i z výběrového řízení vedeného v roce 2015 na pozici ředitele [anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] i z výběrového řízení v [právnická osoba] na pozici ředitele odboru restrukturalizace a vymáhání. Žalobce se v důsledku zahájeného trestního stíhání stal objektivně nepřijatelným pro jakékoliv pozice vedení nejenom bank, ale jiných významných zaměstnavatelů. Z daňových přiznání z osobního listu a ze životopisu žalobce vyplývá, že v letech 2004 až 2011, kdy žalobce působil na vedoucích pozicích finančních institucí, přesahuje jeho průměrné roční příjmy částku 5 000 000 Kč. V době zahájení trestního stíhání byl žalobce zkušeným bankovním manažerem v nejproduktivnějším věku 53 let. Při ukončení trestního stíhání bylo žalobci 57 let, znamenalo trestní stíhání pro žalobce doživotní diskvalifikaci z odpovídajícího profesního života. Žalobce tedy požaduje ušlý zisk ode dne 21. 7. 2014 do dne 16. 5. 2018 ve výši 12 000 000 Kč za dobu 4 let. Dále požaduje nemajetkové zadostiučinění, kdy povahu trestní věci vnímá tak, že měl způsobit škodu velkého rozsahu, měl obavy, žalobci hrozilo až 8 let odnětí svobody, trest zákaz činnosti či peněžitý trest. Vše mohlo být pro žalobce likvidační. Trestné činy se týkaly jeho profesní činnosti, trvalo téměř 4 roky. Bylo zasaženo nejen jméno, dobrá pověst žalobce, ale znemožněn faktický výkon jeho povolání, byl vyřazen z výběrových řízení na vedoucích funkce významných bankovních domů, došlo k diskvalifikaci žalobce v jeho další profesní činnosti, předčasné ukončení pracovní kariéry. Dále žalobce následkem trestního stíhání byl zkrácen o léta potřebná k době pojištění po roce 2018, tato doba činí 35 let, při výpočtu výše jeho budoucího nároku na starobní důchod a odpracovaná léta a vyměřovací základy, kterých by dosáhl nebýt zahájeno trestní stíhání. Trestního stíhání bylo široce medializováno. Byl prověřován v místě trvalého bydliště v listopadu 2017 v pracovním působišti u společnosti [právnická osoba], byly provedeny identifikační úkony, daktyloskopické otisky, zjištění tělesných znaků, měření těla, pořízení obrazových zvukových záznamů, odebrání biologických vzorků. V listopadu 2014 žalobce obdržel oznámení Národního bezpečnostního úřadu o zahájení bezpečnostního řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení důvěrné. Žalobce požaduje 20 000 000 Kč. Dále požaduje nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem s tím, že bylo porušeno právo žalobce na projednání v přiměřené lhůtě, kde požaduje částku 85 017 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 13. 11. 2018 uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 60.085.017 Kč spočívající v náhradě škody spočívající v ušlém zisku ve výši 20.000.000 Kč, dále nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 40.000.000 Kč a nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve výši 84.999 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 28. 6. 2019. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 19.057,50 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná dále namítá, že ušlý zisk, jak je žádán nyní, v žalobě, nebyl vůbec v předběžném projednání žádosti žalobce uplatněn u žalované. Žalobce uvádí v žalobě naprosto odlišná tvrzení než v žádosti o náhradu škody a jiný je rovněž i výpočet požadovaného ušlého zisku. Žalobce v žádosti uvedl, že byl členem představenstva a náměstkem generálního ředitele [právnická osoba] v období od června 2008 do dubna 2011. Přičemž následně vypočítal ušlý zisk za období čtyř let trvajícího trestního stíhání na částku 20 mil. Kč. Nyní v žalobě uvádí, že žalobce usiloval o vysokou pracovní pozici ve společnosti [právnická osoba], kde se účastnil výběrového řízení na pozici ředitele divize [anonymizováno]. Dle tvrzení žalobce byl žalobce během výběrového řízení hodnocen jako preferovaný a jediný kandidát. Výběrové řízení probíhalo od začátku července 2014. Dne 21. 7. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, přičemž tento informoval vedoucí pracovníky [právnická osoba] o této skutečnosti. Veškerá další jednání s ním byla ukončena. Shodně tak uvádí, že důvodem vyřazení z výběrového řízení bylo i v souvislosti s pozicí u [anonymizována dvě slova] a také [právnická osoba]. Žalobce dále vypočítává výši tvrzeného ušlého zisku ze svých ročních příjmů před zahájením trestního stíhání, kdy byl zaměstnán. A k tomu dodává rovněž výroční zprávy bank, konkrétně [právnická osoba] a [právnická osoba] z let 2014 a 2015, které mají prokazovat, že výše příjmů žalobce v době jeho pracovního poměru u [obec] exportní banky bylo srovnatelné s výší příjmů u výše sdělených bank, kdyby nebyl vyřazen z výběrového řízení. Žalobce tak žádá ušlý zisk od 21. 7. 2014 do 16. 5. 2018 v celkové výši 12.000.000 Kč. Z trestního spisu bylo žalovanou zjištěno, že žalobce byl v době zahájení trestního stíhání dne 21. 7. 2014 nezaměstnaný, přičemž tuto skutečnost potvrdil i sám svým tvrzením v žádosti o odškodnění, ale i nyní v žalobě, kde uvedl, že byl v [právnická osoba] zaměstnán do roku 2011. Tato skutečnost je rovněž prokázána dohodou o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 4. 2011, která je založena v trestním spise. Neboť žalobce nebyl v době vydání nezákonného rozhodnutí zaměstnán, nemohl mu tedy ujít tvrzený zisk, přičemž žalovaná rovněž namítá neexistenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem a odpovědnostním titulem. Nelze vycházet při výpočtu ušlého z č