25 C 19/2021 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 26. 7. 2021 domáhal na žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím na odčinění nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, vedeného pod sp. zn. 31 C 124/2019, ve kterém se žalobce domáhal po žalované (Česká republika) omluvy za zásah do své pověsti. Řízení až do jeho pravomocného skončení trvalo celkem 4 roky, 8 měsíců a 21 dnů, což je zcela nepřiměřená doba; ostatně právě z důvodu neakceptovatelně dlouhé doby projednání vzal žalobce v předmětném řízení žalobu zpět. Nelze dále souhlasit s názorem žalované uvedeným ve stanovisku, že délka řízení nebyla nepřiměřená a že řízení, ve kterém se žalobce domáhal omluvy, nemohlo mít takového významu pro žalobce, že by byla namístě kompenzace peněžitou náhradou. Pokud by byl význam předmětu řízení pro žalobce nepatrný, neměl by důvod a limine podat žalobu. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává. Žalovaná potvrdila, že se na ni žalobce se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 67 050 Kč obrátil dne 4. 3. 2021. K projednání žádosti došlo dne 26. 7. 2021, přičemž žalovaná konstatovala, že v uvedeném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci tak neposkytla požadované zadostiučinění. Předmětem řízení byla žaloba na ochranu pověsti právnické osoby. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti. Ve věci bylo rozhodnuto dvakrát soudem prvního stupně a dvakrát soudem odvolacím. Dále bylo procesně rozhodováno např. o neosvobození od soudních poplatků, vrácení soudního poplatku, zamítnutí návrhu na přerušení řízení, věcné příslušnosti aj. Délka řízení je tedy z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků. Využívání procesních práv nemůže být účastníkům vyčítáno, avšak je zřejmé, že se v důsledku rozhodování o těchto právech řízení prodlouží, což nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení žalovaná shledala pro žalobce jako zcela zásadně snížený. Podstatnou okolností při posuzování významu je v daném případě skutečnost, že bylo předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu pouze ve formě omluvy, neboť z hlediska toho, co je pro žalobce„ v sázce“, jistě nedosahuje takového významu, aby i v případě existence nepřiměřené délky řízení, jehož je omluva předmětem, byla namístě kompenzace peněžitou náhradou. Z těchto důvodů lze dobu řízení hodnotit jako přiměřenou. 3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalovaná výslovně ve vyjádření ze dne 13. 8. 2021 a žalobce výslovně přípisem ze dne 25. 8. 2021. 4. Ze stanoviska žalované ze dne 26. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne 4. 3. 2021 a tato uzavřela, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená a nároku žalobce nevyhověla. 5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 31 C 124/2019, soud zjistil následující skutečnosti: Dne 28. 5. 2016 žalobce ([název žalobkyně]) podal žalobu u Městského soudu v Praze, kterou se po žalované (Česká republika) domáhal po žalované omluvy za výroky předsedy Senátu Parlamentu [příjmení] [jméno řešitele] [příjmení řešitele], které řekl při projevu na Terezínské tryzně dne 15. 5. 2016. Současně s žalobou požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Dne 11. 7. 2016 soud zaslal žalobci formulář„ Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech“. Dne 1. 8. 2016 soud konstatoval, že byl zaslán formulář pro fyzické osoby, a proto zaslal opět, již správný formulář. Dne 12. 10. 2016 bylo rozhodnuto o neosvobození žalobce od soudních poplatků. Proti tomu žalobce podal dne 17. 10. 2016 odvolání. Dne 8. 11. 2016 byl spis vypraven soudu II. stupně, který mu byl doručen dne 10. 11. 2016. Dne 21. 2. 2017 potvrdil Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu I. stupně. Dne 21. 4. 2017 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 19. 5. 2017 byla žalovaná usnesením vyzvána k vyjádření k žalobě. Dne 5. 6. 2017 se ve věci vyjádřila žalovaná. Dne 13. 6. 2017 poslal žalobce soudu svou repliku. Následně bylo nařízeno ústní jednání, a to na den 6. 9. 2017. Přípisem ze dne 4. 8. 2017 požádala žalovaná o změnu termínu ústního jednání. To bylo přesunuto na den 15. 9. 2017. Při jednání dne 15. 9. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým soud žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce odvolání dne 30. 10. 2017. Usnesením ze dne 7. 11. 2017 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, který byl zaplacen dne 12. 12. 2017. Dne 3. 1. 2018 byl spis vypraven soudu II. stupně, kterému byl doručen dne 9. 1. 2018. Dne 26. 10. 2018 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na 19. 11. 2018. Přípisem ze dne 2. 11. 2018 požádala žalovaná o změnu termínu ústního jednání. To bylo přesunuto na den 3. 12. 2018. Na jednání bylo vyhlášeno usnesení, kterým se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení, neboť došlo ke změně judikatury a za žalovanou byla oprávněna jednat jiná organizační složka. Dne 20. 12. 2018 podal žalobce návrh na vrácení soudního poplatku. Dne 2. 4. 2019 vyrozumívá soud účastníky o tom, že nyní bude na straně žalované jednat s organizační složkou Ministerstvem financí ČR (namísto Kanceláře Senátu. Dne 17. 5. 2019 se ve věci vyjádřila žalovaná (přísl. organizační složka). Dne 28. 5. 2019 požádal žalobce o vrácení soudního poplatku a navrhl určení lhůty k provedení procesního úkonu – rozhodnutí o vrácení soudního poplatku. Dne 29. 5. 2019 soud sdělil účastníkům, že bude spis předkládán k posouzení věcné příslušnosti. Dne 26. 6. 2019 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Usnesením ze dne 7. 8. 2019 bylo rozhodnuto o postoupení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne 18. 9. 2019 byl spis postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne 30. 9. 2019 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 o vrácení soudního poplatku žalobci. Dne 9. 12. 2019 byl dán pokyn účtárně k vrácení soudního poplatku. Dne 14. 1. 2020 byla žalovaná vyzvána k vyjádření se ve věci, dále zda souhlasí, aby bylo rozhodnuto ve věci bez nařízení jednání a poté byla poučena o možnosti vznést vůči soudci námitku podjatosti. Dne 30. 1. 2020 bylo žalovanou nahlíženo do spisu. Dne 17. 2. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 26. 2. 2020 soudu zaslal svou repliku žalobce. Dne 14. 5. 2020 soud požádal o sdělení, zda byl nárok u žalované předběžně uplatněn. Dne 21. 5. 2020 navrhl žalobce přerušení jednání, jelikož nárok u žalované nebyl uplatněn. Usnesením ze dne 19. 8. 2020 byl návrh na přerušení řízení zamítnut. Toto rozhodnutí bylo vypraveno dne 31. 8. 2020 a spis byl založen na lhůtu 15 dnů za účelem zjištění právní moci. Dne 7. 12. 2020 bylo nařízeno jednání na 20. 1. 2021. Dne 11. 1. 2021 žalovaná nahlížela do spisu. Dne 18. 1. 2021 žalobce vzal svou žalobu zpět s odůvodněním, že od naříkaného zásahu uplynulo již téměř pět let a požadovaná satisfakce – omluva – by pro žalobce měla jen ilusorní reparační význam. Dne 19. 1. 2021 bylo usnesením řízení zastaveno a žádnému z účastníků nebyly přiznány náklady řízení. Dne 15. 2. 2021 bylo žalovanou podáno odvolání do nákladového výroku. Dne 23. 3. 2021 byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne 12. 5. 2021 bylo usnesením rozhodnutí soudu I. stupně změněno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 5. 2021, čímž bylo řízení skončeno. 6. Pro posouzení přiměřenosti délky řízení a výše přiměřeného zadostiučinění byl hlavním důkazem výše uvedený spis, ze kterého soud čerpal svá skutková zjištění. Dalších důkazů nebylo pro posouzení věci potřeba. 7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 8. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právní