25 C 42/2021-57 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 9. 2021 do zaplacení jako odškodnění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] předmětné řízení trvalo celkem 8 let. 2. Žalovaná učinila nespornou tu skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila nárok dne 4. 3. 2021. Žalovaná konstatovala stanoviskem ze dne 27. 8. 2020, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, toto konstatování považuje za dostatečné. Zároveň vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně. 3. Stanoviskem žalované ze dne 27. 8. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, avšak toto konstatování považuje za dostačující. Dále žalovaná konstatovala, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 4. 3. 2021. [Obsah přílohového spisu] 5. Z čestného prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že prohlásila, že délka řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] se negativně projevila na její dceři [celé jméno žalobkyně]. Její manžel, opatrovník žalobkyně, ji o průběhu tohoto řízení průběžně informoval. Žalobkyně se o řízení zajímala, společně o něm doma diskutovali a radili se, zda má smysl v něm pokračovat. Na žalobkyni bylo patrné, že toto řízení těžko nesla, hlavně z toho důvodu, že trvalo velmi dlouho a ona se stále nemohla domoci spravedlnosti odškodnění. 6. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Námitku promlčení vznesenou žalovanou hodnotí soud jako nedůvodnou. Řízení bylo ukončeno odmítnutím dovolání pro opožděnost dne 8. 9. 2021 s právní mocí dne 26. 9. 2021. Žalobkyně podala žalobu u soudu již dne 31. 8. 2021, tedy ještě před započetím běhu zákonné šestiměsíční lhůty dle 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“). Žaloba byla žalobkyní podána včas. 7. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a OdpŠk. Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z [název soudu] se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 21. 6. 2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána). Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 862/10). 8. Po provedeném dokázání dospěl soud k závěru, že délku posuzovaného řízení u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom z celkové délky řízení 8 let a 11 měsíců. K určení počátku řízení soud uvádí, že [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že tzv. kompenzační řízení je zahájeno dnem, kdy žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění u příslušného úřadu, neboť předběžné uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk je obligatorní zákonnou podmínkou pro případné uplatnění práva u soudu (viz § 14 odst. 3 OdpŠk ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk). Rovněž tak ESLP v rozsudku [příjmení] proti Spojenému království ze dne 25. 6. 1975, stížnost [číslo] bod 32, dospěl k závěru, že rozhodný počátek řízení může přecházet počátku posuzovaného řízení určeného dle procesních předpisů. V České republice uplatnění nároku u příslušného orgánu podle § 14 a násl. OdpŠk nemá podobu správního řízení (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uplatnění nároku u příslušného orgánu má podobu„ vyjednávání“ mezi poškozeným a státem. Počátek kompenzačního řízení je nutno určit ke dni 31. 10. 2012, kdy žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění u žalované, a konec ke dni 26. 9. 2021, den právní moci rozhodnutí, kterým bylo dovolání žalobkyně odmítnuto pro opožděnost. S ohledem na celkovou délku řízení přesahující 8 let dospěl soud k závěru, že délka posuzovaného řízení je již nepřiměřená, odůvodňující finanční odškodnění ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Soud má za to, že nepostačuje poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, ale je namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 9. Podle ust. § 31a odst. 2 věta první zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Zde je vymezená jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Samotné konstatování porušení práva postačí např. tam, kde délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro něj pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného. Soud poukazuje na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud má za to, že význam předmětu řízení nebyl pro žalobkyni pouze nepatrný a žalobkyně se nepodílela na délce řízení v nezanedbatelné míře. 10. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře [název soudu]. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva n