26 C 202/2020-106 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se svou žalobou domáhali uložení povinnosti žalované zaplatit jim částku [částka] představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a dále vydání omluvy ve znění dle výroku II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobci jsou veřejnými funkcionáři ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů a v souladu s tímto zákonem žalobci podávali oznámení o svém majetku, ačkoliv se zveřejňováním oznámení o majetku dlouhodobě nesouhlasí, když je považuje za citlivé a soukromé. Žalovaná vede a spravuje Centrální registr oznámení, ve kterém jsou oznámení žalobce zveřejňována. Žalobci jsou přesvědčeni, že plošným zveřejňováním majetkových přiznání dochází k zásahu do jejich ústavně zaručených práv (čl. 7, 10 Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“)), konkrétně do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Žalobci dále poukázali na to, že Ústavní soud ČR nálezem sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne [datum] neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaným dle zákona o střetu zájmů s tím, že preventivní funkce zpřístupnění údajů je naplněna i jejich poskytováním na základě žádosti, a dále s tím, že zrušil uplynutím [datum] ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů. Žalovaná tak nebyla oprávněna postupovat podle zákona, který byl pro rozpor s ústavními předpisy zrušen, a proto se žalobci domáhají výše uvedených nároků žalobou na ochranu osobnosti s odkazem na § 81 odst. 2, § 86 a § 90 občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“). Žalobcům, každému z nich, vznikla újma na jejich právech garantovaných na ústavní úrovni, neboť takovéto plošné zveřejnění oznámení o majetkových poměrech porušuje právě ústavně garantované právo na ochranu soukromí, přičemž o protiústavnosti plošného přímého zveřejňování podaných oznámení rozhodl Ústavní soud, jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány i osoby. I v případě odložené vykonatelnosti má takovýto derogační nález bezprostřední aplikační dopad. V daném případě tak došlo k porušení ústavně zaručených práv, žalovaná byla na to opakovaně upozorňována, tento stav trvá delší dobu, začal ještě před zrušením předmětného zákonného ustanovení v září 2017 a trval do listopadu 2020. Informace byly všeobecně veřejně dostupné na jednom místě a kdokoliv k nim mohl přistupovat bez jakékoliv identifikace své osoby. Žalobci žijí a vykonávají veřejnou funkci v obcích, kde je každý zná. K zásahům žalobci uvedli, že se jim nelíbí jednání státu, že byl odtajněn jejich majetek. Každý ví, o majetkových poměrech žalobců. Žalobci státu vytýkají, že bylo její povinností zajistit ochranu jejich práv, této povinnosti však stát nedostál a žalobcům vznikla újma, kterou žádají odčinit. 2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že § 14b odst. 1, písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů byl zrušen nálezem Ústavního soudu z [datum], vyhlášeným [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 s tím, že tato ustanovení byla zrušena uplynutím dne [datum]. Podle názoru žalované tak nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu publikací oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení ani po [datum], neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odloženo až do konce roku 2020. Na podporu své argumentace zmiňuje žalovaná stanovisko pléna Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]. Dále žalovaná namítla, že pokud se žalobci domáhají nesprávného úředního postupu v tom směru, že došlo k přijetí protiústavní právní úpravy, pak legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a odkazuje na závěry Nejvyššího soudu přijaté v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 215/2006. Žalovaná tak žalobou uplatněné nároky pro absenci odpovědnostního titulu neuznala. 3. Dalším podáním žalobci doplnili, že žalovaná zveřejňovala informace až do listopadu 2020 v Centrálním registru oznámení, přičemž se jednalo o citlivé informace ze soukromí žalobce a tyto informace byly zveřejňovány bez jakéhokoliv omezení, souhlasu žalobců či možnosti ovlivnit osud oznamovaných údajů. Žalobci uvedli, že jak před vydáním rozhodnutí Ústavního soudu ČR, k němuž došlo [datum], tak po jeho vydání až do [datum] žalovaná ignorovala protiústavnost svého jednání a nadále oznámení neomezeně veřejně zpřístupňovala. Žalobci dále uvedli, že posouzení věci dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen„ zákon“) není jednoznačné, když újma vůči státu vyplývá přímo z Listiny a není možné se schovávat za právní předpis, který by upravoval pouze určitou skupinu právních vztahů a vyhýbat se tak následkům odpovědnosti za porušení ústavně zakotvených pravidel. V tomto směru odkazují na ustanovení čl. 7 a 10 Listiny s tím, že není možné ústavně zaručené právo porušovat a vycházet při posuzování následků jeho porušení ze zákonných předpisů, který je normou nižší právní síly. Žalobci nesouhlasí se žalovanou, že újma vznikla při legislativní činnosti, která není nesprávným úředním postupem. Derogační nález Ústavního soudu má bezprostřední aplikační dopad na posuzovanou kauzu a nikoliv odloženou vykonatelnost. 4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobci uplatnili svůj nárok předběžně u žalované a žalovaná vydala po předběžném projednání nároku žalobců zamítavé stanovisko. 5. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, soud zjistil, že tento byl vyhlášen dne [datum] a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] 2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne [datum]. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl„ nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci“. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum]. [příjmení] účinky svého nálezu a postup obecných soudů v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil. 6. Z předžalobní výzvy na ochranu osobnosti, kterou žalobci zasílali Ministerstvu spravedlnosti a ze žádosti o ukončení protiústavních zásahů do práv komunálních politiků ze dne [datum], která byla zaslána předsedou [ulice] místních samospráv ČR JUDr. [jméno] [příjmení] Ministerstvu spravedlnosti, a z informace [ulice] místních samospráv ČR komunálním politikům o podávání předběžného oznámení za rok 2019 soud zjistil, že žalobci se spolu s dalšími komunálními politiky domáhali v době po vydání derogačního nálezu Ústavního soudu toho, aby informace o jejich majetkových poměrech nebyly nadále zveřejňovány. Uvedené bylo žádáno také prostřednictvím [ulice] místních samospráv ČR. 7. Z článku na serveru [webová adresa] ze dne [datum] s názvem„ Nejvyšší správní soud omezil nahlížení do Centrálního registru oznámení,“ soud zjistil, že ke dni [datum] byl omezen Ministerstvem spravedlnosti přístup k oznámením o majetku politicky veřejných funkcionářů tak, že tento přístup již nadále není možný v neomezeném rozsahu anonymně, ale pouze na základě předchozí, individualizované žádosti s tím, že rozsah zpřístupňovaných údajů se nijak nemění. 8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS