27 C 129/2012 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručnou soudu dne 18. 7. 2012 se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 24. 2. 2012 uzavřel s žalovaným ústní smlouvu o půjčce, na základě níž žalobce půjčil žalovanému částku 43 930 Kč. Dále bylo mezi stranami sjednáno, že žalobce vrátí dlužnou částku do 31. 3. 2012. Žalovaný však půjčku nikdy nevrátil a je tak v prodlení. 2. Žalovaný v podání ze dne 28. 11. 2012 s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že dne 3. 11. 2009 půjčil žalobci částku 1 040 000 Kč, na což žalobce coby dlužník vystavil směnku vlastní splatnou dne 30. 11. 2009. Žalobce však tuto dlužnou částku dosud neuhradil. Dne 24. 2. 2012 uhradil žalobce žalovanému částku 43 930 Kč. Tato částka neodpovídá výši dlužné částky žalobce vůči žalovanému, přičemž došlo jen k částečné úhradě dluhu. Dle žalovaného nelze rozklíčovat, na jaké plnění měla být tato částka započtena, zda-li šlo o částečnou platbu směnečné sumy. Následně žalovaný započetl žalovanou pohledávku žalobce proti své pohledávce za žalovaným ze směnky vlastní bez protestu ze dne 3. 11. 2009. 3. Dne 30. 11. 2021 se konalo jednání, během něhož žalovaný zopakoval, že vznáší námitku započtení na svou pohledávku vůči žalobci na základě směnky vlastní. <b>Skutková zjištění:</b> 4. Ve prospěch účtu zdejšího žalovaného byla dne 24. 2. 2012 přijata částka ve výši 43 930 Kč (srov. kopie potvrzení o přijetí částky u ČSOB). Mezi stranami bylo nesporné, že uvedená částka byla ze strany žalobce ve prospěch žalovaného poskytnuta, avšak byl sporný důvod, z jakého byla poskytnuta, když žalovaný tvrdil, že šlo o plnění dluhu, pročež vznesl námitku započtení. 5. Dne 11. 1. 2013 Městský soud v Praze vydal směnečný platební rozkaz, dle doložky nabyl právní moci 26. 1. 2021, dle něhož bylo zdejšímu žalobci uloženo, aby zaplatil zdejšímu žalovanému směnečný peníz ve výši 1 040 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (srov. směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 11. 1. 2013). 6. Uvedený směnečný platební rozkaz ze dne 11. 1. 2013 byl pravomocně ponechán v platnosti v plném rozsahu v části, v níž byl zdejší žalobce zavázán zaplatit zdejšímu žalovanému směnečný peníz 1 040 000 Kč s příslušenstvím (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2014, č.j. [číslo jednací], rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2020). <b>Právní posouzení věci:</b> 7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému částku, která je předmětem řízení. Ve shodě s pravomocným rozhodnutím zdejšího soudu v obdobné věci (sp. zn. [spisová značka]) soud nárok žalobce posoudil dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době poskytnutí finančních prostředků (dále jen„ o.z.“), dle něhož platilo, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobce plnění, avšak nebylo prokázáno z jakého důvodu, soud uzavřel, že na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 563 o.z. platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě byl žalovaný požádán k plnění před podáním žaloby, a proto soud považuje třetí den od doručení platebního rozkazu žalovanému za dobu, kdy měl žalovaný plnit svůj dluh, a čtvrtého dne je tedy v prodlení s plněním peněžitého závazku (srov. § 517 odst. 2 o.z. ve výši stanovené vyhl. č. 351/2013 Sb.). 10. Soud se dále zabýval námitku započtení, a dospěl k závěru, že tato námitka vznesená žalovaným je důvodná. 11. Podle § 98 o.s.ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. 12. Podle § 580 o.z. pak platilo, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkají pohledávky způsobilé k započtení. 13. Z provedeného dokazování vyplynulo, že Městský soud v Praze rozhodl dne [datum rozhodnutí] (č.j. [číslo jednací]) tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze ze dne 11. 1. 2013 se v části, ve které byl žalovaný (tj. zdejší žalobce) zavázán zaplatit žalobci (tj. zdejšímu žalovanému) částku 1 040 000 Kč s 6% úrokem od 1. 12. 2009 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 3 467 Kč ponechává v platnosti v plném rozsahu. 14. Vzhledem k tomu, že předmětem výše uvedeného soudního řízení byla pohledávka ve výši 1 040 000 Kč, která byla splatná k 1. 12. 2009, tak žalovaná částka, která je předmětem nadepsaného řízení, zanikla započtením této části pohledávky (potvrzené směnečným platebním rozkazem, který vydal Městský soud v Praze, a to včetně úroku z prodlení). 15. Dle soudu se tak žalovaný nedostal do prodlení, když měl sám vůči žalobci pohledávku splatnou dříve, než byla podána tato žaloba a než se žalovaný mohl dostat do prodlení s plněním peněžitého závazku ve výši 43 930 Kč. 16. Vzhledem k tomu, že celá žalovaná částka zanikla započtením, soud tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalovaná částka byla započtena na dluh žalobce, který měl a má u žalovaného. <b>K nákladům řízení:</b> 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 930 Kč, tj. 11 440 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (vyjádření 21. 2. 2014, účast na soudním jednání 9. 4. 2014, vyjádření 4. 8. 2021 a účast na soudním jednání 30. 11. 2021) + 4x300 Kč režijní paušál, tj. celkem 12 640 Kč + 21 % DPH = 15 294 Kč (srov. výrok II.).