28 C 106/2020-94 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 107 odst. 4 o.s.ř. 2. Předmětem žaloby bylo zaplacení v záhlaví uvedené částky představující nárok na náhradu škody, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem exekutora [jméno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], kdy v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 205 EX 12/12 nařízeném na základě usnesení Okresního soudu Nový Jičín ze dne 23.5.2012, čj. 57 EXE 259/2012 vymohl celou žalobcovu pohledávku, resp. celkovou částku ve výši 36 421 Kč, kdy z této částky měla být žalobci jakožto oprávněnému poukázána částka 25 793,91 Kč, avšak byla mu poukázána pouze částka ve výši 17 671,20 Kč. Rozdíl částky ve výši 8 122,71 Kč pak nemůže být dle sdělení nového exekutora [jméno] [příjmení], který nastoupil po zemřelém [jméno] [jméno] [příjmení], žalobci vyplacen, neboť původní exekutor, který zemřel, prováděl z depozitního účtu, kam přecházely vymožené částky, výplaty svých nákladů, aniž by bylo možné jakkoliv rozklíčovat k jakému konkrétnímu spisu je náklad navázán a za který náleží. Jedná se tak o škodu v rozsahu částky 8 122,71 Kč způsobenou postupem exekutora 3. Na základě provedeného dokazování a mezi účastníky řízení nesporných skutečností (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení nevyjmenovává, činí v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 tento závěr o skutkovém stavu: na základě exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4.1.2012, čj. 1 Tm 40/2011-134 byla usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23.5.2012, čj. 57 EXE 259/2012-8 nařízena exekuce k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 25 560 Kč. Pověřením exekuce byl [jméno] [jméno] [příjmení], soudní exekutor, exekuční úřad [obec]. Exekuční řízení bylo vedeno proti povinnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 022 EX 11/12 a proti povinnému [jméno] [příjmení] sp. zn. 205 EX 12/12. V průběhu exekuce pak došlo ke změně exekutora z důvodu úmrtí [jméno] [jméno] [příjmení], kdy na jeho místo nastoupil [jméno] [jméno] [příjmení]. Dopisem ze dne 19.11.2016 bylo žalobci oznámeno ukončení exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení], pod sp. zn 205 EX 12/12 z důvodu, že vymáhaná povinnost byla v plném rozsahu splněna. Přípisem ze dne 21.3.2018 žádal exekutor o sdělení č. účtu k vyplacení vymožené částky. Následně dopisem exekutora ze dne 7.6.2019, ze dne 3.8.2020 a ze dne 20.11.2020 bylo žalobci sděleno, že v rámci exekučního řízení vedeném pod sp. zn. 205 EX 12/2012 proti povinnému [jméno] [příjmení], vymohl původní soudní exekutor [jméno] [jméno] [příjmení] částku ve výši 36 421 Kč. Došlo tak k vymožení celého nároku, včetně nákladů exekuce oprávněného. Z této částky měla být oprávněnému (žalobci) poukázána částka ve výši 25 793,91 Kč, avšak byla mu poukázána toliko částka ve výši 17 671,20 Kč. Dle sdělení exekutora [jméno] [jméno] [příjmení] není zřejmé, proč částka ve výši 8 122,71 Kč nebyla žalobci vyplacena, když nárok na její výplatu prokazatelně vznikl. Podle stavu depozitního účtu původního soudního exekutora bylo zjištěno, že tento prováděl z depozitního účtu výplaty svých nákladů, aniž by bylo možné jakkoliv rozklíčovat, k jakému konkrétnímu spisu je náklad navázán a za který náleží. Také původní soudní exekutor nejspíše prováděl výplaty nákladů, aniž by mu na ně vznikl právní nárok, tedy bez vydání příslušných příkazů k úhradě nákladů exekuce, které by svou výší odpovídaly vyčerpaným prostředkům. Není možné proto technicky zjistit, jaké prostředky na uvedeném depozitním účtu jsou, resp. na jaké exekuce náleží, tedy pro které oprávněné jsou tyto určeny a v jaké výši. Stávající soudní exekutor nemůže tyto prostředky, které se na depozitním účtu nacházejí z období před převzetím úřadu (tj. před [datum]) vyplatit. Dle sdělení nového exekutora s největší pravděpodobností dojde k tomu, že finanční prostředky, které se na depozitním účtu nacházely v okamžiku jeho předání novému soudnímu exekutorovi, budou oprávněným poměrně vyplaceny, u žalobce pak v řádech desetikorun (vzhledem k výši jeho pohledávky). V exekučním řízení vedeném proti povinnému [jméno] [příjmení] (když povinný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli povinni uhradit škodu společně a nerozdílně a pro vymožení dané povinnosti byly proti těmto zahájeny exekuce proti každému zvlášť) vedeném pod sp. zn. 205 EX 11/2012 došlo k vymožení celkové částky 6 463 Kč. Žalobci jakožto oprávněnému nebylo vyplaceno ničeho, když tato částka byla přiznána na částečnou úhradu paušálních nákladů exekuce. Z této částky si původní soudní exekutor na nákladech exekuce vyplatil částku 4 208 Kč, exekutorem [jméno] [jméno] [příjmení] nebylo ničeho vymoženo a v dané konkrétní exekuční věci ve vztahu k depozitnímu účtu není co vyplácet. Uplatněná pohledávka v exekuční řízení, vedeném pod sp. zn. 205 EX 6/2013 (původně vedeno pod 022 EX 6/13) byla zcela vymožena a vyplacena stávajícím soudním exekutorem. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody předběžně obrátil na žalovaného dne 9.12.2012, avšak na jeho nárok nebylo žalovaným ničeho hrazeno a žádost nebyla projednána z důvodu, že právní zástupce žalobce nedoložil plnou moc pro zastupování žalobce. 4. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně: podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk) .Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčení doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení, zabýval se soud nejprve touto námitkou. Žalovaný argumentoval tím, že žalobce se nejpozději z exekučního příkazu ze dne 21.11.2016, čj. 205 EX 6/2013-38 dozvěděl, že na exekuci vedenou pod sp. zn. 022 EX 12/2012 byla vymožena celková vymáhaná částka, tedy od tohoto data mu počala běžet promlčecí doba a jeho nárok je tak promlčen. S touto argumentací však soud nesouhlasí, neboť běh promlčecí doby se ve smyslu ust. § 32 odst. 1 zákona se odvíjí od vědomosti poškozeného o škodě a o tom, kdo za tuto škodu odpovídá. Z daného exekučního příkazu ze dne 21.11.2016 se sice žalobce dozvěděl, že v exekučním řízení pod sp. zn. 022 EX 12/12 byla vymožena celková vymáhaná částka, avšak povědomí o tom, že žalobci vznikla škoda a zejména o tom, kdo za tuto škodu odpovídá, se žalobce dozvěděl až na základě sdělení nového soudního exekutora [jméno] [jméno] [příjmení] dne 7.6.2019, který žalobci sdělil, že chybou původního soudního exekutora [jméno] [jméno] [příjmení], mu částka ve výši 8 122,71 Kč, která žalobci z exekuce vedeného pod sp. zn. 205 EX 12/12 ještě náleží, nebyla vyplacena. Tedy jinak řečeno, až tímto okamžikem žalobce získal ucelený obraz o tom, že mu vznikla škoda a kdo za tuto škodu odpovídá a až tímto okamžikem byly naplněny podmínky pro počátek běhu promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 zákona. Vzhledem k tomu, že žaloba byla k soudu podána dne 25. 6.2020, nárok žalobce na náhradu škody promlčen není. 5. Dále se soud zabýval podmínkami odpovědnosti státu za škodu, a to existencí nesprávného úředního postupu, vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci, přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu § 3 písm. b) odškodňovacího zákona) odpovídá vedle státu exekutor sám, za podmínek § 32 exekučního řádu. Na rozdíl od povinnosti státu, jíž se nelze zprostit, svědčí exekutorovi podle § 32 odst. 2 exekučního řádu liberační důvod, umožňující mu zprostit se odpovědnosti, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. V řízení pak bylo prokázáno, že v rámci exekučního řízení vedeném pod sp. zn. 205 EX 12/2012 proti [jméno] [příjmení] byla exekutorem vymožena celková pohledávka žalobce jakožto oprávněného, avšak tato částka nebyla exekutorem žalobci vyplacena v plné výši, když vymoženo bylo na pohledávku 25 793,91 Kč a byla vyplacena toliko částka ve výši 17 671,20 Kč. Rozdíl ve výši 8 122,71 Kč pak nelze žalobci vyplatit, neboť stávající exekutor nemůže rozklíčovat jaká částka na depozitním notářském účtu, na jakou vedenou exekuci skute