28 C 46/2020-149 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky představující jednak ušlý zisk ve výši 13 255 Kč, jednak vynaložené náklady na cesty žalobce ve výši 2 557 Kč a jednak vynaložené náklady na advokáta ve výši 91 608,83 Kč, to vše v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce. Žalobce uvedl, že bylo proti němu zahájeno trestní stíhání na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, územního odboru Klatovy, oddělení obecné kriminality ze dne 30.8.2013, čj. KRPP -80395/TČ-2013-030471 pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 12.4.2016, čj. 1 T 60/2014-350 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22.9.2016, čj. 7 To 263/2016-392 byl podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby zproštěn. Žalobce si v souvislosti se svým trestním stíháním zvolil právního zástupce, kterému uhradil na nákladech obhajoby částku 91 608,83 Kč za úkony právní služby, které žalobce podrobně specifikoval ve své žalobě. Dále žalobce vynaložil náklady na cestu dne 20.6.2013 k policejnímu orgánu do Klatov z místa svého bydliště, a to v částce 2 557 Kč. Žalobce se také musel účastnit procesních úkonů, nemohl konat práci a tím mu vznikla ztráta na výdělku – ušlá mzda v částce 13 225 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 107 390,83 Kč dne 20.9.2019. Žalovaný však žalobcovu žádost zamítl v celém rozsahu, neboť žalobce neprokázal vznik škody jako jednu ze základních podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu. Žalovaný žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce vyzval k doplnění žádosti, tedy k předložení potřebných podkladů, na což žalobce nereagoval. Zamítavé stanovisko žalobci sdělil dne 21.5.2020. Pokud by žalobce žalovanému požadované doklady doložil, lze předpokládat odlišný výsledek mimosoudního projednání. Žalovaný také s přihlédnutím k dané situaci nevyloučil, že pokud žalobce potřebné doklady doloží soudu, může být pokračováno v mimosoudním jednání. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody, která mu měla být způsobena v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 60/2014, uplatnil u žalovaného dne 20.9.2019. Dále není sporné, že žalovaný dne 30.4.2020 vyzval žalobce k doplnění žádosti, stran předběžně uplatněného nároku (doložení listinných podkladů). Stanovisko žalovaný ve věci vydal dne 21.5.2020. Rovněž není mezi účastníky řízení sporu o tom, že usnesením Policie ČR ze dne 30.8.2013 čj. KRPP -80395/ TČ -2013-03041 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 12.4.2016 čj. 1 T 60/2014-350 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22.9.2016, čj. 7 To 263/2016-392 byl žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn. Rovněž není v rozepři, že žalobce si v souvislosti se svým trestním stíháním zvolil zástupce [titul] [jméno] [příjmení], kterému na nákladech obhajoby uhradil částku 91 608,83 Kč. Také nebyla mezi účastníky řízení sporná částka, kterou by žalobce z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání jakožto náhradu škody na vynaložených nákladech na obhajobu ve výši 89 284,98 Kč měl obdržet. 4. Při jednání konaném dne 20.9.2021 vzal žalobce svou žalobu co do částky 18 105,85 Kč zpět. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. zastavil. Dále při jednání konaném dne 20.9.2021 žalovaný uznal částku ve výši 89 284,98 Kč co do důvodu a výše. Žalobce současně navrhl, aby soud rozhodl částečným rozsudkem pro uznání stran této částky. 5. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 6. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy žalovaný v průběhu řízení částečně uznal žalovaný nárok ve výši 89 284,98 Kč, který je proti němu žalobou uplatňován a žalobce při jednání konaném dne 20.9.2021 navrhl, aby soud rozhodl rozsudkem podle tohoto uznání, dospěl soud k závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. a proto rozhodl rozsudkem pro uznání, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 7. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona, podle kterého se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Vzhledem k tomu, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalovaného dne 20.9.2019, dostal se žalovaný do prodlení uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty počítané od doby uplatnění nároku, tj. od 21.3.2020. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení. Nad rámec rozhodného soud uvádí, že se neztotožnil s argumentací žalovaného, že žalobci náleží případně příslušenství až uplynutím šestiměsíční lhůty od data 26.6.2020, kdy žalobce žalovanému dodal podklady týkající se uplatněného nároku, které po něm žalovaný vyžadoval. Z dikce ustanovení § 15 odst. 2 zákona vyplývá, že pokud není uplatněný nárok poškozeného uspokojen, může se poškozený obrátit na soud, tedy pokud žalovaný požadoval po žalobci doložení příslušných dokumentů, měl tak žalobce vyzvat v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě, nikoliv až dopisem ze dne 30.4.2020, tedy již po uplynutí této šestiměsíční lhůty, neboť v této době žalobci již nic nebránilo, aby se se svým nárokem obrátil na soud. V opačném případě, tedy při výkladu žalovaného by tak žalovanému běžela další nová šestiměsíční lhůta od data, kdy žalobce žalovanému předložil příslušné podklady, což je nepřijatelné a v rozporu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona. Pokud tedy žalovaný v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nárok žalobce nijak nevyřídil, nebránilo žalobci již ničeho se se svým nárokem obrátit na soud a tedy po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty k projednání nároku, se žalovaný dostal do prodlení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady, za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch v 83% a žalovaný v 17%, je nutné od úspěchu žalobce odečíst úspěch žalovaného, tj. žalobce má nárok na 66% nákladů řízení. Nákladům řízení v dané věci odpovídá částka zahrnující mimosmluvní odměnu advokáta podle ust. § 11 odst. 1, ust. § 8 a ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 14 309 Kč (4 úkony právní služby po 5 420 Kč - převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a 2x účast u jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši 792 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (4 úkony právní služby po 300 Kč - převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a 2x účast u jednání), náhrada za promeškaný čas ve výši 792 Kč podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. (12 započatých půlhodin á 100 Kč v souvislosti s cestou k jednání konaném dne 9.11.2020 a 20.9.2021 na trase Ústí na Labem – Praha a zpět), cestovné ve výši 902 Kč dle ust. § 1 písm. b), ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 358/2019 Sb. (při cestě Ústí nad Labem – Praha a zpět dne 9.11.2020 tj. 180 km, spotřebě 10,6 l/ 100 km, průměrné ceně motorové nafty 32 Kč l a sazbě za použití motorového vozidla 4,20 Kč/km), cestovné ve výši 776 Kč dle ust. § 1 písm. b), ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 589/2020 Sb. (při cestě Ústí nad Labem – Praha a zpět dne 20.9.2021 tj. 180 km, spotřebě 10,6 l/ 100 km, průměrné ceně benzínu 27,80 Kč l a sazbě za použití motorového vozidla 4,40 Kč/km), zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 640 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 3 689,91 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem. Pro úplnost soud uvádí, že za písemné podání ze dne 6.4.2021 a ze dne 26.8.2021 soud žalobci na náhradě nákladů řízení ničeho nepřiznal, neboť se podle názoru soudu nejedná o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 cit. vyhl., protože se jednalo toliko o vyjádření žalobce stran výsledků mimosoudního jednání. Rovněž soud neshledal jako účelně učiněný úkon – další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 25.8.2021, neboť se nejedná o věc nijak obtížnou, při které by byla nutná další porada s klientem a navíc žalobce konání tohoto úkonu právní služby soudu nijak nedoložil.