28 C 72/2016-285 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Původní žalobce [celé jméno původního účastníka] (zemř. dne [datum]) se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 1.500.000 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě. Žalobce ve svým tvrzení uvedl, že trestní stihaní byl zahájeno na základě usnesení policie České republiky, Krajského ředitelství policie středočeského kraje, Územní odbor Kladno ze dne 5.6.2013, pro přečin lichvy podle § 218 odst.1, 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost. Následně byla u Okresního soudu v Kladně podána obžaloba, kdy Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 12.11.2014, č.j. 5 T 243/2013-429 podle § 226 písm. b) trestního řádu, zprostil žalobce obžaloby. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.2015, čj. 10 To 36/2015-508 pak bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Předmětné trestní stíhání pak negativním způsobem zasáhlo do života žalobce, kdy utrpěl újmu na své cti a dobré pověsti a bylo tak zasaženo do jeho soukromého a osobního života. Dále trestním stíháním došlo k narušení obchodního vztahu s partnery a také se žalobce nemohl naplno věnovat své rodině a koníčkům. Místo toho musel řešit svou obhajobu a účastnit se nařizovaných výslechů a soudních stání. V noci špatně spal a projevovaly se u něj stavy úzkosti a stresu pramenící z nejistoty ohledně výsledku jeho trestního stíhání. Žalobce ještě zdůraznil, že se jednalo již o druhé nezákonně vedené trestní stíhání proti jeho osobě, kdy v předchozí věci byl trestně stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1,3 písm. b) trestního zákona a souzen u Okresního soudu v Ostravě, v řízení vedeném pod sp. zn. 15 T 19/2005 Trestní stíhání skočilo až po 7 letech zproštěním obžaloby podle §226 písm. b) trestního řádu. Žalobce dále ve svých tvrzeních uvedl, že nejprve byl cca 7 let trestně stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1,3 písm. b) trestního zákona. Toto stíhání skončilo rozsudkem, kterým žalobce zproštěn obžaloby (projednáváno u Okresního soudu v Ostravě). Zmíněné trestní stíhání hrubě zasáhlo do jeho života a zanechalo na jeho osobě nepříznivé následky. Následně po pravomocném zproštění obžaloby však bylo proti žalobci zahájeno usnesením Policie České republiky ze dne 5.6.2013 další trestní stíhání pro přečin lichvy, jež je předmětem této žaloby. I v tomto případě došlo ke zproštění obžaloby. Pokud šlo o zásah do osobnostních práv, žalobce doplnil, že když v průběhu trestní řízení začalo vycházet najevo, že veškerá obvinění jsou lichá, policejní organ neváhal kontaktovat žalobcovy obchodní partnery, kterým bezdůvodně sděloval citlivé informace o žalobci, za účelem rozšířit povědomí o jeho trestním stíhaní mezi co největší okruh osob a tím žalobce zdiskreditovat. Tyto zásahy do soukromí vedly k narušení vztahu s jeho obchodními partnery a k poškození jeho dobrého jména v podnikání. Žalobce také jak již uvedl, byl nucen veškerý svůj čas a energii věnovat trestnímu řízení, vzdát se svých zájmu a volnočasových aktivit a nemohl trávit dostatek času s rodinou, což vedlo k dlouhodobému narušení jeho soukromí. U žalobce došlo k ochlazením vztahu v rodinně pramenící z jeho statutu osoby trestně stíhané. Žalobce také byl vystaven neustálému stresu ze strachu o svou budoucnost, svou rodinu, společenské postavení, z následků možného odsouzení a s tím spojeného společenského stigmatu a odvrácení se rodiny a přátel. Zažíval proto strach, napětí, smutek, stres, pocit ponížení. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nesporuje skutečnost, že žalobce se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání u Okresního soudu v Kladně, pod sp. zn. 5 T 243/2013, v celkové výši 1. 500.000 Kč, předběžně na něj obrátil dne 20.9.2015, přičemž pro jednání této žádosti žalovaný dospěl k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvil a poskytnul mu přiměřené zadostiučinění ve výši 10.000 Kč, což mu sdělil stanoviskem ze dne 5.9.2016. Žalovaný dále zdůraznil, že vznik a zejména intenzita nemajetkové újmy v případě nezákonného rozhodnutí se prokazuje. Ze strany žalobce pak byl zásah do osobních sfér tvrzen obecně a nebyl ničím doložen. V tomto směru žalovaný vycházel ze základního vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, a to: povaze trestní věci, délky trestního stíhaní a následkům způsobené trestním stíháním v osobnosti sféře stíhané osoby. K danému uvedl, že žalobce byl stíhán pro přečin lichvy, kde je trestní sazby odnětí svobody od 6 měsíců do 5 let, přičemž vzhledem k trestnímu rejstříku žalobce, který byl veden do té doby bez záznamu, nebylo reálné mu uložit trest nepodmíněný. Dokonce i státní zástupce při své závěrečné řeči navrhoval žalobci pouze uložení trestu zákazu činnosti. Trestní stíhání pak trvalo 1 rok a 9 měsíců a tato doba není dobou nepřiměřenou. Dále žalovaný přihlédl k tomu, že žalobce se zmiňuje o tom, že finanční prostředky běžně půjčuje více lidem, přičemž díky tomu vede více soudních sporů v oblasti občanskoprávní (viz. protokol o hlavním líčení ze dne 11.9.2014). Tato skutečnost pak prokazuje, že sám žalobce se dostává do stresových situací právě vedením soudních sporu, proto není podle názoru žalovaného v žádném případě prokázáno, že psychický stav a poruchy spánku vyplývají právě z namítaného trestního řízení. Na základě shora uvedeno pak žalovaný dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci zadostiučinění v peněžité formě, proto mu poskytl částku ve výši 10.000 Kč. Pokud pak žalobce tvrdí, že se jedná již o druhé nezákonné trestní stíhání, přičemž ani za to první nebyl žalovaným odškodněn, je tato skutečnost irrelevantní, neboť k tomu nelze jakýmkoliv způsobem přihlížet. Nemajetková újma musí být posuzována ke každému konkrétnímu řízení zvlášť. 3. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 3.5.2017, čj. 28 C 72/2016-120, kterým zastavil řízení co do žalobcem požadované písemné omluvy od žalovaného za nezákonné trestní stíhání (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 15 000 Kč (výrok II.), žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 485 000 Kč zamítl (výrok III.) a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 23 256 Kč (výrok IV.) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2017, čj. 25 Co 331/2017-150, kterým byl rozsudek soudu I.stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok III.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok IV.) potvrzen. 4. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9.9.2020, čj. 30 Cdo 4703/2018-187 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2017, čj. 25 Co 331/2017-150 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3.5.2017, čj. 28 C 72/2016-120 ve výrocích III. a IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve svém rozsudku přisvědčil žalobci, že s narůstajícím počtem trestních řízení, které následně končí jejich zastavením, resp. zproštěním obžaloby, subjektivně prožívané útrapy narůstají a je úkolem soudu tyto zhodnotit a určit míru navýšení s ohledem na individuální okolnosti případu tj. žalobcem tvrzenou a prokázanou specifickou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s tímto řízením. Nejvyšší soud také v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.5.2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015, v němž je uvedeno, že skutečnost, že vedle posuzovaného nezákonně vedeného trestního stíhání probíhalo též další nezákonné trestní stíhání, může mít vliv na pociťování újmy způsobené posuzovaným nezákonně vedeným trestním stíháním, a to jak ve směru umocňujícím újmu, tak výjimečně i ve směru újmu omezujícím. V tomto rozhodnutí však nebylo posuzováno nezákonné trestní stíhání časově navazující na skončení předchozího nezákonného trestního stíhání, jak tomu bylo v projednávané věci (rozhodnutí řešilo skutkově odlišnou situaci dvou souběžně probíhajících trestních řízení). Výše citované závěry však lze mutatis mutandis aplikovat i v poměrech zde souzené věci. Skutečnost, že vůči poškozenému je krátce po skončení jednoho nezákonného trestního stíhání zahájeno další nezákonné trestní stíhání, je způsobilá projevit se na jeho subjektivním prožívání útrap odlišným způsobem, než by tomu bylo v případě jediného nezákonného trestního stíhání. Oproti přesvědčení žalobce však obecně nelze určit, že existence druhého nezákonného trestního stíhání v krátké časové době po skončení předchozího též nezákonného trestního stíhání vždy povede k umocnění újmy poškozeného a měla by být proto důvodem k navýšení peněžitého zadostiučinění. Nelze vyloučit, že újmu způsobenou druhým nezákonným trestním stíháním bude poškozený naopak vnímat v nižší míře právě z důvodu, že se bude jednat již o druhé trestní stíhání, zejména půjde-li o skutek obdobný tomu, pro který byl již jednou