28 C 80/2019-158 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky představující zápůjčku, kterou žalovaná žalobci nevrátila. Žalobce uvedl, že v období června 2017 do srpna 2018 půjčoval žalované průběžně finanční prostředky v hotovosti, které žalovaná využívala na hrazení běžných i mimořádných potřeb. Žalovaný si zapůjčené částky evidoval s tím, že k datu podání žaloby zapůjčená hotovost činila částku ve výši 110 310 Kč. Žalobce žalovanou dne 15.1.2019 vyzval k uznání výše uvedeného dluhu, na což žalovaná reagovala emailovou komunikací, ve které nerozporovala existenci dluhu, avšak nesouhlasila s jeho výší. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť pokud žalobce uplatňuje nárok na úvěr, tento nebyl uzavřen oboustranně. Nejedná se tedy o oboustranný závazek, který má dlužník plnit věřiteli, tento nebyl uzavřen a nebyla ani ústně stanovena doba splatnosti k jeho plnění nebo stanovený úrok, tedy zákonné předpoklady úvěru. Ze strany žalobce se tak jednalo o dar. Žalobce, se kterým se znala, jí skutečně poskytoval různé částky formou daru, avšak ujišťoval ji, že tyto částky nebude vymáhat s ohledem na dobré vztahy. Vzhledem k tomu, že je matka samoživitelka bez pracovního poměru, žalobce věděl, že žádný úvěr by nebyla schopna splácet, o čemž byl srozuměn od samotného počátku. Z tohoto důvodu odmítla uznat předmětný dluh, neboť žalobce jí ujišťoval, že se jedná o dar s ohledem na její sociální a finanční situaci. V opačném případě by tuto pomoc nepřijala. Jelikož právní zástupce žalobce žalovanou kontaktoval, projevila po zvážení celé věci ochotu nějakou částku formou splátek vrátit, tedy vrátit dar. Po prověření a zvážení, však soupis částek žalobce, rozporuje co do výše a pravosti a na dluh není ochotna ničeho hradit. 3. Nalézací soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 10.2.2020, č.j. 28 C 80/2019-73, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 110 310 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 37 786 Kč (výrok II.). Městský soud v Praze jako soud odvolací podanému odvolání žalovanou, rozsudkem ze dne 20.1.2021, čj. 72 Co 392/2020-120 rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé co do částky 70 000 Kč s příslušenstvím potvrdil a co do částky 40 310 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že pokud se jednalo o částku 70 000 Kč, z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná vyjádřila ochotu uznat tuto částku. V rozsahu této částky byla žalovaná rovněž ochotna uzavřít se žalobcem soudní smír. Jestliže tedy soud I. stupně na podkladě provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. odvolací soud se s tímto ztotožnil, avšak platilo to pouze ohledně částky ve výši 70 000 Kč s příslušenstvím, o jejíž zápůjčce žalované neměl odvolací soud pochybnosti. Naopak jiná byla situace ohledně částky 40 310 Kč, kdy v tomto směru nebylo prokázáno, že by žalobce zapůjčil žalované i tuto částku. V tomto směru odvolací soud hodnotil odůvodnění rozsudku soudu I. stupně jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důkazů, neboť skutečnost, že měl žalobce žalované zapůjčit částku, jež„ je svou výší blízká termínu přes 100 000 Kč“ bylo pouhou spekulací, založenou snad jen na výpovědi svědkyně [příjmení], která ovšem nic konkrétního neuvedla. Odvolací soud proto soudu I. stupně uložil, aby účastníkům řízení poskytl potřebná procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a případně, aby důkazy, které účastníci navrhnou ke svým tvrzením a které soud provede, hodnotil podle zásad uvedených v § 132 o.s.ř. a znovu o věci rozhodl. 4. Nalézací soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu při jednání konaném dne 12.4.2021 vyzval žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby přesně specifikoval konkrétní dny, kdy zápůjčce došlo, včetně konkrétních částek, které byly v uvedené dny zapůjčeny. Současně soud žalobce poučil, že k daným tvrzením je nutné označit důkazy, které mají tato skutková tvrzení prokazovat. Na to reagoval žalobce podáním ze dne 22.4.2021, ve kterém uvedl, že v období června až října 2017 zapůjčil žalobce žalované celkem částku ve výši 22 100 Kč, kdy účel zápůjčky (pokud jej znal), uvedl vždy u každé zápůjčky, v doplnění skutkových tvrzení. V období listopadu 2017 do února 2018 pak žalobce zapůjčil žalované částku ve výši 23 610 Kč, dále pak dne 3.3.2018 částku ve výši 2 000 Kč, dne 17.4.2017 částku ve výši 100 Kč, dne 16.5.2018 částku ve výši 18 000 Kč, dne 27.7.2018 částku ve výši 34 000 Kč, dne 28.8.2018 částku ve výši 500 Kč a dne 29.8.2018 částku ve výši 10 000 Kč. Kdy i v tomto případě účel zápůjčky pokud žalobce znal, uvedl v rámci doplnění skutkových tvrzení. Současně žalobce označil důkazy k prokázání uvedených tvrzení a to výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. 5. Soud provedl dokazování emailovou komunikací ze dne 18.1.2019, ze dne 4.2.2019 a ze dne 17.1.2019, dopisem ze dne 16.1.2019 a soupisem poskytnutých finančních prostředků psaných rukou žalobce. Z těchto listinných důkazů vzal za prokázané, že žalobce si vlastní rukou zapisoval jednotlivé částky, které měl žalované poskytnout i s uvedením účelu, na co daná částka měla být poskytnuta. Celkem tak výše poskytnutých finančních prostředků podle zápisu žalobce činila 110 310 Kč. Dopisem ze dne 15.1.2019 právní zástupce žalobce vyzval žalobkyni k úhradě dlužné částky. Na to žalovaná reagovala dopisem ze dne 16.1.2019, ve kterém uvedla, že jí žalobce zapůjčil určitý finanční obnos po vzájemné dohodě s tím, že tyto mu měla podle možností splácet. Celkovou částku, k jejíž úhradě žalobce žalovanou vyzval, pak žalovaná považovala za nadhodnocenou s tím, že si nebyla vědoma, že by jí žalobce půjčoval peníze ve všech bodech (k různým příležitostem) a není tak prokazatelné, že k takovým půjčkám došlo. S ohledem na uvedené však byla připravena věc řešit smírnou cestou a částečně dluh uhradit s tím, že navrhla splácení dluhu částkou 2 000 Kč měsíčně a dále podle zlepšení životní situace zaplatit vše, co bude v jejích finančních možnostech. Z emailové komunikace nadále vyplývá, že žalovaná byla ochotna uznat finanční částku ve výši 70 000 Kč, s čímž žalobce nesouhlasil. 6. Soud provedl dokazování výslechem žalobce. Z jeho účastnické výpovědi má za osvědčené, že žalované půjčoval různé částky v rozmezí od června 2017 do srpna 2018 podle žádosti žalované. Tito se pak dohodli na vrácení jednotlivých půjček v červenci nebo srpnu 2018, neboť žalovaná měla prodat byt. Poté, když se tak v dané době nestalo, žalovaná žalobci slíbila, že dluh uhradí v listopadu 2018, s čímž žalobce souhlasil. K úhradě dlužné částky žalovanou však nedošlo. Žalovaná věděla, že se jedná o půjčku, z ničeho nemohla usuzovat, že by se jednalo o dar. Žalobce žalované předával peníze vždy v hotovosti. S žalovanou se vždy sešli, peníze jí předal s tím, že chtěl, aby mu napsala dlužní úpis, což přislíbila, avšak nikdy tak neučinila. Peníze jí předával sám, pouze u předávky částky 34 000 Kč byla paní [příjmení]. Tato zřejmě u předávky slyšela, když se s žalovanou bavil o předešlém dluhu ve výši 100 000 Kč. K předání této částky došlo dne 27.7.2018 na Výtoni před parkem. V tomto směru výpověď žalobce potvrdila svědkyně [jméno] [příjmení]. Z její výpovědi soud zjistil, že v létě (dle svědkyně v roce 2017) jela s žalobcem za žalovanou na Výtoň, kde jí žalobce předal částku 60 000 nebo 80 000 Kč v hotovosti. Tyto peníze byly v obálce s tím, že se mělo jednat o tuto částku, neboť se žalovaná s žalobcem bavila o tom, že jí tuto částku půjčí. Žalovaná pak žalobci slíbila, že mu peníze vrátí za rok. Žalovaná si peníze od žalobce převzala. Žalovaná se s žalobcem bavila ještě o předešlém dluhu, z čehož svědkyně vypozorovala, že žalovaná žalobci ještě dluží nějaké peníze. Hovořili o částce 100 000 Kč. Tuto mu také měla vrátit za rok. Hovořili tedy o tom, že celková částka, kterou žalobce žalované půjčil, měla být přes 100 000 Kč. Svědkyně viděla v obálce štůsek peněz, byly to zelené dvoutisícovky, žalovaná však obsah obálky před nimi nepřepočítávala. 7. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] vzal soud za prokázané, že žalovaná na tom v roce 2017 a 2018 nebyla finančně dobře, byla samoživitelka, v té době nepodnikala. Nevěděla nic o tom, že by žalobce měl žalované půjčit či darovat částku ve výši 110 300 Kč, byla přítomna toliko u půjčky ve výši 200 Kč. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] má soud za prokázané, že byla přítomna tomu, když se žalobce se žalovanou u žalované doma bavil o penězích s tím, že žalobce chtěl žalované finančně vypomoct tak, že by jí nějakou částku daroval. Tato schůzka proběhla koncem prázdnin 2018. Nebyla přítomna tomu, že by žalobce žalované nějaké peníze předal. To, že žalobce měl žalované nějaké peníze darovat, ví toliko od žalované. O dluhu hovořila s prá