31 C 53/2020-156 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze 17. 3. 2020 domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 29. 7. 2016 obviněn spolu s dalšími osobami Policií ČR, KŘP [anonymizována dvě slova], Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor [obec], č. j.: KRPU [číslo] ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 221 odst. 1 trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u [název soudu] na žalobce podána obžaloba. Žalobce byl následně po přikázání věci k jinému soudu rozsudkem Okresního soudu v Chomutově z 3. 4. 2019 č. j.: [spisová značka] zproštěn obžaloby s tím, že v žalobě uvedený skutek nebyl shledán trestným činem. Ve své žalobě uvedl, že se v uvedeném trestním řízení kumulovaly zásadní chyby ze strany orgánů činných v trestním řízení. Jednak došlo k formalistickému odsouzení žalobce trestním příkazem bez toho, aniž by se soud seznámil s podstatou věci, další pochybení spatřoval v účelovém výběru důkazních prostředků, hovořících jen v jeho neprospěch, byly zcela opomenuty jiné předložené znalecké posudky vyjma toho, jehož zpracování bylo nařízeno soudem. Jediný znalecký posudek, jenž byl použit, byl navíc„ odbytý“. Má za to, že došlo k profesnímu selhání znalce, jenž jeho zpracování věnoval minimální péči, nepřihlédl k právnímu stanovisku specialistky na právo územních samospráv a došlo k absolutnímu nepochopení postavení samosprávy z pohledu ústavně právního. Díky řetězení vážných pochybení státu, reprezentovaného hned několika subjekty, a to jak Policií ČR, státním zastupitelstvím, znalcem i soudem, došlo k mnohaletému stíhání žalobce, a to postupně ve všech procesních fázích, což stupňovalo zásah do osobnostních práv žalobce a postupem času snižovalo kredit žalobce. Případ byl výjimečný mj. tím, že soud v konečném rozhodnutí nejenže konstatoval, že jeho jednání nikdy nebylo trestným činem, ale naopak vždy bylo jednáním jednoznačně učiněným ve prospěch města. Z hodnocení trestního soudu jednoznačně vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení velmi nedbale přistupovaly k porovnání textu zákona o obcích s právní obhajobou a právními stanovisky ze strany trestně stíhaných, když jej zcela účelově, jednostranně a neodborně vykládaly v neprospěch žalobce a ostatních trestně stíhaných osob. Stát tak selhal ve všech stádiích vyšetřování, šlo o ignorování jasných listinných důkazů, o ignorování názoru znalce, práva a samosprávy, o absenci hodnocení důkazů v jejich souvislostech. Naopak probíhal jejich účelový výběr, nebo u některých o účelové přehlížení, šlo o zásadní neznalost zákona o obcích a jeho výkladu, kdy tento výklad paradoxně provedl až soud, šlo o založení obvinění obžaloby na nekvalitním a nedbalém znaleckém posudku jako jedinému důkazu, a o jasný zásah do ústavně chráněného práva na samosprávu daného města a práv na výkon funkce člena zastupitelstva, když hodnocení jednání města bylo v rozporu s podstatou samosprávy a jejího práva na samostatnou vůli. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy v penězích v celkové výši 2 420 000 Kč s tím, že ze strany žalované byla ještě před podáním žaloby přiznána částka 80 000 Kč, avšak má za to, že přiznané zadostiučinění není dostačující formou nápravy. Žalobce považuje sdělení obvinění, trestní příkaz a obžalobu s ohledem na zjištěná závažná odborná selhání státu ve vícečetné formě za velký neopodstatněný a nezákonný zásah do lidské důstojnosti, do všech součástí osobnosti a za dlouhodobé narušení soukromého života. O případu se psalo v desítkách článků a médiích, kdy s ohledem na skutečnost, že [obec] jsou malé město, všichni občané věděli, že se žalobce daná kauza dotýká v pozici trestně stíhané osoby. Zájem médií byl násoben tím, že jedním ze stíhaných kolegů byl i [jméno] [příjmení], který se stal v mezidobí [politická funkce] [anonymizována dvě slova]. Dále poukázal na časový aspekt, kdy trestní stíhání trvalo více jak 2 roky, prošlo všemi procesními fázemi, toto vše násobilo u veřejnosti přesvědčení, že se žalobce skutečně dopustil trestného činu. Poukázal, že od podzimu [rok] vykonává funkci starosty [územní celek], přičemž jde o postavení prestižní, odpovědné, založené na komunikaci a důvěře občanů města. Upozorňoval na výjimečné postavení, které si vybudoval přirozené autoritou, jež byla jeho nezákonným trestním stíháním pošlapána. Stovky hodin byl nucen vysvětlovat rodině, přátelům, kolegům ze [organizace] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], obyvatelům města, že se ničeho nezákonného nedopustil. Trpěl psychickými problémy, stresem, nespavostí, byl podrážděný, uvedené se velmi negativně projevovalo v jeho partnerském životě, s manželkou se často hádali, což mělo i negativní vliv na výchovu jejich nezletilého syna, dokonce se mluvilo o opuštění města. Se starším synem chtěl jet do USA, avšak jako trestně stíhaná osoba by nedostal vízum. Otec a bratr manželky byli v rozhodnou dobu [profese] u [název soudu], z tohoto důvodu byla věc žalobce přikázána Okresnímu soudu v Chomutově. Začal se vyhýbat lidem, ať v pracovním, tak v soukromém životě, protože se obával dotazů na tuto kauzu. Uvedené nenávratně narušilo rodinné vztahy. Období stíhání zasahovalo výrazně do volného času žalobce, postihlo troje vánoční období, žalobce i jeho blízcí museli čelit otázkám na trestní stíhání a následně obžalobu, okolí přestávalo žalobci věřit. Akcentoval, že jako jediný z obviněných [funkce] [anonymizováno] se obhajoval sám, tedy sám sepisoval podání soudu, stížnosti. Kauza byla samotným soudem označována jako„ [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]“, což vnímá jako pošlapání lidské důstojnosti ze strany soudu. S ohledem na délku řízení, stupňující se procesní postavení, medializaci věci, narušení pracovního, občanského a rodinného života, dopad na jeho zdraví a kvalitu života žádal náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč. Žalovaná mu však poskytla toliko 80 000 Kč, proto se domáhá doplatku ve výši 2 420 000 Kč. 2. Žalovaná v podání z 25. 5. 2020 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy vyhověla toliko co do částky ve výši 80 000 Kč. Konstatovala porušení práva žalobce a za výše citované nezákonné trestní stíhání se žalobci zároveň omluvila. S přihlédnutím k závažnosti zásahu do osobnostních práv žalobce přistoupila žalovaná taktéž k relutární náhradě ve výši 80 000 Kč, avšak v částce přesahující přiznaných 80 000 Kč, měla nárok žalobce za neopodstatněný. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka]. Co se týká povahy trestní věci, žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle ustanovení § 221 odst. 1 trestního zákoníku. Šlo o druh trestné činnosti obecně nemající výrazně dehonestující charakter jak je tomu například u násilné trestné činnosti jako je vražda, znásilnění, pohlavní zneužívání a podobně. Vliv délky trestního řízení byl do jisté míry patrný, neboť trestní řízení žalobce trvalo po dobu 2 let a 10 měsíců, avšak tuto délku s ohledem na okolnosti případu, lze ještě považovat za přiměřenou. Na délku trestního stíhání měla vliv i skutečnost, že ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků. Pokud jde o zásah do osobnostní sféry žalobce, je nutné konstatovat, že v předběžném projednání nároku k prokázání újmy ze strany žalobce došlo spíše okrajově, ohledně namítané medializace je nutné uvést, že tato je pouze prostý důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů a případů. Nelze přičítat k tíž státu, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 3. 7. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. V převážné části článků nebylo vysloveno jméno žalobce. Dále odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu pod sp. zn.: 14 C 51/2017, kdy v obdobném řízení byla přiznána částka zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, a to 3 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání, hrozil trest odnětí svobody ve vyšší sazbě. Z tohoto důvodu také přistoupila ke snížení zadostiučinění oproti předloženému srovnávacímu případu, a dospěla k částce 80 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, tj. cca 2 350 Kč za měsíc. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 4. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 5. 8. 2019 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody z 1. 8. 2019; stanoviska žalované z 27. 2. 2020). 5. Mezi účastníky byl nesporný i průběh trestního stíhání žalobce, když spolu se spisem Okresního soudu v C