43 C 121/2020 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanými žalobami se žalobci domáhali omluvy a zadostiučinění ve formě peněžního odškodnění za porušení jejich práva na ochranu soukromí, jímž došlo plošným zveřejněním oznámení žalobců podaných podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o střetu zájmů“). Žalobce a) byl ke dni podání žaloby [anonymizována dvě slova] [územní celek] v [anonymizována dvě slova], žalobce b) byl ke dni podání žaloby [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] a žalobce c) byl ke dni podání žaloby [anonymizována dvě slova] [územní celek] v kraji [obec]. Žalobci byli ve smyslu zákona o střetu zájmů veřejnými funkcionáři. Žalobci dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, která podávají podle zákona o střetu zájmů. Jsou přesvědčeni, že stát tím, že oznámení podaná podle zákona o střetu zájmů přímo zveřejňoval a umožnil k nim anonymní přístup komukoli, tedy jakékoli osobě bez její identifikace, porušil jejich ústavně zaručené právo na respekt k jejich soukromí v podobě informačního sebeurčení s riziky dalšího nakládání s velmi citlivými informacemi o jejich soukromí, ale i privátních informací o třetích osobách. Žalobci mají za to, že, že zveřejňováním podaných oznámení docházelo k nepřiměřenému zásahu do jejich práva na soukromí, zaručeného čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, přičemž odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 11.2.2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Žalobci při vyplnění posledního průběžného oznámení za rok 2019 s termínem podání do 30.6.2020, která podali, aby splnili svou zákonnou povinnost, učinili vůči správci registru - [stát. instituce] jednoznačnou výzvu, aby stát nakládal s podanými oznámeními při zachování respektu k jejich soukromí, tedy učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování jejich ústavního práva na ochranu soukromí v podobě práva žalobců na informační sebeurčení. Jelikož žalobci podaná oznámení byla i po 30.6.2020 zveřejněna bez jakéhokoli omezení, adresovali žalovanému výzvu k okamžité nápravě závadného stavu. Citlivé informace ze soukromí žalobců byly od podání oznámení až do listopadu 2020 zveřejňovány v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bez jakéhokoliv omezení, aniž by s tím žalobci souhlasili či mohli jakkoli po podání příslušných oznámení ovlivnit, jakým způsobem jsou tyto informace zveřejňovány. S ohledem na to, že v období mezi zasláním předžalobních výzev a podáním žalob žalovaný omezil způsob zveřejňování údajů z [anonymizována dvě slova], jsou žalobci již částečně úspěšní v uplatnění svých nároků. Výzvy ohledně odškodnění vzniklých újem však žalovaným nijak reflektovány nebyly. Proto požadují žalobci po žalovaném náhrady vzniklých újem, jejichž odškodnění musí vyvážit porušení práv, k němuž docházelo. Návrh písemné omluvy odpovídá běžné textaci, která je v takových případech soudy poskytována. Návrh na finanční odškodnění je dle žalobců plně odůvodněn, když se opírá o výslovné znění ust. § 2951 odst. 2 obč. zák. a samotná prostá omluva se nejeví býti dostačující, neboť docházelo k porušování ústavně zaručených práv žalobců, žalovaný byl opakovaně upozorňován, že jeho postup tato práva porušuje, k porušování práv žalobců docházelo setrvale od září 2017 až do listopadu 2020, přístup k citlivým informacím o žalobcích byl realizován žalovaným na jednom místě, informace jsou dostupné komukoli bez jakékoli identifikace osoby s nimi se seznamujícími a bez jakékoli kontroly nad dalším šířením či užíváním informací, žalobci trvale žijí v menších obcích, jejich známost v daných obcích je dána už i [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], tudíž je dána jednoznačná identifikovatelnost žalobců, žalobci pociťovali výrazný negativní dopad zveřejňovaných informací z jejich soukromí. 2. Žalovaný nároky žalobců neuznal. Učinil nesporným, že u něj žalobci ve dnech 23.9.2020 a 24.9.2020 uplatnili z důvodů v žalobách popsaných nároky na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 58 228 Kč, resp. 55 000 Kč. K projednání žádostí žalobců došlo dne 4.3.2021. Žalovaný shodně konstatoval, že v postupu [stát. instituce] nelze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci v podaných žalobách namítli nesprávný úřední postup [stát. instituce], spočívající ve zveřejňování a zpřístupňování oznámení evidovaných v [anonymizována tři slova]. [stát. instituce] je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, centrálním orgánem pro podávání oznámení veřejných funkcionářů a správcem [anonymizována tři slova]. Při své činnosti se řídí zákonem o střetu zájmů. [stát. instituce] je dle zásady legality státní moci jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem, dokud je tento platný a účinný. Ústavním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 38/17 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], jakož i [anonymizována tři slova] nebo [územní celek], neboť jím dochází k porušení čl. 10 Listiny, dle kterého má každý právo na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení a garantuje jednotlivci právo rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům. Tato ustanovení byla zrušena uplynutím 31. prosince 2020. V souladu s výše uvedeným nelze dle žalovaného než konstatovat, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] po dni 11.2.2020, když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.6.2021, č. j. 43 C 121/2020 – 79, byla řízení žalobců a), b) a c) spojena ke společnému projednání. 4. Účastníci na jednání konaném dne 12.7.2021 učinili nesporným jak předběžné uplatnění nároků žalobců, tak i skutečnost, že na základě zákona o střetu zájmu docházelo ze strany žalovaného, tedy orgánu spravujícího [anonymizována dvě slova], k plošnému zveřejňování podaných oznámení žalobců. Nesporným bylo i tvrzení žalobců, že nálezem Ústavního soudu ze dne 11.2.2020, Pl. ÚS 38/17 došlo k vyslovení protiústavnosti novelizace zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., pokud jde o systematické a plošné zveřejňování údajů v registru. 5. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11.2.2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů dne 8.4.2020, zjistil nalézací soud, že Ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/ 2018. Nález byl vyhlášen dne 11.2.2020 a zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení dle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů. Tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů dle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů dle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již dle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. prosince 2020, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která již bude ústavně souladná s poukazem na to, že protiústavní je úprava pouze v nediferencovaném elektronickém zpřístupnění údajů v registru. Ústavní soud časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů či orgánů veřejné moci v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil. 6. Ze žádosti o ukončení protiústavního zásahu do práv komunálních politik