44 C 47/2020-83 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 402 171,10 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 187/2008 (dále též jen„ posuzované řízení“), v němž vystupoval jako žalobce a domáhal se přezkumu správního rozhodnutí o odvolání. Celková doba posuzovaného řízení činila 11 let a 7 měsíců, což je podle žalobce doba zcela nepřiměřená, když řízení bylo zatíženo nesprávným postupem soudu, který nesprávně vyznačil doložku právní moci a spis založil ve spisovně, ačkoliv správně měl věc předložit Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání žalobce. To se však nakonec stalo pouze a jedině v důsledku procesní aktivity žalobce, protože jinak by spis v důsledku nesprávného postupu soudu zůstal založen a Krajskému soudu v Brně by zřejmě nebyl předložen nikdy. V důsledku nepřiměřené a bezdůvodné délky předmětného řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma, kterou podle žalobce nelze nahradit už vzhledem k délce trvání řízení a jednoznačně prokázaným pochybením soudu jinak než přiměřeným zadostiučiněním v penězích, když samotné konstatování porušení jeho práva není zjevně dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění vycházel žalobce ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a za jeden rok trvání řízení požadoval částku 20 000 Kč, za první dva roky řízení pak částku v poloviční výši, celkem tak základní částku za 11 let a 7 měsíců trvající řízení stanovil ve výši 211 669 Kč. Základní částku dále zvýšil o 20 % proto, že mu v řízení nelze nic vytknout, o dalších 20 % pro banálnost věci, která nevykazovala žádnou zvláštní složitost po stránce skutkové i právní, a nakonec o 50 %, protože řízení mělo pro žalobce velký význam, neboť se jednalo o uložení kázeňského trestu za neuposlechnutí rozkazu, když žalobce byl v době započetí řízení vojákem z povolání a neuposlechnutí rozkazu je závažným porušením vojenské kázně. Řízení tak výrazně zasáhlo do profesního života žalobce. Po podání žaloby bylo žalobci žalovaným zrušeno služební místo, které bylo krátce po žalobcově odchodu obnoveno. Pokud by nedošlo k průtahům, nedošlo by podle žalobce ke zrušení jeho služebního místa a žalobce by nebyl ochuzen o rychlejší kariérní, jakož i s tím spojený platový postup. Dne 17. 4. 2020 uplatnil žalobce nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u žalované, avšak v šestiměsíční zákonné lhůtě od jeho uplatnění nebyl z její strany ani zčásti uspokojen. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 17. 4. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno stanoviskem ze dne 8. 2. 2021, v němž žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu z titulu jeho nepřiměřené délky a tím tak došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“). Žalobci však nepřiznala zadostiučinění v penězích, neboť konstatování se v daném případě jeví jako zcela dostačující náhrada. Na tomto stanovisku žalovaná setrvala a navrhla proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu jako nedůvodné. Ve svém vyjádření dále podrobně rozvedla zjištění, která učinila z předmětného spisu Městského soudu v Brně, a zdůraznila, že celková délka řízení činila 11 let a 6 měsíců, ve věci bylo rozhodováno dvakrát soudem I. stupně a dvakrát soudem odvolacím, přičemž věc nebyla právně ani skutkově složitá. Celkovou délku posuzovaného řízení po přihlédnutí ke všem zjištěním vyhodnotila jako délku nepřiměřenou, když v řízení došlo k průtahům na straně soudu, resp. k nesprávnému úřednímu postupu tehdejší předsedkyně senátu JUDr. Miluše Říčkové u Městského soudu v Brně, která spis založila do spisovny a nepředložila jej Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Podle žalované to však byl především žalobce, který se více než 10 let nezajímal o stav řízení. Pokud by řízení pro žalobce mělo zvýšený význam, jak uvádí, musel by se podle žalované o stav řízení aktivně zajímat, což učinil až po více než 10 letech. Žalobce tak nedostatečně střežil svá práva a nezachoval takový stupeň pozornosti, který po něm bylo možno vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat, a který byl objektivně způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku požadované nemajetkové újmy. Finanční částka představující 15% snížení platu na 2 měsíce pak podle žalované nepředstavuje takovou sumu, jíž se žalobce domáhá, tj. 402 171,10 Kč. V tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že v případech, kdy je předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby požadovanou částku přiznané zadostiučinění v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to požaduje žalobce. Podle žalované tak žalobci nemohla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení nemajetková újma takové intenzity a nebylo zasaženo do uvedených práv žalobce natolik, aby zde byla namístě finanční satisfakce. Konstatování porušení práva, jehož se žalobci již dostalo, je podle žalované v daném případě plnohodnotnou a dostačující formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. 3. Soud vzal ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 49 C 187/2008 za prokázané, že dne 18. 8. 2008 podal žalobce (jako voják) žalobu proti veliteli [anonymizováno] (orgánu s kázeňskou pravomocí), jíž se domáhal zrušení rozhodnutí orgánu s kázeňskou pravomocí (žalovaného) u uložení kázeňského trestu [číslo jednací], snížení platu o 15 % na dobu 2 měsíců. Usnesením ze dne 21. 8. 2008 Městský soud v Brně (dále též jen„ soud I. stupně“) řízení zastavil s tím, že žaloba o přezkum rozhodnutí nespadá do věcné příslušnosti obecného soudu, nýbrž soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví. Zároveň žalobce poučil o tom, že je oprávněn ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení podat návrh k příslušnému správnímu soudu. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 1. 10. 2008 odvolání a téhož dne rovněž upravil žalobní petit své žaloby. Usnesením ze dne 7. 10. 2008 vyzval soud I. stupně žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání, což žalobce učinil dne 22. 10. 2008. Usnesením ze dne 14. 10. 2008 soud I. stupně usnesení z 21. 8. 2008, kterým bylo zastaveno řízení v dané věci, zrušil. Dne 30. 12. 2008 soud I. stupně nařídil jednání na den 10. 3. 2009. Tohoto jednání se žalobce osobně zúčastnil a jednání bylo odročeno na den 12. 5. 2009. Dne 29. 4. 2009 došlo soudu I. stupně odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 14. 10. 2008 a soud I. stupně dne 4. 5. 2009 jednání nařízené na den 12. 5. 2009 odročil na neurčito. Žalobce byl zároveň vyzván k písemnému vyjádření k odvolání žalovaného, což učinil v podání ze dne 29. 5. 2009. Dne 12. 6. 2009 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně, jako soudu odvolacímu, k rozhodnutí o odvolání. Jeho usnesením ze dne 28. 8. 2009 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 14. 10. 2008 zrušeno a spis posuzované věci byl soudu I. stupně fakticky vrácen dne 17. 9. 2009. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 21. 10. 2009. Toto datum právní moci bylo dne 2. 11. 2009 vyznačeno (nesprávně; pozn. soudu) i na usnesení soudu I. stupně ze dne 21. 8. 2008 o zastavení řízení. Na základě referátu ze dne 19. 7. 2010 byly žalobci vráceny originály jím založených příloh (listin) a tyto mu byly doručeny dne 30. 7. 2010. Podle téhož referátu pak byl spis založen na spisovnu. Podáním došlým dne 6. 1. 2011 se žalovaný soudu I. stupně dotazoval na stav řízení a soudem mu bylo sděleno, že řízení ve věci bylo zastaveno s tím, že žalobce si mohl ve stanovené lhůtě podat návrh u příslušného správního soudu. Dalším přípisem došlým soudu I. stupně dne 16. 2. 2011 se žalovaný dotazoval, zda je soudu I. stupně známo, že si žalobce podal žalobu u správního soudu, a dále žádal o vrácení svého správního spisu. Podle referátu soudce ze dne 21. 2. 2011 bylo žalovanému sděleno, že soudu I. stupně není známo, zda žalobce u správního soudu žalobu podal, a dále bylo žalovanému sděleno, že veškeré přílohy již byly účastníkům vráceny. Dne 15. 5. 2019 v době od 14:51 hodin do 15:14 hodin do předmětného spisu nahlížel žalobce. Dne 13. 9. 2019 pak do spisu nahlížela paní [jméno] [příjmení], jako substitut Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, která do spisu založila plnou moc, jíž žalobce udělil jmenovanému advokátu dne 7. 8.