44 C 52/2020-94 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 12. 11. 2020 se žalobce na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy za to, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl protiústavně novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jeho údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu jeho působení v pozici veřejného funkcionáře, čímž docházelo v období od září 2017 až do listopadu 2020 k setrvalému porušování práv na ochranu jeho soukromí. Uvedené citlivé informace ze žalobcova soukromí byly zveřejňovány v Centrálním registru oznámení bez jakéhokoli omezení. Protiústavnost novely zákona o střetu zájmů byla potvrzena Ústavním soudem v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 (dále též jen„ Nález“). Centrální registr oznámení spravuje ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o střetu zájmů Ministerstvo spravedlnosti ČR, vůči němuž žalobce opakovaně bezvýsledně činil výzvy k okamžité nápravě závadného stavu. Konkrétně se žalobce v žalobě na žalované domáhal poskytnutí písemné omluvy a finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce u ní dne 2. 10. 2020 z důvodů v žalobě popsaných uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“) ve výši 58 228 Kč, resp. 55 000 Kč. K projednání této žádosti žalovanou došlo dne 11. 3. 2021, když tato konstatovala, že v postupu Ministerstva spravedlnosti ČR nelze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Ministerstvo spravedlnosti ČR je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, centrálním orgánem pro podávání oznámení veřejných funkcionářů a správcem Centrálního registru oznámení (dále též jen„ Registr“). Při své činnosti správce se řídí zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Jakožto orgán moci výkonné je přitom vázáno zákonem, dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s Ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017, upravující rozsah nahlížení do Registru, neboť jím dochází k porušení článku 10 Listiny, dle kterého má každý právo na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení a garantuje jednotlivci právo rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům. Tato ustanovení byla zrušena uplynutím 31. 12. 2020. Podle žalované tak nelze než konstatovat, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v Registru po dni 11. 2. 2020, když vykonatelnost Nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Vznik újmy požadované k náhradě je navíc podle žalované v předmětném případě třeba dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoli s postupem Ministerstva spravedlnosti ČR. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup (zde žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 215/2006). Ze všech těchto důvodů navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 3. Skutkové okolnosti sporu byly mezi účastníky řízení nesporné, sporným zůstala otázka právního posouzení věci, tedy především to, zda se žalovaná zveřejněním oznámení podaného žalobcem (obsahujícího informace ze žalobcova soukromí) v Registru dopustila nesprávného úředního postupu. 4. Z Nálezu, který byl publikován ve Sbírce zákonů dne 8. 4. 2020, soud zjistil, že Ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb. Nález byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím 31. 12. 2020. V odůvodnění Nálezu Ústavní soud uvedl, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do Registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která již bude ústavně souladná s poukazem na to, že protiústavní je úprava pouze v nediferencovaném elektronickém zpřístupnění údajů v Registru. Ústavní soud blíže časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů či orgánů veřejné moci v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil. 5. JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [ulice] [anonymizována tři slova], požádal dne 28. 7. 2020 žalovanou, aby přestala bezodkladně plošně zveřejňovat oznámení podaná komunálními politiky v Registru (plyne tak z přípisu JUDr. [jméno] [příjmení] ministryni spravedlnosti ze dne 28. 7. 2020). 6. Žalobce u žalované dne 2. 10. 2020 předběžně uplatnil nárok na zadostiučinění způsobené nesprávným úředním postupem podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb., když z důvodů jako v podané žalobě požadoval zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Téhož dne se pak předžalobní výzvou na ochranu osobnosti (soukromí) na žalované domáhal ukončení plošného zveřejňování podaných oznámení v Registru a dále za porušení jeho práv požadoval zadostiučinění ve formě omluvy a finančního odškodnění ve výši 55 000 Kč (plyne tak ze shodných tvrzení účastníků, uplatnění nároku na zadostiučinění ze dne 2. 10. 2020 a předžalobní výzvy na ochranu osobnosti z téhož dne). 7. Žalovaná od 6. 11. 2020 s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020-32, omezila plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že nově budou dostupná pouze na základě předchozí individualizované žádosti (plyne tak z tiskové zprávy žalované ze dne 9. 11. 2020). 8. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. 9. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 11. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 12. Vzhledem k tomu, že tvrzená újma žalobce měla být způsobena při výkonu veřejné moci, je třeba věc posoudit podle zák. č. 82/1998 Sb., který je k občanskému zákoníku ve vztahu speciality, tj. uplatní se zde zásada lex specialis derogat legi generali a aplikace speciálního zákona má přednost před občanským zákoníkem, podle nějž se postupuje jen teh