45 C 147/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se shora nadepsanou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 3 840 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 8. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 3. 9. 2020. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 60 Kč denně. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 840 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 840 Kč, a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3000 Kč. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 11. 11. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a to žalobce výslovně v návrhu na zahájení řízení a žalovaný když v dané lhůtě nereagoval na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o.s.ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit dne 3. 9. 2020, čemuž však nedostál. Žalobkyně následně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ten však přesto dluh neuhradil. 6. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, přičemž žalovaný porušil základní povinnost, která pro něj z úvěrové smlouvy vyplývala, tedy uhradit sjednané splátky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tudíž ani netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni dluh zčásti či zcela uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalobkyně a soud ji proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč (odměna advokáta dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní pomoci ve výši 200 Kč – za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a sepsání žaloby; náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní pomoci ve výši 100 Kč a 21% DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tj. 189 Kč).