46 C 217/2020-142 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v řízení vedeném [název soudu], sp. zn. [spisová značka], zproštěn obžaloby z trestných činů porušování povinnosti při správně cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 trestního zákona, pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, tj. pro trestné činy, za které bylo možno uložit trest v trvání až osmi let. Žalobce jako tehdejší [anonymizováno 6 slov] společnosti [anonymizována tři slova], byl vystaven nejen trestu odnětí svobody, ale též náhradě škody ve výši 120 657 000 Kč. Žalobce již v přípravném řízení namítal, že v dané věci došlo k porušení základních zásad trestního řízení a bylo vedeno zjevně na objednávku, kauza byla mediálně sledovaná a výsledek řízení nebyl dán veřejnosti dosud na vědomí. V řízení byl závěr znaleckého posudku konzultován s vyšetřujícím policistou, ještě v přípravném řízení se angažovala [anonymizována čtyři slova] [příjmení] a informace ze spisu byly známy též [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno]. S ohledem na postup policejního orgánu a dozorujícímu státnímu zastupitelství byl žalobce vystaven trestu odnětí svobody spíše v horní polovině trestní sazby, přičemž žalobce byl v danou dobu vrcholovým manažerem, který nikdy nepřišel do konfliktu s trestním zákonem, pronásledovaly jej sdělovací prostředky, které nectily zásadu presumpce neviny a v rámci vykonstruovaného řízení zvenčí vysoce postavenými osobami. Trestní stíhání trvalo 6 let a 7 měsíců. Žalobce s ohledem na zásahy zvenčí osobami k tomu neoprávněnými, postupem Policie i státního zastupitelství přestal věřit v právo a spravedlnosti, žil v čiré beznaději v očekávání řízení před soudy. V osobnostní sféře došlo k narušení soukromého, rodinného, pracovního a dalších sfér života žalobce, byl vystaven veřejnému opovržení, obával se o svůj majetek. Žalobce byl živitelem rodiny, obával se, že skončí na mnoho let za mřížemi, docházelo k rozvrácení života žalobce a jeho rodiny, vyvolání nejistoty, stresu a pocit nespravedlnosti, přičemž mezi žalobcem a jeho manželkou došlo k narušení manželského soužití, jež se projevovalo hádkami z důvodu obav o budoucnost rodiny, zejména osudem nezletilých dětí. Žalobce nikdy před projednávaným případem nestál před orgány činnými v trestním řízení, cítil se být ponížen, frustrován z toho, že je v demokratické zemi možné si objednat trestní stíhání, byl dlouhá léta prezentován jako jeden z těch, kteří rozkradli [anonymizována tři slova], zřejmě do konce života tak bude žít s cejchem lumpa, ve vztahu k široké veřejnosti došlo ke ztrátě reputace žalobce, narušení vztahu s odbornou veřejností, ale i k narušení vztahů s přáteli a blízkými. 2. Žalovaná žalobou tvrzený nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání konstatovala, že v trestním řízení vedenému proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2013 a usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 6. 2013. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Toto konstatování a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné, neboť žalobce se v žádosti ke vzniku nemajetkové újmy vyjadřoval a zásahu do jeho osobního života toliko obecně. Ohledně zájmu sdělovacích prostředků žalobce ničeho neuváděl, žádná konkrétní tvrzení o medializaci věci v rámci předběžného projednání nepředložil a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011. Žalovaná má dále za to, že k délce řízení nelze při hodnocení intenzity nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního řízení přihlížet, neboť tento nárok je samostatně projednáván Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z podání nazvaného Uplatnění nároku na náhradu škody ve vztahu k poskytnutí zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup – náhrada nemajetkové újmy ze dne 29. 5. 2020 je patrné, že se žalobce obrátil na žalovanou s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 30 000 000 Kč. Přípisem ze dne 2. 6. 2020 žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne 1. 6. 2020. 5. Ze stanoviska žalované ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým jsou usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2013 a 21. 6. 2013. Za vydání těchto rozhodnutí se žalovaná omluvila. Konstatování a omluvu považovala žalovaná za dostatečnou, neboť konkrétní následky újmy nebyly prokázány, když žalobce se pouze obecně vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života. Ohledně zájmu sdělovacích prostředků žalovaná dospěla k tomu, že žalobce ničeho neuvádí, žádná konkrétní tvrzení o medializace věci nepředložil, navíc vychází-li medializace z veřejného projednání věci soudem, nelze takovou medializaci bez dalšího přikládat státu k tíži. 6. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 5. 2013 je patrné, že vůči žalobci a dalším 4 osobám bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1,2 písm. b) trestního zákona. Usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 6. 2013 bylo vůči žalobci a dalším 4 osobám zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. 7. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství čj. [číslo jednací], podané dne 27. 2. 2014 k [název soudu] je patrné, že žalobce a další 4 osoby byly obžalovány pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona. 8. Rozsudkem [název soudu] ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce spolu s dalšími spoluobžalovanými zproštěn obžaloby státního zástupce ze dne 27. 2. 2014 pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1,2 písm. b) trestního zákona a pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin pletichy při veřejné soutěži a dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, kterého se měl žalobce dopustit při výkonu funkcí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] společnosti. Poškozenou [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], odkázal s uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 9. Z usnesení [název soudu] ze dne 2. 12. 2019 plyne, že státní zástupce podal proti zprošťujícímu rozsudku odvolání v neprospěch obžalovaných, a dále do rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody. Ve svých závěrech uvedl, že soud I. stupně nepochybil, pokud obžalované zprostil obžaloby z důvodu, že projednávaný skutek není trestným činem. Soud I. stupně ovšem pochybil ve výroku o náhradě majetkové škody, když poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozená ke vzniku nároku uvedla, že se připojuje z procesní opatrnosti, jelikož má za to, že tvrzená škoda nevznikla. Nejedná se tak o řádné připojení se s nárokem na náhradu majetkové škody k trestnímu řízení, neboť z něj není patrné, v jaké výši byla náhrada škody uplatněna. Z tohoto důvodu soud výrok o náhradě majetkové škody ohledně všech obžalovaných zrušil. V odůvodnění považoval odvolací soud za podstatné poukázat na okolnosti týkající se znaleckých posudků, ze kterých státní zástupce dovozuje vzniklou škodu a trestní odpovědnost všech obžalovaných. Znalecký posudek [anonymizováno] považuje za nepřezkoumatelný, mimo jiné proto, že při výslechu znalci odmítli sdělit spoluzpracovatele posudku a externí organizace, s nimiž se při vypracování znaleckého posudku radili, znalci se ani nezabývali srovnatelnými projekty v období před rokem 2008 a nezohlednili časové hledisko v tom směru, do kdy m