47 C 142/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, když na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 8. 2020, uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka za žalovaným vznikla na základě smlouvy o úvěru z 8. 3. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit do 7. 4. 2019. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval, zadal své osobní údaje, zřídil si uživatelský účet, odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a provedl tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč, jež slouží k prokázání totožnosti žalovaného. Úvěr byl následně převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný závazek ze smlouvy řádně nesplnil, právní předchůdkyni žalobkyně ani nynější žalobkyni dosud na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ačkoliv byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dlužné částky upomínán, naposledy upomínkou z 3. 5. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně v návrhu na zahájení řízení a žalovaný konkludentně podle § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagoval na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 8. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 7. 4. 2019. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 8. 2020 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba], [IČO] na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 8. 9. 2020, předžalobní výzvy z 3. 5. 2021 a podacího archu z 5. 5. 2021 bylo prokázáno, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a že byl žalovaný ze strany žalobkyně o úhradu dluhu upomínán před podáním žaloby. 5. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se poté zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 6. V řízení bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena ve smyslu zákona č. 89/2012, občanský zákoník, smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostně připsáním na účet a žalovaný se zavázal peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, a to do 7. 4. 2019. Žalovaný svůj závazek porušil, když úvěr v termínu splatnosti nevrátil a pohledávka za žalovaným, vyplývající z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru, se stala splatnou. V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a z žalobkyní předložených důkazů, když žalobkyně současně doložila svou aktivní legitimaci ve sporu smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 8. 2020. Z uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč z titulu úvěrové smlouvy spolu s úroky z prodlení z žalované částky za období ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení dle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když ke dni podání žaloby činil kapitalizovaný zákonný úrok částku ve výši 1 047,12 Kč. Dále soud uložil žalovanému zaplatit částku 100 Kč jako náhradu nákladů na upomínání žalobce, a to v souladu s odst. 4 třetí strany smlouvy o úvěru. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Ve 4. odst. třetí strany smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení dlužníka ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Z důvodu prodlení žalovaného s vrácením úvěru proto v souladu se smlouvou o úvěru žalobkyni zaplacení této smluvní pokuty žalovaným přiznal. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 920 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.