47 C 82/2020-66 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 9. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 280 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení s odůvodněním, že dne 7. 12. 2007 bylo usnesením policejního rady Policie ČR ÚOOZ, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru odhalování a dokumentace závažné trestné činnosti, Oddělení odhalování a dokumentace Morava – skupina [obec], ČTS: ÚOOZ – 131/V7-2007 zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu]. Následně byla dne 29. 12. 2010 podána u Městského soudu v Brně obžaloba pod č.j.: 3 ZT 589/2007-1014. Věc byla poté postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který věc vedl pod spisovou značkou 8 T 85/2011 (dále jen„ napadené řízení“) a rozsudkem z 29. 8. 2013 žalobkyni obžaloby zprostil. Státní zástupce podal do výše uvedeného rozsudku odvolání, o kterém Městský soud v Praze rozhodl dne 28. 4. 2014 usnesením vydaným pod č.j. 6 To 110/2014 tak, že rozsudek zrušil v celém rozsahu dle § 259 odst. 1 tr. řádu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem z 16. 3. 2017 ve znění opravného usnesení z 27. 10. 2017 a žalobkyni opětovně zprostil obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Na základě podaného odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí rozhodoval opětovně Městský soud v Praze, který dne 10. 5. 2018 rozhodl o zrušení rozsudku v celé zprošťující části a v rozsahu tohoto zrušení věc dle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Následovalo nové rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 19. 6. 2019, kterým soud uznal žalobkyni vinnou skutky uvedenými v obžalobě a byl jí uložen trest odnětí svobody v délce trvání 2 let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 rok a současně byl žalobkyni uložen trest propadnutí tam specifikovaných věcí. Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl dne 16. 10. 2019 Městský soud v Praze tak, že žalobkyni dle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprostil. Rozsudek byl obhájci žalobkyně doručen dne 10. 11. 2019 Trestní řízení trvalo bezmála 12 let a navíc skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalobkyně za délku trvání trestního řízení požaduje částku 280 000 Kč, za 1. a 2. rok celkem 20 000 Kč, za období do vydání prvního zprošťujícího rozsudku, tj. roku 2013 částku 80 000 Kč (4 roky po 20 000 Kč) a za období po zprošťujícím rozsudku do doby skončení celého řízení požaduje částku 180 000 Kč, tj. za období let 2013 – 2019 požaduje 150 % ze základní částky 20 000 Kč, při výpočtu odkazuje žalobkyně na stanovisko Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). Žalobkyně k metodice výpočtu poukazuje na možnost zvýšení částky, v daném případě navýšila požadovanou částku o 50 % za období po vyhlášení prvního zprošťujícího rozsudku do doby konečného rozhodnutí, když řízení skončilo tak, jak již bylo rozhodnuto v roce 2013, zproštěním obžaloby. Žalobkyni se zhoršoval v průběhu trestního řízení psychický stav, což bylo podloženo i vypracovanými znaleckými posudky, nepříznivě jej ovlivňovalo samotné trestní řízení i ohrožení sazbou odnětí svobody do 8 let. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 19. 3. 2020, která se k věci nevyjádřila, lhůta jí uplynula dne 21. 9. 2020 a od 22. 9. 2020 je žalovaná v prodlení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 18. 11. 2020 žalobou uplatněný nárok neuznala a učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila dne 19. 3. 2020 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 85/2011. Žalovaná k věci uvedla, že žalobkyně byla v trestním řízení stíhána pro sedm skutků, jimiž měla naplnit trestný čin [anonymizováno] a dopustit se jich společně se dvěma dalšími ženami. Dne 29. 10. 2010 byla podána obžaloba, které byla rozhodnutím pravomocným dne 16. 10. 2019 zproštěna. Žalovaná neshledala v řízení průtahy, jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně, a proto je třeba délku řízení hodnotit jako přiměřenou. Žalovaná poukázala na skutečnost, že uplatnění opravných prostředků objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení, avšak jejich uplatnění nelze klást ani k tíži žalobkyně, jakož žalovanou nelze činit odpovědnou za průtahy, které vznikly v důsledku nutnosti se s těmito opravnými prostředky vypořádat. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, které rozhodovaly ve věci opakovaně. V průběhu řízení nebyly shledány průtahy. Řízení žalovaná hodnotí jako skutkově i právně složité, o čemž vypovídá i rozsáhlý spisový materiál, řízení probíhalo v zahraničí, byly prováděny listinné důkazy, výslechy svědků, dožádání do zahraničí. V řízení byly využívány různorodé důkazní prostředky (výslechy, domovní prohlídky, odborná vyjádření, znalecké posudky) a dokazování bylo mimořádně rozsáhlé. Řízení bylo i procesně náročné, neboť obsahuje mezinárodní prvek, kdy byla vyžadována právní pomoc z Belgie, a to i pomocí Eurojustu. Dále žalovaná poukazuje na skutečnost, že ve věci bylo stíháno více osob, u nichž bylo stíhání důvodné. Žalovaná po zhodnocení všech okolností shledala délku řízení jako přiměřenou a uzavřela, že v řízení nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. 3. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 19. 3. 2020. [Průběh řízení] 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 6. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 9. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 10. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 12. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila. 13. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a Stanoviska soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku říze