10 C 109/2021-192 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8. 6. 2021 domáhá po žalované částky celkem 127 750 Kč s příslušenstvím (resp. i s kapitalizovaným úrokem 128 259,27 Kč). Žalobce uvádí, že byl na základě usnesení o zahájení trestního stíhání z 16. 6. 2011 stíhán pro podezření ze spáchání zločinu podílnictví, přičemž trestní stíhání trvalo 9 let a byl obžaloby pravomocně zproštěn. Žalobce se domáhá náhrady škody ve formě nákladů, které vynaložil na obhajobu, když původně požadoval odškodnit částku 98 010 Kč; ministerstvo mu uhradilo částku 31 460 Kč a neodškodněny zůstaly úkony ve výši 66 550 Kč. Žalobce uvádí ve vztahu k jednotlivým úkonům, v čem spatřuje jejich účelnost i důvod pro navýšení odměny a vyjadřuje se k okolnostem realizace těchto úkonů právní služby. Jako další z nároků žalobce uplatňuje nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení, a to ve výši 61 250 Kč; na tomto nároku žalobce původně žádal přiznat 180 000 Kč, žalovanou bylo plněno 118 750 Kč, žalobce tedy žaluje tento rozdíl. K průběhu naříkaného řízení žalobce uvádí, že se jednalo o trestní stíhání celé řady spolupachatelů, nicméně zásadní část dokazování se žalobce netýkala a ač navrhoval vyloučení jeho věci k samostatnému projednání, stalo se tak až 30. 10. 2019, a poté byla věc v řádu jednotek měsíců skutečně rozhodnuta. V důsledku nevyloučení věci tak došlo k nepřiměřené délce řízení ve vztahu k žalobci, když ve vztahu k žalobci bylo řízení skutkově velmi jednoduché. Žalobce vychází z roční částky odškodnění ve výši 20 000 Kč, přičemž uvádí, že zohledněna by měla být i inflace. Jako poslední z nároků pak žalobce požaduje úhradu úroku z prodlení z dobrovolného plnění poskytnutého žalovanou ve výši 150 210 Kč, která byla uhrazena žalobci 31. 5. 2021. Žalobce tedy žaluje kapitalizovaný úrok z prodlení od 17. 5. 2021 do tohoto data ve výši 509,27 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 8. 2021. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení s tím, že poukázala na značnou skutkovou složitost věci, a dále na procesní pochybení soudu prvé instance, pro která byla jeho rozhodnutí rušena. Vychází z roční částky odškodnění 15 000 Kč a základní částku odškodnění ponižuje, pro složitost o 20 %, žalovaná navýšila odškodnění o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce a o 10% pro postup soudů. Žalovaná proto odškodnila žalobce částkou 118 750 Kč. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve formě obhajného, pak žalovaná žalobci poskytla plnění ve výši 31 460 Kč a ve vyjádření specifikuje 10 úkonů, za které odměnu neposkytla, včetně argumentace k tomuto. 3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnil, a to dne 16. 11. 2020. 4. Z faktury [anonymizováno] [jméno] [příjmení] číslo 20 2010 z 26. 9. 2020 soud zjistil, že právní zástupce vyúčtoval žalobci za zastupování v naříkaném trestním řízení odměnu ve výši 98 010 Kč. Z výpisu z internetbankingu právního zástupce žalobce pak soud zjistil, že žalobce tomuto právnímu zástupci dne 2. 11. 2020 částku 98 010 Kč uhradil. 5. Ze záznamu z jednání žalobce a jeho právního zástupce soud zjistil následující. Dne 21.1.2017 se konala porada navazující na doručení předvolání na veřejné zasedání odvolacího soudu s tím, že tento má jednat 7. 3. 2017, dne 1.3.2017 se konala další porada, jejímž obsahem byl předpokládaný průběh jednání odvolacího soudu. Dne 5. 8. 2017 se konala další porada, jejímž obsahem bylo projednání výsledků rozhodnutí odvolacího soudu a toho, co lze očekávat do budoucna. Dne 21.10.2018 se konala další porada, která proběhla v neděli, neboť žalobce se na původně plánovaný termín v pondělí 22. 10. nemohl z pracovních důvodů dostavit. Předmětem jednání byla příprava na hlavní líčení konané 24. 10. 2018. Dne 15. 12. 2018 se konala další porada, kdy předmětem jednání byla obava žalobce z nové právní úpravy trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti, a právní zástupce na poradě žalobce poučil o nepřípustnosti retroaktivity. Dne 4. 8. 2019 se konala další porada. Tato proběhla v neděli. Jejím obsahem bylo projednání obsahu doplnění odvolání státního zástupce. Dne 24.9.2019, což byla neděle, proběhla další porada žalobce a jeho právního zástupce. Předmětem jednání bylo probrání významu usnesení o vyloučení věci k samostatnému projednání. Dne 11.1.2020 proběhlo další jednání. Jeho obsahem bylo odůvodnění rozsudku soudu I. instance, doručeného 8. 1. 2020. Dne 25. 1. 2020 se konalo další jednání, jehož předmětem byl obsah odůvodnění odvolání státního zástupce do rozhodnutí soudu prvé instance. 6. Z internetové komunikace žalobce a jeho právního zástupce z 31. 5. 2021, obsahující výpis z internetbankingu žalobce, soud zjistil, že dne 31. 5. 2021 byla žalobci žalovanou uhrazena částka v souvislosti s nároky uplatněnými touto žalobu ve výši 150 210 Kč. 7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce se domáhal po České republice odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], a to ve výši 3 284 000 Kč, přičemž toto kompenzační, civilní řízení skončilo zpětvzetím žaloby žalobcem dne 2. 11. 2021 a navazujícím zastavením řízení na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 z 2. 11. 2021, s právní mocí k 19. 11. 2021. Soud tak zejména zjistil, že žalobce se sice domáhal nároku na zadostiučinění za újmu vyvolanou nezákonným trestním stíháním, nicméně v tomto řízení odškodněn nebyl, když řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. 8. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce úkorně vnímal délku řízení zejména s ohledem na tu skutečnost, že již v počáteční fázi navrhoval vyloučení své věci z rozsáhlého trestního stíhání vícero osob do samostatného projednání tak, aby věc mohla být rychle ukončena. Toto však nastalo až na konci řízení a skutečně po vyloučení věci k samostatnému projednání byla věc žalobce ukončena obratem. Soud tak uvěřil žalobci, že žalobce se pro tuto skutečnost a obecně z důvodu, že zásahy vyvolané trestním stíhání v jeho osobnostní sféře trvaly, po celou délku trestního řízení se délkou řízení zvýšeně trápil. Z účastnické výpovědi žalobce dále soud zjistil, že tento od roku 2016 pracoval v [obec], nicméně nelze uvěřit tvrzení žalobce, že toto bylo v důsledku trestního stíhání, kdy nemohl jinak sehnat práci v [obec], neboť trestní stíhání bylo zahájeno již v roce 2011 a žalobce potvrdil, že poté ještě 5 let působil právě v [obec] a okolí jakožto realitní makléř. Soud tak má za vyvrácené tvrzení žalobce, že musel pracovat mimo [část Prahy] že se tak nemohl účastnit jednání se svým právním zástupcem mimo běžné pracovní dny z důvodu toho, že byl nucen vykonávat pracovní činnost mimo území [územní celek] v důsledku trestního stíhání. Z výpovědi žalobce se podává, že tento se sice zdržoval v [obec], z pracovních důvodů, nicméně z výpovědi žalobce nebylo zjištěno, že by bylo objektivně nemožným pro něj porady konat v běžných pracovních hodinách a dnech, naopak z žalobních tvrzení žalobce se podává, že porady, pokud byly konány ve dny pracovního klidu, se takto konaly z důvodu větší vhodnosti, nikoliv nutnosti pro žalobce. [Anonymizovaný odstavec.] 10. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných, a dále obsahu porad žalobce a jeho právního zástupce a termínů jejich konání. Z v řízení provedených důkazů byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel - soud tak ve věci nehodnotil výpisy z obchodního rejstříku společností, u nichž žalobce pracoval od roku 2016, neboť soud žalobci uvěřil, že od roku 2016 pracoval právě v [obec]. 11. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst.