10 C 168/2021-454 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 9. 2021, podanou téhož dne, domáhal dvou nároků z titulu nezákonného rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb., v souvislosti s řízením vedeným [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhal škody ve formě náhrady nákladů vynaložených na odstranění nezákonného rozhodnutí ve výši 405 362,10 Kč (náklady obhajoby) a 145 200 Kč (náklady na znalecký posudek), a dále zadostiučinění za vydání nezákonného rozhodnutí a tím vyvolanou újmu ve formě finančního odškodnění ve výši 200 000 Kč a omluvy. 2. Žalovaná se vyjádřila podání ze dne 4. 2. 2022. Žalovaná požadavek žalobce na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení uznala důvodným co do částky 370.562,50 Kč, nárok na náhradu nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku ve výši 145.200 Kč neshledala důvodným a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, za toto byla žalobci poskytnuta omluva doporučeným dopisem, a zároveň bylo žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 76.500 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 25. 1. 2022. Ve zbylém rozsahu žalobu žalovaná sporovala. 3. Žalobce podáním ze dne 21. 3. 2022 vzal v návaznosti na toto stanovisko žalované žalobu zpět, a to - po upřesnění podáním žalobce ze dne 11. 4. 2022, učiněným k dotazu soudu - tak, že žalobu bere žalobce výslovně zpět co do zaplacení částky 750 562,10 Kč, a dále co do úroků z prodlení z neuhrazené částky 303 499,60 Kč. 4. Soud je přitom vázán tím, jak žalobce vymezil předmět řízení žalobou a v jakém rozsahu žalobce vzal žalobu zpět. Předmětem řízení tak zůstal požadavek na úhradu úroků z prodlení z částky 447 062,50 Kč (750 562,10 – 303 499,60), a dále požadavek na poskytnutí písemné omluvy, jak tuto žalobce formuluje v žalobě. K tomuto soud doplňuje, že žalobce ani k dotazu soudu nesdělil, že co do požadavku na poskytnutí omluvy bere žalobu zpět. Soud toto přitom nemůže sám dovozovat z toho, že žalobce o omluvě nadále nehovoří jako o zbývajícím požadavku k rozhodnutí, pro soud je závazné pouze vyjádření žalobce v tom směru, v jakém rozsahu bere žalobu zpět – a toto zpětvzetí žalobce formuloval výslovně pouze ve vztahu k výše popsanému finančnímu nároku, požadavek na poskytnutí omluvy žalobce zpět nevzal. 5. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby žalobcem soud dle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř. řízení částečně zastavil co do požadavku na zaplacení částky 750 562,10 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 303 499,60 Kč od 13. 9. 2021 do zaplacení. 6. Ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval. 7. Z nesporných tvrzení účastníků, která soud vzal podle ust. § 120 odst. 3. o.s.ř za svá skutková zjištění, a z předložených listin, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobce uplatnil u žalované dne 12. 3. 2021 nároky uplatněné žalobou žalovaná žalobci dobrovolně uhradila 447 062,50 Kč, což se podává ze stanoviska žalované ze dne 25. 1. 2022 a ze schvalovací doložky k tomuto plnění ze dne 31. 1. 2022; soud proto uvěřil i tomu, že plnění bylo žalobci poskytnuto den po podpisu schvalovací doložky, tj. dne 1. 2. 2022; žalobci bylo plněno 370 562,50 Kč na nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu a 76.500 na nároku na náhradu újmy vyvolané vydáním nezákonného rozhodnutí žalovaná v rámci předběžného projednání nároku poskytla žalobci i písemnou omluvu ze dne 25. 1. 2022, zaslanou doporučeným dopisem žalobci a podepsanou ředitelem odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti, kde se Ministerstvo spravedlnosti s odkazem na sp. zn Policie ČR, [anonymizováno] státního zastupitelství a [název soudu] omlouvá žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 8. 2016, a kde se ministerstvo omlouvá za tímto žalobci způsobenou újmu 8. Soud posoudil věc podle § 1, § 2, § 5, § 7, § 8, § 31, § 31a, § 26, §14 a § 15 zák. č. 82/1998 Sb. v platném znění. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 10. Úrok z prodlení ve věci nároků dle zák. č. 82/1998 Sb. je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). 11. Předmětem řízení zůstaly úroky z prodlení z částky 447 062,50 Kč, kterou žalobci na odškodnění dne 1. 2. 2022 žalovaná dobrovolně uhradila. Soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z této částky, kterou žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. uznala tímto žalovaná i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. 12. Žalobce žádal úrok z prodlení ode dne 13. 9. 2021, což je důvodný požadavek, neboť nárok byl předběžně uplatněn 12. 3. 2021. Zákonná výše úroků z prodlení činila k prvému dni prodlení 8,50 % p.a. 13. Soud proto nároku žalobce na přiznání požadovaných úroků z prodlení vyhověl. 14. Pokud jde o požadavek na poskytnutí omluvy za vydání nezákonného rozhodnutí, pak soud žalobu v této části zamítl. Dle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Jak uvedeno výše, ke dni vyhlášení rozsudku již požadavek na poskytnutí této omluvy důvodným nebyl. Žalovaná se žalobci omluvila podáním ze dne 25. 1. 2022, zaslaným doporučeným dopisem žalobci a podepsaným ředitelem odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti, kde se Ministerstvo spravedlnosti s odkazem na sp. zn Policie ČR, [anonymizováno] státního zastupitelství a [název soudu] omlouvá žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 8. 2016, a kde se ministerstvo omlouvá za tímto žalobci způsobenou újmu. Žalobce se nad rámec této poskytnuté omluvy domáhal pouze toho, aby omluvu podepsal sám ministr, soud však poskytnutou omluvu podepsanou ředitelem odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti považuje za plně dostačující. Ve zbytku pak žalovanou poskytnutá omluva koresponduje s omluvou požadovanou žalobcem. Jelikož žalobce nereagoval na žalovanou poskytnutou omluvu zpětvzetím tohoto žalobního požadavku a jelikož žalovaná tuto omluvu žalobci v dostatečném rozsahu poskytla během řízení, pak soud žalobu v této části žalobního požadavku zamítl. 15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 600 562,10 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + škoda: 550 562,10 Kč. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 420 562,50 Kč - 370 562,50 Kč, jakožto přiznané škody, kdy v této části bylo řízení pro jinak důvodně uplatněný nárok zastaveno pro chování žalované; ve zbytku nároku na náhradu škody žalobce úspěšný nebyl (došlo k zastavení pro procesní zavinění žalobce bez přičinění žalované) + 50 000 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014; žalobce tak byl úspěšný, pokud jde o nároky z újmy za vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žalobci bylo poskytnuto finanční zadostiučinění a řízení bylo v této části zastaveno pro chování žalované; není relevantním, že ve vztahu k nároku na omluvu žalobce úspěšný nebyl, když úspěch žalobce je ve světle citovaného judikátu NS dán i jen částečným přiznáním žalovaného nároku. 17. Převážně tak byl úspěšný žalobce v rozsahu 40,06 % a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal. 18. Žalobci vznikly náklady právního zastoupení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč; -) odměny za 3 účelně vynaložené úkony právní služby po 5 370 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, návr