10 C 7/2022-54 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované náhrady škody ve výši 1 147 989,31 Kč. Žalobkyně uvádí, že dne [datum] vydala policii finanční prostředky ve výši 4 412 000 Kč, a dále jí byly zabaveny při domovní prohlídce finanční prostředky ve výši 15 095 EUR a 121 750 Kč. Žalobkyně uvádí, že se tak stalo v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Brně, pobočka Zlín, sp. zn. [spisová značka]. V tomto trestním řízení došlo k tomu, že ve vztahu k oběma obžalovaným bylo trestní řízení zastaveno, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum]. Žalobkyně uvádí, že od tohoto okamžiku tak bylo jednoznačným, že žádnému z obžalovaných nemůže být uložen trest ve vztahu k těmto finančním prostředkům a že tak mělo být neprodleně orgány činnými v trestním řízení rozhodnuto o tom, že finanční prostředky se žalobkyni, jakožto zúčastněné osobě, vrací. Jelikož tak nebylo učiněno, žalobkyně podala [datum] žádost o vrácení finančních prostředků. O této rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne [datum] tak, že finanční prostředky se nevrací. K podané stížnosti toto rozhodnutí změnil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze [datum] tak, že finanční prostředky se v plném rozsahu žalobkyni vrací. Žalobkyně označuje pochybení na straně státu ve formě nezákonného rozhodnutí, za které označuje usnesení Krajského soudu v Brně z [datum], a dále označuje nesprávný úřední postup spočívající v tom, že [datum], tedy den po zastavení trestního stíhání, sám soud finanční prostředky žalobkyni nevrátil. Žalobkyně se proto domáhá kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 914 451,16 Kč, jakožto škody, která jí vznikla nevrácením finančních prostředků ve výši 4 412 000 Kč a 121 750 Kč v období od [datum] do [datum], kdy jí byly tyto finanční prostředky skutečně vráceny. Dále se domáhá škody ve výši 79 154,25 Kč, jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za nevrácení částky 15 095 EUR v období od [datum] do [datum], kdy jí tyto finanční prostředky byly vráceny. A dále se domáhá škody ve výši 154 383,90 Kč, jakožto odměny za pět úkonů právní služby, které sloužily k odstranění toho, že soud sám nerozhodl o vrácení finančních prostředků. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, zejména podáním z [datum]. Žalovaná předně namítla, že ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a dále sporovala existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu. Dle žalované nebyla jednoznačnou zejm. otázka vlastnictví finančních prostředků, proto nelze mít za pochybení na straně soudu, pokud sám o vrácení finančních prostředků nerozhodoval. Dále bylo věcí žalobkyně, aby o navrácení finančních prostředků žádala, respektive mohla tak učinit, tedy nelze případné prodlení přičítat státu. Žalobkyně dále namítala, že vyčíslení škody ve vztahu k nevráceným finančním prostředků prostřednictvím zákonného úroku z prodlení není škodou, která na straně žalobkyně mohla vzniknout, přičemž odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o škodu ve formě nákladů na odstranění odpovědnostního titulu, pak žalovaná namítala, že se jednalo o úkony, které by žalobkyně i tak učinila; tedy nelze mít za splněnou podmínku příčinné souvislosti. 3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnila, a to dne [datum]. 4. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že k vydání, resp. zajištění, předmětných finančních prostředků došlo v trestním řízení, v rámci něhož jsou obžalobou ze dne [datum] obžalováni [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] pro trestný čin znásilnění dle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) zák. č. 140/1961 Sb. spáchaný ve formě ve spolupachatelství. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] uznal obžalované vinnými a odsoudil je k úhrnným trestům odnětí svobody – obž. [příjmení] v trvání 10 let, obž. [příjmení] v trvání 9 let a 6 měsíců. Obžalovaní podali odvolání a o tomto rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kdy rozsudek soudu prvé instance zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil. Oba obžalovaní jsou v zahraničí a byl na ně vydán mezinárodní zatýkací rozkaz dne [datum], čemuž předcházelo rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne [datum] o tom, že proti oběma obžalovaným bude nadále konáno řízení proti uprchlým. Krajský soud v Brně dále rozhodl dne [datum rozhodnutí] rozsudkem pod č.j. [číslo jednací], kterým byli obžalovaní [příjmení] a [příjmení] uznáni vinnými trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1 ve spolupachatelství, resp. i dle odst. 3 písm. a) zák. č. 140/1961 Sb. (ve vztahu k části skutků). Obžalovaný [příjmení] byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody 7 let a 6 měsíců, obžalovaná [příjmení] rovněž k trestu odnětí svobody 7 let 6 měsíců. Ohledně části skutků byli obžalovaní obžaloby zproštěni. K podanému odvolání rozhodoval Vrchní soud v Olomouci rozsudkem z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] [anonymizováno] a napadený rozsudek zcela zrušil, přičemž Vrchní soud v Olomouci nově rozhodl tak, že obžalované uznal vinnými trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákona ve formě spolupachatelství, a to za skutek, kterého se dopustili na poškozené [příjmení], za což byli odsouzeni [příjmení] na 5 let a [příjmení] na 5 let a 6 měsíců nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tato část rozhodnutí je pravomocná. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] tak byla věc ve (skutkově) podstatné části vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zastavil. K tomuto uvedl, že obžalovaní jsou stíháni pro trestnou činnost, které se měli dopustit od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], že v průběhu řízení bylo zjištěno, že obžalovaní se nacházejí na území [země] v imigrační vazbě a je řešena otázka jejich vyhoštění a zároveň žádosti o azyl z náboženských důvodů, do čehož Česká republika nemůže zasahovat, že oba obžalovaní jsou v kontaktu s českými úřady, ale odmítají se vyjadřovat, a je patrné, že svůj návrat do ČR hodlají co nejvíce oddálit, že trestní stíhání vůči oběma bylo zahájeno [datum] (délku řízení zavinili zejména obžalovaní) že tak s ohledem na to, že obžalovaní byli pravomocně uznáni vinnými byť dílčím jednáním a byl těmto i s ohledem na odstup 11 let uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody, pak má soud za to, že lze stěží předpokládat uložení výrazně přísnějších souhrnných trestů, tedy že trest, k němuž může další trestní stíhání vést je zcela bez významu vedle trestu, který byl pro jiný čin obviněným již pravomocně uložen, tedy je na místě trestní stíhání obžalovaných zastavit. S právní mocí k [datum] pak bylo trestní stíhání tímto usnesením zastaveno. Obhájci obou obžalovaných prohlásili, že na projednání věci trvají. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], také uznáni vinnými, ze spáchání jednak trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., dále trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 téhož zákona (obžalovaní [anonymizováno] a [příjmení]), a dále pak trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1, odst. 2 tr. zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. (obžalovaný [anonymizováno]). Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, poté, co oba obžalované uznal vinnými shora naznačenou trestnou činností, rozhodl tak, že podle § 227 tr. ř. se obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] neukládá trest. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že důvodem pro takový postup byla skutečnost, že krajský soud svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zastavil. Proti rozsudku ze dne [datum] bylo podáno odvolání obžalovanými. Vrchní soud v Olomouci poté rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým rozsudek soud prvé instance částečně potvrdil a částečně zrušil a a rozhodl znova (ve vztahu k [anonymizováno]. [příjmení] částečně; ve vztahu k [anonymizováno]. [příjmení] zcela) tak, že oba obžalovaní jsou vinni (skutek 1-4) trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1 a 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb. ve formě spolupachatelství, resp. jsou vinni (skutek 5-6) trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve formě spolupachatelství; ve zbytku byl rozsudek soudu prvé instance potvrzen; obžalovaným nebyl s ohledem na § 227 tr.ř. trest uložen. Obžalovaná jsou povinni dále uhrad