11 C 86/2020-101 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších doplnění, se žalobkyně domáhala nároků z titulu ochrany před diskriminací dle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalobkyně uvedla, že mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR (dále jen„ MZ“) ze dne 24. 8. 2020, č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN, ze dne 9. 9. 2020, č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN, a 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN (dále společně jen jako„ opatření“ či„ předmětná opatření“), zakázala nejprve ve vybraných a následně ve všech vnitřních prostorech staveb mimo bydliště nebo místo ubytování a v prostředcích veřejné dopravy pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének. Žalobkyně disponuje lékařskou zprávu ze dne [datum], kdy toto zdravotní potvrzení dokládá zdravotní kontraindikaci pro žalobkyni, která podle vyjádření lékaře nemůže nosit roušky. Současně však napadená opatření neznají takovou výjimku z povinnosti zahalování obličeje, když výjimka je zcela svévolně stanovována pouze pro pacienty s psychiatrickou diagnózou či osoby s mentálním postižením (osoby s poruchou intelektu, s poruchou autistického spektra, a kognitivní poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu, jejichž mentální schopnosti či aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto zákazu). Žalobkyně se cítí být diskriminována z důvodu svého zdravotního stavu, když ani přes lékařsky doloženou zdravotní kontraindikaci není vyňata z působnosti mimořádného opatření MZ. Žalobkyně je oproti osobám, na které dopadá výjimka podle bodu 2 písm. j) opatření, přímo diskriminována. Jakkoli se žalobkyně nachází ve srovnatelné situaci (má lékařské potvrzení, že roušku nezvládne nosit pro svůj zdravotní stav), výjimka je stanovena pouze pro osoby, které nemohou zákaz dodržovat pro své mentální schopnosti či duševní stav. Podle antidiskriminačního zákona„ … zdravotním postižením se rozumí tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení…“ Zdravotní zpráva předkládaná žalobkyní potvrzuje, že žalobkyně je v „ dlouhodobé ambulantní lékařské péči pro astmatické potíže“, její potíže jsou tedy dlouhodobého rázu a je možné je hodnotit jako„ postižení“ ve smyslu antidiskriminační legislativy či Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Astma žalobkyně má již snad 20 let. Pokud by soud dospěl k závěru, že na její situaci nedopadá důvod„ zdravotní postižení“, dovolává se žalobkyně ochrany z důvodu svého„ zdravotního stavu“ s ohledem na otevřený výčet obsažený v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně si neumí představit vůbec žádný legitimní cíl, který dané mimořádné opatření může rozlišováním mezi osobami s různým zdravotním postižením či zdravotním stavem sledovat. Po povinném nošení roušek na jaře u žalobkyně došlo k dekompenzaci astmatu a několikrát v důsledku silné dušnosti způsobené např. jízdou v MHD se zakrytým nosem a ústy fyzicky zkolabovala. Lékař žalobkyni proto vystavil přiloženou zprávu, aby se podobné situace vyvarovala. Je přitom zřejmé, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobý zdravotní stav. Vzhledem k tomu, že lidí, jako je žalobkyně, kterým rouška zhoršuje zdravotní stav, je více, se žalobkyně opakovaně obrátila na některé poslance, svého senátora i hlavní hygieničku se žádostí o oficiální výjimku z nošení roušek pro lidi s chronickými respiračními a dalšími onemocněními, kterým rouška prokazatelně škodí. Udělala to i proto, že zjistila, že v některých evropských zemích takové výjimky existují a měla za to, že není důvod, aby tomu tak nebylo i v ČR. Její snaha byla ale zcela bezvýsledná, protože ke dni podání žaloby žádná taková výjimka z mimořádného opatření neexistuje. Neexistence oficiální výjimky ze žalobkyně víceméně dělá občana druhé kategorie, protože bez zakrytého nosu a úst nemůže jet hromadnou dopravou (vlak, autobus) ani městskou hromadnou dopravou (zejména autobus, tramvaj), aniž by riskovala, že ji řidič či průvodčí prostě vyhodí z vozu, případně na ni bude křičet či zavolá policii. Může se jedině spoléhat na jeho dobrou vůli a doufat, že ji díky lékařské zprávě nechá jet, což však není jeho povinností. S tím je samozřejmě spojena obrovská nejistota a stres. Totéž platí pro návštěvu jakékoli kulturní akce, muzea, ale třeba i vnitřních pavilonů v zoologických zahradách - nemusí ji pustit vůbec nikam, a je tak minimálně na půl roku odříznutá od jakéhokoli společenského života. Nejhorší je to ale, pokud jde o nakupování (včetně základních potravin). Žalobkyně je zcela závislá na libovůli ochranky, která často ani nemluví pořádně česky a nějaká lékařská zpráva ji vůbec nezajímá, a prodavaček. Několikrát se jí už stalo, že byla z obchodu prostě vyvedena či vyhozena, případně na ni prodavačka velmi nepříjemně křičela s tím, že ji lékařská zpráva vůbec nezajímá. Totéž platí i pro návštěvy zdravotnických zařízení, do některých se prostě žalobkyně nemá jak dostat, protože by musela jet autobusem MHD, ze kterého ji mohou zcela jednoduše vyhodit. A autem se v [obec] všude jezdit nedá, protože v řadě míst nezaparkuje, navíc se do řady míst dá jet jen velmi obtížně. Skutečnost, že se bude půl roku bát jít nakoupit jídlo, oblečení a další potřebné věci kvůli možnému vyhození z obchodu nebo proto, že ji prodavači odmítnou obsloužit, a že tedy bude vystavena šikaně, jako tomu bylo za uplynulý měsíc, je z pohledu žalobkyně zcela nepřijatelná. Roušky jsou navíc povinné i ve vnitřních prostorách bytových domů, takže je žalobkyně vystavena i konfliktům se sousedy v domě, kde žije. Exekutiva navíc hrozí povinným nošením roušek i venku, což je pro žalobkyni jako astmatika naprosto nepřijatelné. Člověk musí být schopen volně dýchat, a to bohužel v téhle situaci v téhle zemi nemůže. Navíc má žalobkyně za to, že tím, že MZ takovou výjimku neposkytlo, poškozuje celou skupinu osob, protože je nutí do použití pomůcek, které jim ztěžují dýchání a následně zhoršují zdravotní stav. Pokud by existovala oficiální výjimka, byla by žalobkyně ve zcela jiné situaci, protože by mohla normálně používat hromadnou dopravu, chodit podle potřeby do obchodu atd. 3. Dále žalobkyně poukázala na to, že je ve vztahu k ostatním osobám na území ČR též diskriminována nepřímo pro své zdravotní postižení (zdravotní stav). Její zdravotní stav, který jí neumožňuje nošení roušky, ji fakticky neumožňuje využívat MHD, ale využívat služeb pro veřejnost, neboť ve vnitřních prostorách je takřka všude nařízeno zahalování obličeje. Žalobkyně tak má možnost buď tyto služby vůbec nevyužívat (což objektivně není možné), nebo riskovat uložení pokuty až 3 miliony Kč, nebo nenásledovat doporučení lékařů a riskovat závažné poškození zdraví. Vůči žalobkyni se jedná o nepřijetí opatření podle § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. Takovým opatřením je také zajištění výjimky ze všeobecného zákazu pohybu a pobytu. Dále žalobkyně odkázala na prezentaci použitou dne [datum] na oficiální tiskové konferenci MZ v souvislosti se zveřejněním mapy stupňů pohotovosti, ze které vyzdvihla závěry:„ [příjmení] a průběh COVID-19 u pacientů v ČR nejsou důvodem považovat onemocnění za více ”závažné” než jiná infekční onemocnění, která mohou mít těžký nebo smrtelný průběh …“„ Mějme stále na paměti, že na některé nemoci se umírá a nadále i bude a že úmrtí na COVID-19 není známkou selhání péče nebo někoho jiného …“„ COVID-19 je nutno vnímat jako další infekční onemocnění, na jehož přítomnost si musíme v našich životech zvyknout a adaptovat …“ Za těchto okolností, když je oficiálně potvrzeno, že covid není závažnější onemocnění než jiná onemocnění, se kterými běžně žijeme, nelze diskriminaci žalobkyně naprosto ospravedlnit. 4. Dále žalobkyně uvedla, že je prokázáno, že zahalování obličeje má negativní zdravotní dopady (viz veřejně dostupná opatření vydávaná Hygienickou stanicí hlavního města Praha během letních měsíců tohoto roku nebo viz přiložený otevřený dopis belgických lékařů). Také u dětí jsou již doloženy škodlivé účinky dlouhodobého nošení roušek – viz např. článek„ Roušky? Studenti kolabují, gymnázium nemíní přihlížet, poslalo dopis ministrům“. Žalobkyně též citovala ze sdělení Státního zdravotnického ústavu (dále jen„ SZÚ“), dle kterého:„ Aktuální hodnota smrtnosti onemocnění COVID-19 se liší podle postižení jednotlivých skupin osob (dle rizikových faktorů a věku), globálně se pohybuje přibližně na úrovni 0,3 %. Smrtnost chřipky je 0,1 %. Poznámka, rhinoviry jsou zcela poddiagnostikované, nelze je tedy do statistiky zahrnout, viry chřipky jsou ve statistice pouze obrazem ledovce, tedy pouhou špičkou, protože se opět tetuje zcela zanedbatelně a u mnoha komplikací se na chřipku nepomýšlí. Náhlá úmrtí mimo zdravotnická zařízení nejsou evidována, byť je prokázáno, že se jedná o úmrtí na chři