12 C 101/2020-92 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalované zaplacení celkové částky 774 908 Kč coby náhradu újmy způsobené trestním stíháním. Žalobce uvedl, že na základě usnesení Okresního soudu ve [obec] (dále jen„ OS“) se dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. c) trestního řádu, přičemž byl omezen na osobní svobodě dne [datum] v 6:30 hod. ráno. Následně byla vazba opakovaně prodloužena a usnesením OS ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl propuštěn z vazby na svobodu. Žalobce byl rozsudkem OS ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že se dopustil zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce dále stručně popsal průběh trestního řízení, které pravomocně skončilo dne [datum]. Žalobce rovněž uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], kdy požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 500 Kč za každý den vazby, tj. za 451 dní vazby celkem 676 500 Kč, dále žalobce požadoval ušlý zisk ve výši 5 000 Kč za každý měsíc strávený ve vazbě, a to za 14 měsíců a 24 dnů v celkové výši 74 000 Kč, a dále žalobce požadoval náhradu škody ve výši 24 408,80 Kč odpovídající nákladům za vazbu, které byl nucen zaplatit státu. 2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil své nároky dne [datum]. Žalovaná nárok na náhradu škody za vazu (tj. ušlý zisk a náklady vazby) neuznala s odkazem na ustanovení § 12 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), neboť dle jejího názoru si žalobce vazbu zavinil svým chováním. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení o nároku na odškodnění nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši celkem 676 500 Kč vyloučeno k samostatnému řízení, které bylo následně vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] bylo dané řízení zastaveno. 4. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce postavil najisto, že se domáhá na zaplacení částky 24 408 Kč a 74 000 Kč, přičemž nepožaduje 80 haléřů, které byly v důsledku písařské chyby uvedeny v žalobě. Při jednání byl žalobce poučen a vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nároku na náhradu škody ve výši 74 000 Kč odpovídající ušlému zisku s tím, že měl žalobce zejména uvést, kde byl zaměstnán, za jakou mzdu, případně jaký zisk mu měl ujít výkonem vazby a jak k žalované částce dospěl. Žalobce byl rovněž poučen o možných následcích nesplnění výzvy. 5. V podání doručeném soudu dne [datum] žalobce k výzvě soudu doplnil, že po dobu výkonu vazby nemohl vykonávat svou dosavadní práci u zaměstnavatele, u něhož pracoval před vzetím do vazby, a sice u společnosti [právnická osoba], [IČO], kam rovněž nastoupil do zaměstnání poté, co byl z vazby propuštěn na svobodu. Žalobce poukázal na § 30 OdpŠk, dle něhož se přiznává minimálně částka 170 Kč za každý započatý den výkonu vazby, což by představovalo částku 5 100 Kč měsíčně. Žalobce přitom požaduje náhradu ušlého zisku pouze ve výši 5 000 Kč měsíčně. 6. Dne [datum] se konalo další jednání, během něhož žalovaná uvedla, že odůvodnění pro vzetí žalobce do vazby se netýkalo trestného činu znásilnění, ohledně něhož byl žalobce zproštěn obžaloby, ale primárně toho, že žalobce neustále kontaktoval poškozenou, a to i přestože pro trestný čin pronásledování byl už předtím pravomocně odsouzen. Žalobce tvrdil, že byl držen ve vazbě primárně proto, že byl obviněn z trestného činu znásilnění. Po dobu, kdy byl ve vazbě, bylo zpracováno několik znaleckých posudků, opakovaně podával žádosti o propuštění z vazby na svobodu, přičemž z odůvodnění rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žádostem o propuštění z vazby na svobodu, jednoznačně vyplývá, že důvod ponechání ve vazbě spočíval právě v tom, že žalobce byl podezřelý ze spáchání trestného činu znásilnění. Skutková zjištění: 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 8. Co se týče uplatnění nároku žalobce u žalované, má soud za prokázané, a to jak z nesporných tvrzení účastníků, tak ze žádosti žalobce ze dne [datum] s podacím razítkem žalované ze dne [datum] a ze stanoviska žalované ze dne [datum], že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum]. Žalovaná jeho žádosti nevyhověla. 9. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 Odpšk, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. 10. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce zaplatil za vazbu částku 24 408,80 Kč. 11. Žalobce byl od [datum] v pracovním poměru u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou až do [datum]. Po propuštění z vazby byl opětovně sjednání pracovní poměr od [datum] na dobu neurčitou (srov. pracovní smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] coby zaměstnavatelem a zdejším žalobcem coby zaměstnancem dne [datum] a navazující dohody o změně délky pracovního poměru, pracovní smlouva uzavřená mezi žalobce a společností [právnická osoba] dne [datum] a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum]). 12. Žalobce za období leden až srpen 2016 měl čistý příjem ve výši 129 404 Kč, přičemž v každém měsíci žalobcův čistý příjem činil vždy více než 13 tisíc Kč (srov. mzdové listy za období od ledna do prosince 2016). 13. Z trestního spisu OS sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, ve formě pokračování v trestném činu a přečinu nebezpečné pronásledování dle § 354odst. 1 písm. a, c) trestního zákoníku. Usnesení doručeno žalobci dne [datum]. Usnesením OS ze dne [datum] byl žalobce vzat do vazby z důvodů dle § 67 písm. c) trestního řádu, neboť je důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, s tím, že obviněný, tedy zdejší žalobce byl zadržen dne [datum]; v odůvodnění usnesení je mimo jiné uvedeno, že žalobce byl trestním příkazem OS ze dne [datum] uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že zasílal ze svého telefonního čísla na telefon poškozené (ta samá osoba v posuzovaném v řízení) přes 3 tisíce vzkazů, ve kterých ji střídavě uráží, nadává, prosí o setkání atd., OS dále uzavřel, že z provedených důkazů je zřejmé, že zasílání obtěžujících zpráv, zejména výhružných a vulgárních, má gradující tendenci, dále je v odůvodnění uvedeno, že obviněný vypověděl, že se skutku, který je mu kladen za vinu, dopustil částečně, a sice, že psal poškozené zprávy, ale není pravda, že ji znásilnil. V odůvodnění dále OS uzavřel, že z dosud získaných poznatků přípravného řízení je dostatečně odůvodněn závěr, že skutky pro které bylo zahájeno trestní stíhání, se staly a jsou zde dostatečné důvody podezření, že skutek spáchal obviněný. K zasílání velkého počtu zprávy poškozené se obviněný doznal, její opakované znásilnění popřel, to se však podává jednak z výpovědi samotné poškozené, z fotografie, kterou pořídil obviněný a zaslal ji na mobilní telefon poškozené, na níž je zachycena polonahá, spoutána v jeho pokoji způsobem, který podrobně popsala ve svém výslechu, i ze zpráv, které jí zasílal, v nichž se omlouvá za své jednání. Je z nich zřejmé vědomí, že poškozené ubližuje, obviněný to nicméně v těchto zprávách vysvětluje tím, že je to z lásky k ní a že až se poškozená začne chovat podle jeho představ, tohoto ubližování zanechá. Dále OS připomenul, že byl žalobce již uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování kvůli tomu, že zasílal velké množství zpráv poškozené, které byly výhružné, vulgární a obtěžující a měly gradující tendenci. Ve zprávách poškozené vyhrožuje, že bude trpět, že zajede do lesa, že ji sváže ke stromu a podobně, a to, že je schopen tyto výhružky realizovat se podává z průběhu znásilnění tak, jak jej popsala poškozená a jak je dokumentováno zmíněnou fotografií. OS tedy dospěl k závěru, že v dané věci nelze přijmout slib obviněného k náhradě vazby, neboť ani předchozí odsouzení za totéž jednání nevedlo u něj k nápravě, jeho agresivita má stoupající tendenci a zejména z přiložených zpráv zasílaných poškozené je zřejmé, že představy obviněného o vztahu jsou zcela patologické, naprosto nerespektuje vůli poškozené se s ní nestýkat. Zejména velmi výrazně gradující agresivita obviněného, naprostá ignorace předchozího odsouzení a jeho patologické vnímání vztahu byly důvodem k postupu dle § 68 odst. 1 trestního řádu, a žalobce byl proto vzat do vazby. Us