12 C 178/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 596 740 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobkyně uvedla, že usnesením ze dne 29. 9. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zdejší žalobkyně pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu poškozování finančních zájmů EU dle § 260 odst. 1,5 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] (dále jen„ KS“) ze dne 27. 4. 2018 (sp. zn. [spisová značka]) bylo rozhodnuto o vině a trestu obžalovaných. Pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen„ VS“), č.j. [číslo jednací], ze dne 29. 4. 2019 byli oba obžalovaní dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěni obžaloby, a to z toho důvodu, že se skutek nestal. Žalobkyně uvedla, že trestní řízení bylo proti ní vedeno po dobu 4,5 roku pro skutek, který se nestal, což se negativně promítlo do osobní sféry poškozeného. Trestní stíhání poškodilo dobrou pověst žalobkyně, což mělo vliv na její podnikání, nadto byla délka trestního řízení 4,5 roku nepřiměřená složitosti věci. V době trestního stíhání se u žalobkyně neucházeli noví uchazeči o práci, o trestním stíhání žalobkyně věděli prakticky všichni v okolí. Žalobkyně se tak stala zcela nebonitní společností, nebylo možné získat jakýkoliv bankovní produkt, který byl dříve hojně využíván. Některé společnosti odmítaly obchodovat se žalobkyní, což vedlo k narušení dodavatelsko-odběratelského řetězce a bylo pro žalobkyni velmi poškozující. Žalobkyně se tedy domáhala náhrady škody odpovídající nákladům vynaloženým na znalecké posudky v celkové výši 96 740 Kč a dále zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč. 2. V podání ze dne [datum] se vyjádřila žalovaná, která se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila své nároky dne [datum]. Dle žalované nebyla délka trestního řízení nepřiměřeně dlouhá; ve vztahu k nemajetkové újmě za nezákonné trestní řízení vznesla žalovaná námitku promlčení. 3. Při jednání dne [datum] žalobkyně změnila žalobu v tom smyslu, že se domáhá odškodnění ve výši 50 000 Kč za průtahy a nepřiměřenou délku trestního řízení a částku 450 000 Kč coby odškodnění za zásahy do dobré pověsti a další újmu způsobenou trestním stíháním. Změna žaloby byla při jednání připuštěna. Žalovaná vznesla námitku promlčení rovněž ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy za průtahy v řízení. 4. V podání ze dne [datum] žalobkyně tvrdila, že pro posouzení promlčení nároku je třeba vycházet z data [datum], kdy byl zprošťující rozsudek doručen žalobkyni, nikoli z data [datum]. Dle žalobkyně tedy nároky na odškodnění nemajetkové újmy promlčeny nejsou. 5. Dne [datum] se konalo další jednání, během něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým byly nároky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 450 000 Kč a průtahy ve výši 50 000 Kč vyloučeny do samostatného řízení (tj. nadepsané řízení). Předmětem původního řízení (sp. zn. [spisová značka]) nadále zůstal pouze nárok na náhradu škody ve výši 96 740 Kč s příslušenstvím, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že v průběhu trestního řízení nikdy nebyla zastoupena advokátem [anonymizována dvě slova], který byl přítomen vyhlášení rozsudku VS toliko v pozici obhájce spoluobžalovaného [jméno] [příjmení]. Zprošťující rozsudek byl žalobkyni doručen dne [datum], kdy se o něm dozvěděla poprvé. <b>Skutková zjištění:</b> 6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 7. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne [datum] a stanovisko žalované ze dne [datum]) soud zjistil a má za prokázané, že žalobkyně se dne [datum] obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění újmy vzniklé v důsledku trestného stíhání. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně vyhověno nebylo. 8. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 9. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, [číslo jednací] ze dne 29. 9. 2015, bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zdejší žalobkyně pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu poškozování finančních zájmu Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku (srov. usnesení Policie ČR, [stát. instituce], čj. KRPP [číslo] ze dne [datum]). 10. Rozsudkem KS č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2018, byli obvinění - včetně zdejší žalobkyně - odsouzeni za spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1 a 5 trestního zákoníku, a zdejší žalobkyně byla odsouzena k peněžitému trestu a trestu zákazu přijímání dotací a subvencí (srov. rozsudek [název soudu], čj. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2018). 11. Rozsudkem VS ze dne 29. 4. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že se zdejší žalobkyně dle § 226 písm. a) trestního řádu zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla žalobkyně stíhána (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019, č.j. [číslo jednací]). 12. Ze spisu KS sp. zn. 5 T 12/2016 soud zjistil následující skutečnosti: -) veřejné zasedání u VS se konalo dne 29. 4. 2019 za přítomnosti obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], jeho obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], v nepřítomnosti jednatele zdejší žalobkyně (tj. obžalované [příjmení] – [právnická osoba]), který se nedostavil, ale omluvil se z jednání. Během zmíněného veřejného zasedání byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, kterým byla zdejší žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu. -) Zprošťující rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] byl dle doručenek doručen zdejší žalobkyni dne [datum] (srov. též potvrzení o dodání do datové schránky). -) Dle zprávy o výsledku trestního řízení je rozsudek odvolacího soudu v právní moci a je vykonatelný dnem [datum] (ve spise je uvedeno [číslo], ale jedná se o zjevnou chybu v psaní). 13. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu listinu s tabulkou a grafem se neprovádí k důkazu, neboť není zřejmé, kdo ji vytvořil, na základě jakých podkladů, zřejmě se jedná tedy o interní dokument žalobkyně, e-mail ze dne 24. 2.2 015 od zástupce [právnická osoba] [anonymizováno], mzdové náklady a další důkazy, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn shora provedeným dokazováním. <b>Právní úprava:</b> 14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 15. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 16. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. 17. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 18. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 19. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 20. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 21. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též při