12 C 202/2021-158 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5.10.2021 domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení [obec] (dále jen [příjmení]) dne 20.7.2020 vydala usnesení o zahájení trestního stíhání, čj. [anonymizováno] [rok] [číslo] proti žalobci, které mu bylo tentýž den doručeno prostřednictvím datové schránky. Žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejné osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a trestného činu přijetí úplatku podle ustanovení § 333 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce 10 let. Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 22.7.2020 stížnost, kterou doplnil dne 2.9.2020. Dne 5.10.2020 bylo žalobci prostřednictvím datové schránky obhájce doručeno usnesení státního zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec], čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým státní zástupce usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil. [příjmení] [příjmení] vydané v trestním řízení a vykonatelné bez ohledu na právní moc bylo následně zrušeno na základě stížnosti podané žalobcem. Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 8 zákona č. 82/98 Sb. má žalobce nárok na náhradu škody vzniklé nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání. Žalobce uplatnil svůj nárok žádostí ze dne 24.3.2021. Žalobce požadoval náhradu škody ve výši nákladů vynaložených na právní zastoupení ve výši 89 313,51 Kč s tím však, že dle advokátního tarifu je možné požadovat pouze částku 39 506,50 Kč, a dále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč z titulu zásahu do niterní sféry žalobce po dobu dvou a půl měsíce. I přestože žalobci bylo umožněno bránit se prostřednictvím svého právního zástupce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížností, čehož využil policejní orgán, nečekal na vyřízení stížnost a v trestním řízení pokračoval celou řadou výslechů svědků, spoluobviněných, samotného žalobce. Orgány činné v trestním řízení navozovaly v žalobci dojem, že jeho stížnosti nebude vyhověno, nemá smysl čekat na rozhodnutí dozorujícího státního zástupce. Žalobce není občanem České republiky, v důsledku čehož existovalo také riziko, že jeho trestní stíhání skončí trestem vyhoštění podle § 80 zákona č. 40/2009Sb. Uvedené skutečnosti se projevují ve zhoršeném zdravotním stavu žalobce do dnešního dne. Bylo poškozeno dobré jméno žalobce, a to nikoliv pouze před rodinou žalobce, ale také před jeho zaměstnavatelem [právnická osoba] [anonymizována tři slova], který byl o trestním stíhání žalobce informován u jeho zaměstnavatele. Tím žalobce navždy ztratil dobrou pověst a byla výrazně narušena jeho důvěra k němu. Zaměstnavatel žalobce přitom působí zejména v oblasti ostrahy objektů a jiných služeb v soukromé bezpečnosti, kde je naprostá vzájemná důvěry nezbytným předpokladem fungování na všech úrovních. Skutečnost, že je trestně stíhán, byl žalobce povinen oznámit také na [země], kde podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) zákona [číslo] [anonymizována tři slova] [země] [anonymizována dvě slova] služeb v oblasti soukromé bezpečnosti přestal jakožto trestně stíhaná osoba splňovat podmínku spolehlivosti. V době trestního žalobce nemohl poskytovat služby v oblasti soukromé bezpečnosti. Došlo nejenom k poškození dobrého jména, ale také k zásadnímu snížení jeho užitečnosti pro tuto obchodní společnost. Žalobce požaduje částku 200 000 Kč a omluvný dopis. 2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku. Popsala průběh trestního stíhání žalobce zahájeného usnesením [příjmení], čj. GI- 1934 [číslo]. Dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, čímž byl dán odpovědnostní titul dle ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. Dospěla k závěru, že je namístě vyhovět co, do požadavku na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení v celkové výši 39 506,50 Kč. Ohledně náhrady nemajetkové újmy vznesla námitku promlčení, neboť usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 2.10.2020, zatímco žaloba byla doručena až 5.10.2021, a dále uvedla, že se za vydání rozhodnutí omluvila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy se vzhledem ke stavu věcí jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Žalobce se ve své žádosti a jejím doplnění obecně vyjadřoval ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního, rodinného a profesního života, avšak nedokládal příčinnou souvislost a skutečný vznik škody, skutečný vznik újmy s vedeným trestním stíháním. Je nezbytné zdůraznit, že proti žalobci bylo v dubnu 2021 opětovně zahájeno trestní stíhání pro pokračující přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství s § 23 trestního zákoníku. V listopadu 2021 byla na žalobce podána obžaloba, přičemž z obžaloby vyplývá, že se k jednání kladenému mu za vinu žalobce částečně doznal. Z uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl v dobrém psychickém rozpoložení již v době, kdy proti němu bylo poprvé zahájeno trestní stíhání, jak uvádí manželka v čestném prohlášení. Souviselo to především s jednáním žalobce, ke kterému se žalobce později částečně doznal, nikoliv s tím, že proti žalobci bylo nezákonně vedeno trestní stíhání. Trestní stíhání navíc bylo vedeno krátkou dobu cca 2,5 měsíce. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], kdy se domnívá, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžité formě, když konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou úmluvou považuje za dostatečnou satisfakci. 3. Soud má za prokázaný nesporný průběh řízení zahájeného na základě usnesení [příjmení], oddělení [obec], tak, že usnesení čj. GI- 1934 [číslo] bylo vydáno dne 20.7.2020. Tohoto dne bylo žalobci také již doručeno a proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Proti uvedenému rozhodnutí žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne 22.7.2020 podal stížnost a dne 2.9.2020 odůvodnění této stížnosti. Dne 5.10.2020 prostřednictvím datové schránky obhájce bylo doručeno usnesení státního zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec], čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým státní zástupce usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil. Skutečnost, že toto rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce má soud za prokázané z doručenky datové schránky [jméno] [příjmení] ke dni 5.10.2020 ve 13:22 hodin s tím, že předmětem této datové schránky bylo podání sp. zn. [spisová značka], usnesení 149 odst. 1 trestního řádu. 4. Intenzitu zásahu vzniklou nezákonným rozhodnutím, tj. usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce ze strany [příjmení], oddělení [obec], čj. [anonymizováno] [rok] [číslo], má soud za prokázanou jednak z účastnické výpovědi žalobce, a dále z čestného prohlášení manželky žalobce ze dne 18.3.2021. Jak z čestného prohlášení, tak i z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že došlo k zásahu do interní osobní sféry žalobce uvedeným zahájením trestního stíhání, kdy jak manželka, tak žalobce uváděli, že po zahájení trestního stíhání byli pod obrovským stresem. Pod ním byla i manželka, a to v situaci, kdy měli čerstvě narozeného syna. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání ve stresu. O uvedeném trestním stíhání žalobce informoval svého zaměstnavatele. V důsledku trestního stíhání špatně usínal, spal. Celé období mu přišlo smutné. 5. Zároveň však má soud za prokázané z účastnické výpovědi žalobce, že co se týká tvrzení o zásahu do profesní sféry, zde intenzita zásahu způsobená shora uvedeným usnesením o zahájení trestního stíhání nebyla zásadně intenzivní, a to z toho důvodu, že žalobce i nadále setrval i do dne podání účastnické výpovědi, na stejné pracovním místě u svého zaměstnavatele. Zároveň, co se týká tvrzení o nutnosti vrácení průkazu, na jehož základě mohl žalobce poskytovat služby ve Slovenské republice, k tomuto vyplynulo z účastnického výslechu, že nicméně v době trvajícího trestního stíhání žalobce cca po dobu 2,5 měsíců nebyla žádná zakázka, ve které by žalobce i při situaci, kdyby uvedený průkaz a oprávnění měl, mohl fakticky figurovat. 6. A dále z celé účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že žalobce sám vztahuje zásahy, které vznikly v jeho osobnostní sféře, nikoliv právě pouze k posuzovanému trestnímu žalobce, které bylo zahájeno dne 20.7.2020 a bylo ukončeno dne 5.10.2020, ale k celkové situaci, když má soud za prokázané a mezi účastníky bylo nesporné, že vůči žalobci bylo dále zahájeno další trestní stíhání, které bylo vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. [spisov