12 C 69/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6.4.2022 domáhal zaplacení shora uvedené náhrady nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délku řízení s odůvodněním, že proti žalobci bylo v květnu roku 2009 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 4 písm. a) trestního zákona. Obžaloba v dané věci byla proti žalobci podána dne 25. března 2011 u [název soudu] a byla následně projednávána pod sp.zn. [spisová značka]. Řízení o této obžalobě vůči žalobci bylo, poté, co byla věc u [název soudu] vyloučena do samostatného řízení, ukončena usnesením [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne 17. února 2021, kterým bylo trestní stíhání zastaveno pro neúčelnost, a usnesením [název soudu] sp.zn. 16 T 8/2020 ze dne 17. února 2021, kterým bylo trestní stíhání zastaveno pro promlčení. Uvedená usnesení, kterými bylo trestní stíhání ukončeno, si žalobce převzal dne 19. dubna 2021, čímž se s nimi seznámil. Trestní stíhání žalobce před podáním obžaloby trvalo celkem 22 měsíců, po podání obžaloby v řízení před soudem pak 120 měsíců (10 let). Žalobce nenese žádnou odpovědnost za celkovou dobu trvání trestního stíhání. Celková délka trestního stíhání žalobce, zejména pak řízení před soudem, je zcela nepřiměřená. Přiměřená délka řízení by činila 1 rok pro přípravné řízení a 1 rok pro řízení před soudem. Žalobce tedy byl nucen v době řízení trvajícího více než 11 let (přes 142 měsíců) setrvávat v nejistotě ohledně svého právního postavení a trpěl újmou zejména na právu na spravedlivý proces, jehož součástí je podle rozhodovací praxe českých soudů i ESPL i právo na přiměřenou dobu řízení; v důsledku nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení pak trpěl i újmou na souvisejících právem chráněných statcích v podobě duševního klidu, času a právní jistoty. Po celou dobu trestního stíhání byl žalobce ve velké osobní nejistotě, neboť mu hrozil trest odnětí svobody v trestní sazbě až 8 let odnětí svobody. Tato nejistota byla dále umocněna tím, že žalobce je otcem nezletilých dětí. Řízení v této délce je zcela jistě řízením extrémně dlouhým. Žalobce byl nucen v době trestního stíhání / řízení trvajícího téměř 12 let (144 měsíců) setrvávat v nejistotě ohledně svého právního postavení, vynakládat prostředky na svou obranu v řízení, a trpěla újmou zejména na právu na spravedlivý proces, jehož součástí je podle rozhodovací praxe českých soudů i ESPL i právo na přiměřenou dobu řízení, v důsledku nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení pak trpěla i újmou na souvisejících právem chráněných statcích v podobě duševního klidu, času a právní jistoty. Vzhledem ke zcela mimořádné době se újma prohlubovala, když z podoby dočasné nejistoty, jejíž následky zpravidla pominou brzy po odpadnutí jejich příčiny, se stala trvalá nejistota, kdy významnou část života čelil žalobce neoprávněnému trestnímu stíhání, přičemž tato obava se stala trvalým stínem života žalobce. 2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 7.10.2021. Popsala průběh řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. 16 T 47/2011 sp.zn. [spisová značka]. Řízení o této obžalobě vůči žalobci bylo, poté, co byla věc u Obvodního soudu pro Prahu 6 vyloučena do samostatného řízení, ukončena usnesením [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. Bylo vedeno vyšetřování a řízení před dvěma stupni soudů v celkové délce 11 let a 11 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát a soud II. stupně jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní velmi složité. V dané věci bylo 59 obviněných osob pro velké množství skutků. Řízení bylo původně vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a následně ve vztahu k žadateli bylo vyloučeno k samostatnému řízení pod sp. zn. 16 T 8/2020. Ve věci byly provedeno velké množství důkazů. Význam řízení pro žadatele byl shledán jako nízký. Žadatel byl stíhán pro skutky, ve kterých bylo spatřováno spáchání trestného činu úvěrového podvodu ve formě pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c), §250b odst. 1, 4 psím. a) zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31.12.2009 Trestní řízení vůči němu skončilo jednak zastavením, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obžalovanému již uložen a dále zastaveno, neboť trestní stíhání pro tento skutek je promlčeno (promlčení nastalo v průběhu řízení). Na žadatele tak nelze hledět jako na nezákonně trestně stíhanou osobu. Zároveň nevyužil svého práva a netrval na projednání věci. Žadatel byl odškodněn tzv. jinak již v rámci samotného trestního řízení. Při rozhodování o respektování požadavku přiměřené lhůty jako jednoho z aspektů práva na spravedlivý proces zakotveného v ustanovení čl. 6 odst. 1 zvažuje ESLP na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Z toho vyplývá, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Je nutné zdůraznit, že stát nese odpovědnost pouze za průtahy, které jsou mu přičitatelné. Obecně je„ třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodná v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností je to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3867/2011 a sp. zn. 30 Cdo 2808/2014. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vedeného následně pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vedeného následně pod sp. zn. [spisová značka] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vedeného následně pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] tak, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 13.3.2009, bylo trestní stíhání vůči žalobci fakticky zahájeno. Obžalobou dne 21.3.2011 podanou na 59 spoluobžalovaných, s tím, že žalobce figuruje na místě 17, žalobci bylo kladeno za vinu, že 26.10.2007 v kanceláři společnosti [právnická osoba] požádal o [jméno] bank kreditní kartu, kdy v žádosti na pokyn odděleně trestně stíhané hany [příjmení] uvedl jako svého zaměstnavatele společnost [právnická osoba] a výši celkové příjmu 25 756 Kč, ačkoliv zde nikdy nepracoval. Byla mu zaslána kreditní karta. Stejně tak potom obdobně ještě [číslo] a v průběhu období 2007, 2008 za účelem schválení přidělení úvěrů jiným žadatelům poškozenou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v úmyslu získávání různých finančních částek provizí z poskytnutých úvěrů od žadatelů vyhledal zájemce o poskytnutí úvěru atd., dopustil se jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřoval k dokonání trestného činu, jehož se dopustil v úmyslu při sjednávání úvěrové smlouvy uvést nepravdivé údaje a způsobit škodu, nikoliv malou, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, a poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu. Následně v průběhu léta roku 2011 ve věci byly vydávány trestní příkazy proti jednotlivým obžalovaným. Bylo řešeno vydávání zatýkacích rozkazů a doručování do ciziny a bylo rozhodováno o žádostech jednotlivých zástupců o přiznání zálohy na právní zastoupení v situaci, kdy šlo o zastoupení ex offo a byla vyhlášena také celostátní pátrání po některých ze spoluobviněných. Dále probíhala vazební zasedání také probíhala neveřejná zasedání, kdy docházelo již u určitých spoluobviněných k zastavení trestních stíhání z důvodu promlčení, neboť z těchto důvodů bylo trestní stíhání potom nepřípustné. Následovalo nařízení hlavních líčení, ta měla probíhat v únoru roku 2015, další potom pokračovala v dubnu roku 2015, dále 2.6.2015. Další hlavní líčení probíhalo 11.8.2015, na další termín hlavního líčení byli voláni další spoluobvinění a svědci. Hlavní líčení bylo dne 27.10.2015. Z opisu evidence rejstříku trestů žalobce, soud zjistil, že žalobce dne 4.9.1992 [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] byl odsouzen, a k souhrnnému trestu [název soudu] ze dne 23.10.1991 pod [spisová značka], a dále potom [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] dne 18.8.2008 pod sp.zn. [spisová značka] pro § 250b odst. 1 trestního zákoníku se zkuše