14 C 130/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené a jejího příslušenství. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 21.02.2022 mezi [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen,,banka“), podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO], zapsaná u MS v [obec], v odd. [anonymizováno] [číslo]. Žalovaný dne 22.12.2020 prostřednictvím žádosti o klasický úvěr [číslo] (dále jen„ Žádost“) požádal banku o poskytnutí úvěru. Žádosti žalovaného bylo ze strany banky vyhověno a její akceptací došlo mezi bankou a žalovaným k uzavření smlouvy na základě, které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 8 389 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 25,18 % p.a. v pravidelných 48.měsíčních splátkách ve výši 292 Kč, a to dle smlouvy, rámcové smlouvy, produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek. Právní předchůdce žalobce, při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v žádosti o spotřebitelský úvěr Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami dne 31.01.2022 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši 8 876,81 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 852,09 Kč, poplatků ve výši 800,00 Kč, pokut ve výši 133,72 Kč a pojistného ve výši 91,00 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 101,23 Kč se skládá z úroku, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek Smlouvy vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky, počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny na bázi (výše jistiny) * (úroková sazba 25,18 % ročně) / 360 * počet dní, stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobcem. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud vzal za prokázáno z listinných důkazů předložených ze strany žalobce, konkrétně ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, z poštovních archů, žádosti o klasický úvěr [číslo] akceptačního dopisu [číslo] výpisu z úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek, odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] rámcové smlouvy, produktových obchodních podmínek, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši 8 389 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobci splácet povinnou minimální splátkou ve výši 292 Kč měsíčně z čerpaných prostředků. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl úvěr, žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil řádně a včas, čímž došlo k porušení smluvních povinností a žalobce prohlásil okamžitou splatnost dluhu. Žalobce žalovaného upomínal o úhradu dlužné částky před podáním žaloby. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2396 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 8. Podle § 2399 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud vzal na základě provedeného dokazování a právního hodnocení věci, za absence jakýchkoliv obranných tvrzení žalovaného za prokázáno, že nárok, který je žalobou požadován, je požadován po právu. V řízení bylo prokázáno řádné uzavření smlouvy o úvěru mezi původním žalobcem a žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému k disposici finanční prostředky v ujednané výši. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný nesplnil podmínky uvedené smlouvy a svůj závazek řádně splácet vyčerpaný úvěr nedodržel a dostal se s hrazením povinných minimálních splátek do prodlení. Listinnými důkazy bylo rovněž prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky. Na žádnou z těchto výzev žalovaný nikterak nereagoval. S ohledem na skutečnost, že žalobce řádně vyčíslil v souladu se smlouvou a smluvními ujednáními žalobou požadovaný nárok a žalovaný tento nárok nikterak nesporoval, ani se k žalobě nevyjádřil a neposkytl tak soudu skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nárok uplatňovaný žalobou není požadován po právu, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byl zcela úspěšný žalobce, a soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady řízení v celkové výši 6 934 Kč mají oporu ve vyhlášce č. 177/1996 Sb., vyhláška o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“) ve znění pozdějších předpisů. Odměna advokáta činí celkem 4 500 Kč dle § 7 bod 4 AT částku 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, s tím, že dle § 11 odst. 1, písmeno a) AT se jedná o úkony převzetí a příprava zastoupení, dle § 11 odst. 1 písmeno d) AT písemné podání ve věci samé a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé. Celková paušální částka ve výši 900 Kč jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovní, místní hovorné a přepravné dle § 13 odst. 4 AT za každý z úkonů právní služby částka 300 Kč. Součástí nákladů řízení je DPH ve výši 21 % v celkové výši 1.134 Kč přiznaná dle § 14a AT a soudní poplatek ve výši 400 Kč, stanovený dle Položky 2, bod 1, písmeno a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.