15 C 169/2021-66 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání zahájené usnesením ze dne [datum] č. j.: KRPB [číslo] pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry dle ustanovení § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Krajský soud v [obec] zamítl odvolání státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v [obec], kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by skutek spáchal žalobce. Žalobce tvrdí, že uvedeným trestním stíháním utrpěla jak jeho dobrá pověst, tak byla narušena osobní integrita. Zásah byl veden vůči majetkové sféře žalobce, byly narušeny rodinné vztahy žalobce. Odkázal na konstantní judikaturu, žalobci za uvedený trestný čin hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Délka trestního řízení byla 16 měsíců. Žalobce žil vzhledem k hrozícímu trestu zcela bez svého přičinění téměř 16 měsíců pod jhem životní nejistoty z hrozící finanční a osobnostní likvidace. V průběhu trestního řízení se změnila osobnost žalobce, žalobce začal být nedůvěřivý, zamlklý, bál se pokračování soudního řízení. Trpěl problémy se spánkem v důsledku stresu. Odcizil se přátelům. Trestní stíhání zásadním způsobem poškodilo vztah k partnerce, způsobovalo časté hádky, pře a hrozící rozchod. Žalobce v době svého trestního stíhání vedl řádný život, nebyl recidivistou, trestní řízení pro žalobce bylo zkušeností zcela vybočující ze životního standardu. Žalobce požadoval částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy a dále konstatování v podobě omluvy. V průběhu řízení vzal v žalobě tento požadavek na omluvu zpět. 2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum] z důvodu trestního stíhání žalobce vedeného u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] Stanoviskem ze dne [datum rozhodnutí] žalovaná konstatovala, že nárok žalobce je, co do základů důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. O náhradě nemajetkové újmy byla žalobci poskytnuta morální satisfakce, kterou bylo konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a byla vyslovena omluva. Žalovaná popsala průběh trestního stíhání žalobce, odkázala konstantní judikaturu. Dospěla k závěru, že nemohla žalobě vyhovět ohledně požadované peněžité částky, neboť uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované neobsahovalo konkrétní tvrzení a byla zde absence důkazních prostředků prokazujících rozsah a závažnost nemajetkové újmy. 3. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce ze spisu [anonymizována tři slova] [obec] sp. zn. [spisová značka] tak, že usnesením Policie České republiky, Městské ředitelství policie [obec], 1. oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání z důvodu spáchání zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne [datum] žalobce prostřednictvím svého obhájce podal stížnost proti tomuto usnesení. Městské státní zastupitelství usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] stížnost zamítlo. Dne [datum] proběhl výslech obviněného. Dne [datum] byla podána obžaloba k Městskému soudu v [obec]. Na den [datum] bylo nařízeno jednání, to bylo zrušeno kvůli nouzovému stavu, nově byl nařízeno na den [datum], kdy hlavní líčení ve věci fakticky proběhlo. Další hlavní líčení proběhla ve dnech [datum] a [datum], [datum] na těchto hlavních líčeních byli vyslýcháni svědci a prováděny další důkazy. Městský soud v Praze rozhodl v řízení sp. zn. [spisová značka] rozsudkem dne [datum rozhodnutí] tak, že žalobce byl obžaloby zproštěn, neboť na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a důkazů doplněných soudem nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Státní zástupce podal v neprospěch obžalovaného odvolání. Na den [datum] bylo nařízeno jednání Krajského soudu v [obec], ten usnesením č. j. [číslo jednací] odvolání státního zástupce zamítl, stejně tak i po odvolání poškozeného. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 4. Z výpovědi žalobce a z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] má soud za prokázané, že v průběhu trestního stíhání se žalobce osobnostně změnil. Když se dozvěděl od obhájce, jaký mu hrozí trest, myslel si, že pro něj celý život končí. Nemohl myslet na nic jiného, než na to, že je trestně stíhaný a jak trestní stíhání dopadne. Nemohl najít stálé zaměstnání, když uvedl, že je trestně stíhaný, nikdo jej nezaměstnal, byl zaměstnán pouze při příležitostných pracích. Z tohoto důvodu neměl dostatek finančních prostředků, vznikl mu také dluh na výživném na dceru. Od doby trestního stíhání nevěří lidem, bojí se jich. V době stíhání nechodil do společnosti, bál se jí, bál se, že se budou i kamarádi ptát, co se děje. Situace byla tak psychicky tíživá, že nakonec musel odjet z [obec], ztratil zde vazby na lidi. Bývalí kolegové i přátelé, na něj stále hledí, jakoby trestný čin spáchal. Dodnes má obavy otevřít datovou schránku. Bojí se, co když tam přijde opět něco, co by mu mohlo způsobit problém. Má bratra, se kterým se stýkal, nicméně při zahájením trestního stíhání se odcizili, s bratrem se do dnešní doby nestýká. Má také dceru, se kterou v době při zahájení trestního stíhání se vídával, stýkal, poté již neměl finanční prostředky na to dceru někam brát a nějak ji zabezpečit. S partnerkou v důsledku celých okolností vztah skončil. Jako koníčky měl fotbal a detektoring. Tyto ukončil nějak před koncem hlavních líčení, neboť na tyto aktivity neměl ani čas, ani náladu. Měl problémy se spánkem a se zažíváním, zejména se žaludkem. Nemohl usínat a stále přemýšlel, co s ním bude. V noci se budil, přepadala jej úzkost. Přemýšlel, co by nastalo, kdyby byl odsouzen za to, co neudělal. 5. Jako srovnávací judikaturu soud použil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl taktéž po dobu cca 2 let stíhán pro trestní čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. h) trestního zákoníku, hrozilo mu odnětí svobody až na 10 let. Žalobce nebyl vazebně stíhán, trestní stíhání se dotklo žalobce zejména v profesní oblasti, žalobce v důsledku trestního stíhání přicházel o zakázky, stejně tak došlo k rozvratu rodinného života žalobce. Žalobce měl v důsledku trestního stíhání psychické problémy, špatně spal, byl nervózní a došlo ke ztrátě přátel, omezení sportovních aktivit. Za shora uvedené trestní stíhání byla v předmětném případě přiznána částka [částka], jako náhrada nemajetkové újmy. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka]; délka trestního stíhání v tomto případě byla 3 roky a 10 měsíců, stejně tak se jednalo o trestní čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a), kdy žalobci hrozil trest odnětí svobody až na 8 let nepodmíněně. Řízení nebylo vedeno vazebně a profesně nedošlo k žádnému zásahu do profesního života ani rodinného života, stejně tak ani do žádné sféry psychické nebo zdravotní. Bylo poskytnuto pouze zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování porušení práva. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], řízení trvalo 415 dní, bylo vedeno pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 4, hrozil trest odnětí svobody až na 8 let. Řízení nebylo vedeno vazebně, byly zde určité zásahy do profesního života, rodinného života, nebyly však zásahy do zdravotní sféry žalobce, stejně tak se jej dostalo pouze konstatování porušení práva na spravedlivý proces. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] Obvodního soudu pro Prahu 2. Řízení trvalo 2 roky 1 měsíc. Bylo vedeno pro trestní čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Hrozil trest odnětí svobody až na 10 let nepodmíněně, řízení nebylo vedeno vazebně, nedošlo k zásahům do profesního života, ani rodinného života, byla však způsobena posttraumatická stresová porucha. Poškozené bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši [částka] jí přímo od žalované. 6. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to,