16 C 61/2019-308 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 25. 7. 2019 domáhala na žalované zaplacení částky 4 000 000 Kč jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a dále uhrazení nákladů obhajoby v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV ve [obec] ze dne 25. 9. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákona, formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c). Dne 26. 5. 2015 byla podána obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 68 T 6/2015, byla žalobkyně shledána vinnou pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákona, formou účastenství jako pomocník a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, podmíněně odloženému na zkušební dobu 5 let. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 5 To 91/2016, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně znovu rozhodl rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 68 T 6/2015, kterým žalobkyni v plném rozsahu zprostil obžaloby, neboť skutek uvedený v žalobním návrhu se nestal. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem – průtahy v řízení u žalované žádostí doručenou žalované dne 25. 1. 2019. K předmětnému trestnímu řízení žalobkyně uvedla, že toto probíhalo jako celek po dobu 5 let, a to od 25. 9. 2013 do 1. 6. 2018, přičemž rozsudkem krajského soudu bylo zasaženo do majetkové i nemajetkové sféry žalobkyně – jak bezdůvodným vedením trestního řízení a jeho nepřiměřenou délkou, tak i tím, že žalobkyně, jež byla zvolena zastupitelkou [územní celek] již před zahájením trestního řízení, byla nucena se po sdělení obvinění vzdát mandátu zastupitele [územní celek]. I přesto, že trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem, nepřichází již v úvahu, aby se žalobkyně stala opětovně veřejně činnou, když veškeré místní sdělovací prostředky, ale i některé sdělovací prostředky na celostátní úrovni o žalobkyni psaly jako o zastupitelce [územní celek], která se měla dopustit korupce (přijetí úplatku). Tyto informace byly zveřejněny opakovaně, a to i s uvedením celého příjmení žalobkyně. Reportáže ze soudního jednání byly vysílány ve zprávách celostátních televizí. Tento způsob zveřejnění fakticky žalobkyni jako veřejně činnou osobu zcela dehonestoval, znemožnil jí věnovat se výkonu mandátu zastupitele a pokračovat v politické kariéře. Vedle zásadního postižení v oblasti politické a veřejné činnosti však žalobkyně byla postižena zásadním způsobem i ekonomicky. Po zveřejnění celé věci v denním tisku i televizním zpravodajství byl se žalobkyní ukončen pracovní poměr, žalobkyně byla určitou dobu na úřadu práce, avšak především došlo k narušení možnosti žalobkyně splácet své závazky a žalobkyně skončila v insolvenčním řízení – konkursu. Tento nadále probíhá u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. V rámci insolvenčního řízení žalobkyně fakticky přišla o veškerý majetek včetně rodinného domu po rodičích, kde bydlela. Pětiletá délka trestního řízení se projevila i na zdravotním stavu žalobkyně, která v současné době trpí úzkostně depresivní symptomatologií, nespavostí, stavy neklidu až vnitřní agrese. S ohledem na tento svůj zdravotní stav byla žalobkyně nucena vyhledat lékařské vyšetření včetně psychoterapie. Žalobkyně z důvodu neoprávněného trestního řízení utrpěla zejména po duševní stránce takovou újmu, kterou fakticky již nelze ani odstranit, a pouze případnou psychoterapií zmírnit. Předmětné trestní řízení způsobilo žalobkyni nezvratnou újmu jak v oblasti společenské a politické, tak v oblasti ekonomické a naposledy i v oblasti psychické. Žalobkyně proto již není schopna v budoucnu žít stejně plnohodnotný život, jaký žila před zahájením trestního stíhání. Z uvedených důvodů žalobkyně požaduje jednak majetkovou újmu v rozsahu nákladů obhajoby a dále i uvedenou nemajetkovou újmu ve výši 4 000 000 Kč, a to včetně úhrady nákladů řízení. 2. K výzvě soudu postupem dle § 42 o. s. ř. žalobkyně specifikovala požadované náklady obhajoby v celkové výši 15 923,60 Kč. Požadovanou nemajetkovou újmu ve výši 4 000 000 Kč žalobkyně specifikovala tak, že za nepřiměřenou délku trestního řízení požaduje částku 150 000 Kč, za následky způsobeném trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně částku 2 000 000 Kč a za dehonestaci žalobkyně jako veřejně činné osoby s politickou kariérou částku 1 850 000 Kč. K nepřiměřené délce trestního řízení žalobkyně dále uvedla, že toto trvalo téměř 5 let, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyně nárokuje dle zavedené rozhodovací praxe soudů za 1 rok nezákonného trestního řízení částku 20 000 Kč a 50 000 Kč navýšení z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 11. 8. 2020 potvrdila, že u ní žalobkyně dne 25. 1. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 4 015 923,60 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 15 923,60 Kč a nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou z titulu nezákonného rozhodnutí. Žalovaná požadavku žalobkyně na náhradu nákladů právního zastoupení plně vyhověla a nahradila jí částku 15 923,60 Kč. Dále žalobkyni vyslovila omluvu za nezákonné trestní stíhání a poskytla jí kompenzaci nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 11. 8. 2020. Žalovaná současně namítla, že žalobkyně ve svém doplnění žalobních tvrzení rozdělila nárokovanou nemajetkovou újmu ve výši 4 000 000 Kč tak, že nově žádá kompenzaci ve výši 150 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. Takovýto nárok však nebyl u žalované uplatněn, když žalobkyně uplatnila u žalované nárok pouze ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí, resp. nezákonnému trestnímu stíhání žalobkyně. Žalovaná v této souvislosti navrhla zastavení uvedené části řízení z důvodu nesplnění obligatorní podmínky mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované. Pro případ, že by žalobkyně u žalované dodatečně uplatnila nárok na kompenzaci nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného trestního řízení, žalovaná by tomuto nároku nevyhověla z důvodu jeho promlčení. K vznesené námitce promlčení žalovaná dále uvedla, že předmětné trestní řízení pravomocně skončilo dne 9. 8. 2018, přičemž ode dne 10. 8. 2018 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne 10. 2. 2019. Žaloba na náhradu škody u zdejšího soudu byla podána až po uplynutí promlčecí doby dne 25. 7. 2019. Vzhledem k tomu, že tento nárok nebyl u žalované řádně mimosoudně uplatněn, nemohlo dojít ke stavění promlčecí lhůty dle § 35 odst. 1 zákona č. 82/198 Sb. Žalovaná k předmětnému trestnímu řízení vedenému u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 6/2015 uvedla, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 9. 2013. Žalovaná po provedeném šetření v rámci mimosoudního projednání nároku žalobkyně z hlediska nároku na náhradu vynaložených nákladů obhajoby tomuto požadavku plně vyhověla a žalobkyni nahradila požadovanou částku ve výši 15 923,60 Kč. K poskytnuté finanční kompenzaci žalobkyni za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč žalovaná uvedla, že tuto považuje i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. K tvrzení žalobkyně, že předmětné trestní řízení mělo dopad na majetkovou situaci žalobkyně, žalovaná podotýká, že orgány činné v trestním řízení do majetkové sféry žalobkyně nijak nezasáhly (nebylo vydáno žádné zajišťovací opatření apod.), přičemž z výsledků finančního šetření v rámci trestního stíhání žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně byla v nedobré finanční situaci již před zahájením trestního stíhání (viz strany 6 a 7 závěrečné zprávy o finančním šetření, které jsou kopiemi druhé strany listu [číslo] první strany listu [číslo] trestního spisu). Z uvedeného je dle žalované zřejmé, že na nemovitost ve vlastnictví žalobkyně bylo zřízeno zástavní právo, byl vydán exekuční příkaz k prodeji a vydána dražební vyhláška. Žalobkyně neměla žádné finanční prostředky na účtech, nevlastnila žádná vozidla. Pokud žalobkyně tvrdí, že o jejím trestním stíhání informoval tisk, v rámci mimosoudního projednání tohoto nároku u žalované žádný konkrétní článek dokládající medializaci trestního stíhání žalobkyně nepředložila. Rovněž nepředložila jedi