17 C 146/2020-132 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 273/2010. Žalobce zvedl, že se v tomto řízení coby procesní žalobce domáhal po Fakultní nemocnici [obec] náhrady nemajetkové újmy, a to v souvislosti s nesprávným diagnostickým postupem této nemocnice v průběhu léčby matky žalobce, [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum]. Předmětné řízení bylo skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV.ÚS 777/19, doručeným právnímu zástupci žalobce dne [datum], trvalo tedy 9 let a 3 měsíce, resp. 111 měsíců, což je doba nepřiměřená. Žalobce má za to, že význam řízení pro něj byl zvýšený, daný tím, že řízení se vedlo ve věci zdraví a života blízké osoby, matky nezletilého žalobce. Žalobce poté odkázal na ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a poukázal na ekonomický vývoj, v důsledku čehož by měla být částka za jeden rok řízení navýšena. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že tak učinil dne [datum], přičemž do dne podání žaloby žalovaná nijak nereagovala. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok dne [datum] uplatnil, přičemž mu nebylo vyhověno, což žalovaná žalobci sdělila dne [datum]. Po stručné rekapitulaci posuzovaného řízení žalovaná namítla, že v něm nelze konstatovat průtahy, žádný z procesních soudů nebyl nečinný, všechny úkony byly prováděny průběžně. Dle žalované řízení trvalo 9 let a 2 měsíce. Celkovou dobu řízení žalovaná shledala s přihlédnutí k rozhodným kritériím jako přiměřenou s poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Žalovaná poukazovala, že řízení bylo řešeno na třech stupních soudní soustavy a rozhodoval i Ústavní soud. Řízení bylo po skutkové i právní stránce složité. Byla prováděna řada listinných důkazů, byly prováděny znalecké posudky a byli vyslýchání svědci. Význam řízení pro žalobce byl dle žalované běžný. Žalovaná poukázala i na to, že žalobci v předmětném řízení nemohli být úspěšní a mohou být rádi, že se procesní žalovaná o vedlejší účastník na její straně vzdali práva na náhradu nákladů řízení. Dovolání pro odvolacímu rozhodnutí v předmětném řízení i ústavní stížnost byly odmítnuty. Žalovaná rovněž uvedla, že odškodňovací řízení nemá být nástrojem kompenzace neúspěchu účastníka v řízení. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. V replice na vyjádření žalované ze dne [datum] žalobce poukázal na pravomocný rozsudek ve věci jeho bratra v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 23 C 151/2020, kdy bylo posléze odvolacím Městským soudem v Praze přiznáno 148 500 Kč. V doplnění vyjádření ze dne [datum] žalobce poukázal na dovolací rozsudek ve věci jeho bratra sp.zn. 30 Cdo 2887/2021, kdy však jediným důvodem pro zrušení odvolacího rozsudku bylo nepřihlédnutí k okolnosti sdílení újmy mezi žalobcem a jeho bratrem v posuzovaném řízení. 4. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne [datum] nevyhověla. Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení s ohledem na jeho konkrétní okolnosti k průtahům došlo a zda jeho délka byla přiměřená a zda má v důsledku toho žalobce nárok na zadostiučinění a pokud ano, v jaké formě. 5. Soud neprovedl dokazování listinami navrženými k prokázání uplatnění nároku u žalované, jakož i jejím stanoviskem, neboť šlo o skutečnosti mezi účastníky nesporné. Soud dále neprovedl dokazování rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20.8.2019, č.j. 3 Co 105/2018 (na č.l. 11) pro nesouvislost s předmětem sporu, k čemuž při jednání dne [datum] zástupce žalobce uvedl, že byl beztak zrušen. Dále soud zamítl důkazní návrh tabulkou ČSÚ o vývoji průměrné hrubé mzdy v letech 2000 – 2016 pro nadbytečnost. Soud neměl v úmyslu částky podle Stanoviska Nejvyššího soudu měnit, neboť konstantní judikatura setrvává na stanovisku, že ani pro inflační vlivy není na místě ji navyšovat (z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30.12.2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury). 6. Účastníci souhlasili s tím, aby soud převzal závěry dokazování ohledně obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 C 273/2010, z řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 23 C 151/2020, v němž se odškodnění v souvislosti s tvrzenou nepřiměřenou délkou téhož posuzovaného řízení domáhal bratr žalobce. [Obsah přílohového spisu] 8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žaloby dne 26.3.2013 do pravomocného skončení dne 7.7.2020, tedy 9 let a 3 měsíce. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. 9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení. 10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. 15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 18. Podle 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 19. 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 20. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 21. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 22. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení