19 C 44/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 2. 10. 2018 s žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 292 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr splácet 120 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 015,68 Kč, a to vždy do 20. dne v měsíci, spolu s úrokem ve výši 21,90% a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Protože však žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, došlo dne 13. 2. 2020 k jeho zesplatnění. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 287 687,30 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 46 708,85 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 621,56 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a rovněž nezpochybnil listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v žalobním návrhu a žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřil) soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dne 2. 10. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 292 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr splácet 120 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 015,68 Kč, a to vždy do 20. dne v měsíci, spolu s úrokem ve výši 21,90% (RPSN 24,53%), přičemž celková splatná částka činila 729 590,40 Kč. 5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 24. 4. 2020 vyplývá, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. 6. Z výzvy žalobkyně ze dne 25. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 376 991,37 Kč. 7. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, který je shodný s uvedenými skutkovými zjištěními, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, když ani on sám se k žalobě nevyjádřil a tuto žalobkyní tvrzenou skutečnost nesporoval. 8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 9. Soud v prvé řadě konstatuje, že má za to, že došlo k platnému postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným, pročež uzavřel, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována. 10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému sjednanou částku ve výši 291 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně ve 120 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení byl žalovaný povinen zaplatit mj. úrok odpovídající zákonnému úroku z prodlení. 11. Soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni nevrátil zpět. 12. Protože žalovaný neplnil řádně a včas, jak se k tomu smlouvou zavázal, a dostal se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., vznikl žalobkyni mimo nároku na zaplacení dlužné jistiny a úroků také nárok na ujednaný„ zákonný“ úrok z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni žádané nároky v plné výši. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 813,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 385 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 287 687,30 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 730 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 280 Kč ve výši 6 148,80 Kč.