20 C 161/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou podanou soudu dne 7. 10. 2021 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedená částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku vydání nezákonného usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 7. 12. 2017, [číslo jednací], o zahájení trestního stíhání žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Trestní řízení skončilo zproštěním obžaloby, k čemuž došlo rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 11. 2019, č.j. [číslo jednací] odvolání poškozených proti rozsudku byla zamítnuta usnesením [název soudu] ze dne 18. 12. 2019, č.j. [číslo jednací]. Žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na tři roky. Žalobce měl zaslat vulgární a výhružné dopisy 2 soudkyním a advokátce. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání vystaven tlaku, nejistotě a stresovým situacím, žije na malé obci a trestní stíhání vešlo ve známost. Žalobce byl bezúhonným občanem a armádním veteránem, jeho pověst a čest byla křivým obviněním narušena. Žalobce byl již v době trestního stíhání léčen se srdeční chorobou a od ledna 2019 je v péči psychiatrů, užívá antidepresiva a hypnotika a dochází na terapie, neboť trpí úzkostnou poruchou. Dále došlo ke zhoršení krevního tlaku žalobce a k neshodám s manželkou, žalobce rovněž neměl sílu věnovat se své 10 leté dceři, která jej potřebovala. S ohledem na uvedené žalobce požaduje zaplacení částky 150 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci trestním stíháním. 2. Žalovaná k žalobě v podání ze dne 9. 12. 2021 uvedla, že nárok žalobce, který byl u ní uplatněn dne 17. 3. 2020, neuznává. Žalovaná uvedla, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, proto se dne 28. 7. 2021 žalobci omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí. Finanční odškodnění nebylo žalobci přiznáno s ohledem na obecně tvrzené dopady trestního stíhání do sféry žalobce. Mezi zdravotním stavem a trestním stíháním žalovaná neshledala příčinnou souvislost. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. 3. Na jednání konaném dne 27. 7. 2022 žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce k vznesené námitce promlčení uvedl, že jeho právní zástupce v promlčecí době volal na úřad a snažil se zjistit, kdy bude věc dořešena, a bylo mu sděleno, že v dohledné době. Následně vyřízení věci písemně urgoval. V ujišťování ze strany úředníků žalobce spatřuje zneužití pravomoci. Úřad vyřízení věci tak dlouho protahoval a teď se brání, že mělo dojít k promlčení, což je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se obrátí na policii, aby jednání úředních osob bylo prověřeno, protože je přesvědčen, že se z jejich strany jednalo o úmyslné a podvodné jednání. Dále žalobce uvedl, že újma mu vzniká dodnes, žalobce se stále léčí s depresí a s ohledem na postupný vznik újmy tak nemohlo dojít k promlčení. 4. Dále žalobce při jednání konaném dne 27. 7. 2022 vznesl námitku podjatosti rozhodující soudkyně, kterou odůvodnil tak, že v průběhu jednání dospěl k závěru, že se soud nehodlá vypořádat s jeho zásadními tvrzeními a že z určitého výrazu soudkyně na adresu protistrany při jednání si dovodil, že je zde větší přízeň vůči protistraně, což v kontextu toho, že byly odmítnuty tvrzení a důkazy žalobce, které navrhoval k provedení, činí pochybnost o podjatosti soudkyně. 5. S ohledem na vznesenou námitku podjatosti soudkyně rozhodující ve věci uvádí, že při jednání dne 27. 7. 2022 měla soudkyně za to, že věc může být ve smyslu § 15b odst. 2 o.s.ř. při tomto jednání rozhodnuta, neboť tuto námitku neshledává za důvodnou. Soudkyně se ve věci necítí podjatá, nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci, rovněž nemá žádný zájem na výsledku řízení. Po zahájení jednání byli účastníci poučeni ve smyslu § 15a os.ř. o možnosti vyjádřit se k osobě soudkyně, která má věc projednat. Účastníci žádné námitky podjatosti nevznesli. Námitka podjatosti byla žalobcem vznesena až v průběhu jednání, a to z důvodu postupu soudkyně v řízení, kdy soudkyně po provedení dokazování sdělila účastníkům předběžný názor na vznesenou námitku promlčení, a to s ohledem na předvídatelnost rozhodnutí a na to, že nebude provádět dokazování všemi navrženými důkazy, neboť dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení a v rozsahu dalším by se jednalo o nadbytečné dokazování, proto zbylé návrhy žalobce na doplnění dokazování soud při jednání zamítl. Z totožného důvodu soud zamítl návrh žalobce na poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Žalobce, resp. jeho právní zástupce tak dle názoru soudkyně vznesl uvedenou námitku podjatosti z důvodu nesouhlasu s právním názorem soudkyně. Následně právní zástupce žalobce po zahájení vyhlašování rozsudku ve věci opustil jednací síň. 6. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 16. 3. 2020, podaným žalované dne 17. 3. 2020, uplatnil nárok na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí a požadoval zaplacení částky 150 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Žalovaná dne 28. 7. 2021 vydala k uplatněnému nároku stanovisko, finanční odškodnění žalobci přiznáno nebylo. 7. Dále bylo v řízení prokázáno, že usnesením [anonymizováno], [stát. instituce] [obec], [anonymizována čtyři slova] ze dne 7. 12. 2017, [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Dne [datum] byla [název soudu] podána obžaloba. Rozsudkem ze dne 12. 11. 2019 byl žalobce podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchal žalobce. Dne 6. 12. 2019 rozsudek nabyl právní moci. Usnesením [název soudu] ze dne 18. 12. 2019 byla odvolání poškozených do výroku o náhradě škody zamítnuta. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka]. 8. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 3 věty první zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 9. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil věc a dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce požadoval zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí, a to konkrétně usnesením [anonymizováno], [stát. instituce] [obec], [anonymizována čtyři slova] ze dne 7. 12. 2017, [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání žalobce. 10. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nespr