20 C 198/2019-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je zaplacení částky 3 780 Kč představující neuhrazené televizní poplatky za období října 2016 do ledna 2019 ve výši 135 Kč za jeden měsíc. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tato povinnost byla žalovaným splněna 1. 2. 2014. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne prodlení do data podání žaloby, tj. do 15. 9. 2019, v celkové výši 585,87 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně v žalobě, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě žalobkyní předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný měl od 1. 2. 2014 přihlášen televizní přijímač na adrese [adresa žalovaného] (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka [anonymizováno] ze dne [datum] a stvrzením [anonymizováno]). Žalovaný nehradil řádně a včas předepsané platby televizních poplatků a za období od října 2016 do ledna 2019 dluží žalobkyni částku 3 780 Kč (prokázáno přehledem nezaplacených předpisů ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby a zaslala žalovanému i předžalobní upomínku (prokázáno upomínkou [anonymizováno] ze dne [datum], předžalobní upomínkou ze dne [datum] a podacím archem). 6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Podle § 5 odst. 1 zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 6 zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Jelikož měl žalovaný od 1. 2. 2014 přihlášen televizní přijímač, byl dle shora uvedených zákonných ustanovení povinen platit televizní poplatek v zákonné výši 135 Kč měsíčně. Tuto svou povinnost však žalovaný v období října 2016 do ledna 2019 nesplnil. Soud proto shledal žalobu důvodnou, když žalobkyně zcela unesla své břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pokud jde o výši a vznik dlužné částky, a to za absence jakýchkoli obranných tvrzení žalovaného, který netvrdil ani neprokazoval, že by mu uvedený dluh nevznikl, nebo že by jej zcela nebo zčásti uhradil. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který byl ke dni podání žaloby kapitalizován v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. na částku 585,87 Kč. 8. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony á 100 Kč (podání žaloby a výzva k plnění). Celkem soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. 10. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Jelikož se v případě žalobkyně jedná o subjekt, který je financován z televizních poplatků stanovených zákonem a žalobkyně se tak na poli svého působení těší výsadnímu postavení, je na žalobkyni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je jejím právem, nelze za této situace na žalované spravedlivě žádat, aby žalobkyni takto vzniklé náklady řízení plně hradila (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.