21 C 23/2021-216 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal jednak náhrady škody a jednak náhrady nemajetkové újmy, které mu dle jeho přesvědčení vznikly v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním, které bylo v minulosti vůči jeho osobě vedeno u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 10/2018. V souvislosti s tímto trestním řízením pak žalobce v žalobě uváděl, že dne 17. 7. 2017 bylo vůči jeho osobě zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákona, přičemž toto jeho trestní stíhání pak pravomocně skončilo dne 27. 5. 2020, a to tak, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni vydaným pod č. j. 6 To 95/2020-940 obžaloby zproštěn. V souvislosti s vedením trestního stíhání pak žalobce dále k věci uváděl, že poté, kdy mu bylo shora uvedeným rozhodnutím Policie ČR vydaným dne 17. 7. 2017 sděleno obvinění, podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, které však nebylo vyhověno. Dále žalobce uváděl, že zastavení svého trestního stíhání pak žalobce navrhoval i před podáním s tím, že nicméně ani tomuto návrhu vyhověno nebylo a ve věci tedy byla obžaloba podána. Dále žalobce v žalobě uváděl, že dne 27. 11. 2018 vydal Okresní soud v Karlových Varech rozsudek, jímž byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu, avšak že proti tomuto rozhodnutí se odvolal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech a na základě tohoto odvolání pak dne 15. 5. 2019 Krajský soud v Plzni rozsudek soudu I. stupně ve vztahu k zprošťujícímu výroku ohledně žalobce zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dále bylo v žalobě uvedeno, že dne 5. 2. 2020 Okresní soud v Karlových Varech opětovně rozhodl o zproštění žalobce obžaloby, a to opětovně dle § 226 písm. a) trestního řádu, přičemž toto rozhodnutí bylo opětovně napadeno odvoláním státního zastupitelství s tím, že následně, dne 27. 5. 2020, tedy ve věci znovu rozhodoval Krajský soud v Plzni, který zrušil rozsudek soudu I. stupně, avšak sám znovu rozhodl tak, že žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy z toho důvodu, že v obžalobě označený skutek není trestným činem. V této souvislosti pak žalobce poukazoval na to, že od samého počátku tedy bylo jeho trestní stíhání nedůvodné, neboť se žádného trestného činu nedopustil, když i v rámci trestního řízení bylo s končenou platností konstatováno, že obžalobou popsaný skutek není trestným činem. Žalobce dále zdůrazňoval, že v důsledku nezákonného trestního stíhání mu vznikla jednak majetková škoda spočívající v nákladech, které musel vynaložit na svou obhajobu v trestním řízením, přičemž v souvislosti s tím pak žalobce požadoval přiznání majetkové škody v rozsahu částky 59 286 Kč. Dále žalobce v žalobě uváděl, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním mu však vznikla i nemajetková újma, za níž požadoval odškodnit formou finančního plnění ve výši 250 000 Kč, a to za situace, kdy zdůrazňoval, že nezákonné trestní stíhání razantním způsobem zasáhlo do jeho práv, zejména do soukromého, pracovního a osobního života a dále i do jeho cti a dobré pověsti a dále uváděl i to, že jeho trestní stíhání pro něj představovalo velké psychické vypětí (trpěl strachem, nespavostí, depresemi, neúspěchy při pohovorech ve stavebnictví apod.) a i časovou zátěž, to vše za situace, kdy nezákonnému trestnímu stíhání byl vystaven téměř tři roky. Žalobce pak skutkově tvrdil i to, že v důsledku trestního stíhání jeho bývalý zaměstnavatel poskytoval o žalobce negativní informace, což ovlivnilo i možnost jeho nového zaměstnání u jiných společností. V této souvislosti pak žalobce zdůrazňoval, že za těchto okolností by mu mělo být přiznáno zadostiučinění za jemu vzniklou nemajetkovou újmu formou finančního plnění, přičemž za odpovídající satisfakci pak považoval částku 250 000 Kč, když poukazoval na to, že rozhodně jako dostačující forma odškodnění se nejeví pouhé konstatování porušení jeho práv a případná písemná omluva formou soukromého sdělení zaslaného pouze k rukám poškozeného. 2. S ohledem na v mezidobí uskutečněné plnění žalované ve vztahu k žalobci částky v celkové částce 52 717,37 Kč poskytnuté jako plnění na náhradu majetkové škody v rámci mimosoudního projednání věci, avšak poté, kdy již byla ve věci podána žaloba a zároveň marně uplynula šestiměsíční lhůta pro mimosoudní projednání nároku žalobce, vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do požadavku na zaplacení částky 53 084,35 Kč, když v tomto směru bylo ze strany žalobce jednak zohledněno plnění na náhradě majetkové škody ze strany žalované ve výši 52 717,37 Kč a dále byla vzata žaloba částečně vzata zpět, i co do částky 367 Kč, kterou [stát. instituce] neuhradilo v důsledku přepočtu nákladů cestovného právní zástupkyně žalobce podle vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí s tím, že v tomto směru tedy neuhrazení majetkové škody v rozsahu částky 367 Kč, tedy žalobce akceptoval. O zpětvzetí žaloby co do částky 53 084,35 Kč pak bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaným dne 23. 9. 2021 pod č. j. 21 C 23/2021-185. Předmětem řízení tak po tomto částečném zpětvzetí žaloby zůstal požadavek na zaplacení částky 6 201,65 Kč jakožto majetkové škody požadované jako amortizace vozidla ve vlastnictví žalobce, kterým žalobce konal cesty na jednání soudu a na úkony nařízené Policií ČR (účastníci učinili při jednání soudu nesporným, že 6 201,65 Kč je vyčíslenou amortizací vozidla dle příslušných sazeb stanovených vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí) a dále tedy zůstal předmětem žaloby i požadavek na zaplacení částky 250 000 Kč, jakožto nemajetkové újmy vzniklé žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. 3. V průběhu řízení byl žalobce v souvislosti se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzván k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně konkrétních zásahů trestního stíhání do jeho osobnostní sféry, přičemž na tuto výzvu reagoval žalobce toliko částečně s tím, že k některým svým obecným skutkovým tvrzením uvedl, že je nebude konkretizovat, některá skutková tvrzení přes výzvu soudu nedoplnil vůbec a některá pak v částečném rozsahu s tím, že k těmto částečně doplněným tvrzením pak bylo provedeno i dokazování. 4. Na požadavku na náhradu majetkové škody za amortizaci vozidla pak žalobce setrval i po provedeném dokazování, když argumentoval tím, že v daném případě se jedná o přiměřené použití položky amortizace vozidla při uplatnění jeho požadavku na náhradu majetkové škody, která žalobci vznikla v jeho majetkové sféře opotřebením jeho vozidla při jednotlivých cestách žalobce na jednotlivé úkony konané v rámci trestního řízení, když v této souvislosti bylo žalobcem poukazováno na to, že při užití vozidla muselo k jistému opotřebování dojít. Žalobce pak i po provedeném dokazování setrval na svém požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, když znovu poukazoval na to, že jeho trestní stíhání trvalo téměř 3 roky, zasáhlo do jeho soukromého, rodinného a pracovního života, když byl limitován i v další své výdělečné činnosti, a to právě v souvislosti s hledáním si dalšího zaměstnání a dále uváděl (jako již i v rámci doplňujících tvrzení po výzvě soudu), že byl vystaven psychické zátěži, užíval antidepresiva, byť volně prodejná, velmi negativně nesl své předvolání k podrobení se identifikačním úkonům, což žalobce vnímal jako významný zásah do své cti a dobré pověsti, a to za situace, kdy byl bezúhonnou osobou a potencionálně byl vystaven i finančním problémům, když poškozená společnost uplatnila v rámci trestního řízení požadavek na náhradu škody ve výši cca 1,4 mil. Kč, což pro žalobce taktéž představovalo značný stres, přičemž zároveň mu hrozil trest odnětí svobody s tím, že v této souvislosti tedy bylo zdůrazňováno, že za těchto okolností musí skutečně výše odškodnění odpovídat shora popsaným zásahům. 5. Žalovaná v rámci vyjádření se k žalobě uvedla, že dne 13. 10. 2020 bylo doručeno [stát. instituce] podání žalobce, jehož obsahem byla žádost žalobce o náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 309 286 Kč sestávající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 50 049,23 Kč, nároku na náhradu cestovného ve výši 9 237 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 250 000 Kč s tím, že majetková škoda i nemajetková újma měly dle obsahu tohoto podání žalobci vzniknout v souvislosti s nezákonně vedeným trestním řízením vůči jeho osobě u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 10/2018. Dále žalovaná v rámci svého vyjádření uvedla, že po předběžném projednání nároku vyhověla požadavku žalobce na náhradu nákladů trestního řízení co do částky 49 682,02 Kč a nároku na náhradu cestovného žalobce, tedy co do částky 3 035,35 Kč, a proto přiznala žalobci celkově jako náhradu majetkové škody částku 52 717,37 Kč. Zbývající nárok na náhradu majetkové škody pak žalovaná nesh