21 C 4/2019-303 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala původně po okruhu dědiců z dědického řízení vedeného u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelému dne [datum], a dále po [země] zastoupené [anonymizováno 7 slov] zaplacení částky 270 384,86 Kč se smluvními úroky a úroky z prodlení specifikovanými v podaném návrhu. V průběhu řízení pak došlo ke zpětvzetí žaloby vůči žalovaným 1) označeným jako okruh dědiců z výše uvedeného dědického řízení, a to za situace, kdy v mezidobí, v rámci dědického řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], vyšlo najevo, že dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], zemřelému dne [datum], připadlo jako odúmrť České republice. Dále byla v průběhu řízení vzata ještě žaloba částečně zpět a zároveň bylo požádáno i o částečné rozšíření žaloby s tím, že po částečném zpětvzetí a rozšíření žaloby tedy zůstal předmětem řízení požadavek na zaplacení částky 137 585,27 Kč skládající se z požadavku na zaplacení poplatků ve výši 3 700 Kč vztahující se k úvěrové smlouvě, kterou v minulosti uzavřel zůstavitel [jméno] [příjmení] se žalobkyní (číslo úvěrového účtu [číslo] [bankovní účet]), dále kapitalizovaného smluvního úroku ve vztahu k výše uvedené úvěrové smlouvě ve výši 64 096,42 Kč (jednak ve výši 5,9 % ročně a následně ve výši 4 % ročně) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného na částku 11 565,67 Kč a dále z požadavku na zaplacení smluvního úroku v kapitalizované výši 43 889,06 Kč (15,90 % ročně) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 334,12 Kč vztahujících se k úvěrové smlouvě v minulosti uzavřené mezi zůstavitelem [jméno] [příjmení], a [právnická osoba], tedy žalobkyní (číslo úvěrového účtu [číslo] [bankovní účet]. Ve vztahu k tomuto požadavku bylo v žalobě a jejích doplněních uvedeno, že dne 14. 8. 2011 byla mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], zemřelým dne [datum], uzavřena smlouva o hypotečním úvěru [číslo] na základě které byl zůstavitelem čerpán od žalobkyně úvěr ve výši 390 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy o úvěru pak byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro fyzické osoby, nepodnikatele a dodatek ze dne 19. 8. 2011 a dále oznámení o výši úrokové sazby ze dne 2. 6. 2016. Dále bylo v žalobě uvedeno, že zůstavitel se ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr s úroky nejpozději do 15. 9. 2031 s tím, že se zavázal platit sjednané úroky z vyčerpané částky, a to měsíčně vždy k 15. dní kalendářního měsíce. Dále se zůstavitel zavázal splácet žalobkyni vyčerpanou jistinu z úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 15. dne kalendářního měsíce, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 4 % ročně z neuhrazené části vyčerpané jistiny úvěru. Dále bylo v žalobě uvedeno, že dne 25. 1. 2012 byla mezi žalobkyní a zůstavitelem uzavřena smlouva o úvěru, registrační [číslo] na základě které byla zůstavitelem od žalobkyně čerpán úvěr v celkové výši 102 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy pak byly všeobecné podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby, nepodnikatele. Dle této smlouvy se zůstavitel zavázal splatit poskytnutý úvěr do 20. 1. 2018. Zároveň se zavázal platit i sjednané úroky z vyčerpané částky, a to měsíčně vždy k 20. dni kalendářního měsíce, kdy zároveň byla i splatnost jednotlivých splátek jistiny úvěru. Úroková sazba pak byla sjednána ve výši 15,90 % ročně. V žalobě bylo dále uvedeno i to, že zůstavitel neplatil řádně a včas povinnosti vzniklé na základě smlouvy o úvěru, zejména byl v prodlení s hrazením sjednaných splátek ve vztahu k oběma smlouvám. Dne 12. 9. 2014 pak došlo k úmrtí zůstavitele, přičemž ke dni smrti zůstavitele byla přihlášena do dědického řízení pohledávka z první úvěrové smlouvy [číslo] (úvěrový účet [číslo] [bankovní účet]) v celkové výši 355 163,48 Kč s tím, že přihlášená pohledávka byla tvořena jistinou ve výši 353 595,44 Kč, dále řádnými úroky vyčíslenými ve výši 1 399,83 Kč, poplatky vyčíslenými ve výši 170 Kč a úrokem z prodlení vyčísleným v rozsahu částky 1,21 Kč. Ve vztahu k úvěrové smlouvě [číslo] (úvěrový účet [číslo] [bankovní účet]) pak byla do dědického řízení ke dni smrti zůstavitele přihlášena pohledávka ve výši 69 006,59 Kč tvořená jistinou ve výši 68 315,50 Kč a řádnými úroky ve výši 691,94 Kč s tím, že tedy byla přihlášena do dědického řízení celková pohledávka ve výši 424 170,08 Kč. S ohledem na to, že v mezidobí došlo k plnění ze strany žalované, když v souvislosti s rozhodnutím Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 12. 2018 vydaného pod č. j. [číslo jednací] došlo ze strany žalované k plnění na účet žalobkyně dne 27. 2. 2019 v rozsahu částky 424 170, 080 Kč, která byla přihlášena do dědického řízení, bylo na toto částečné plnění tedy reagováno částečným zpětvzetím žaloby. Zároveň však žalobkyně v rámci doplňujících podání uváděla, že je přesvědčena o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni i zbývající částku, která je k úhradě ze strany žalobkyně na základě výše uvedených úvěrových smluv žádána, když v této souvislosti bylo poukazováno na to, že smrtí zůstavitele [jméno] [příjmení] nedošlo k zániku uvěrových smluv k rozhodnému dni, kdy se žalobkyně dozvěděla o úmrtí zůstavitele, když v této souvislosti poukazovala na to, že tento závěr nelze dovodit z článku 10. 12 a 37 všeobecných obchodních podmínek, neboť v článku 37 všeobecných obchodních podmínek se za účet považuje běžný nebo vkladový účet klienta vedený bankou, nikoliv účet úvěrový, přičemž v této souvislosti bylo zdůrazňováno, že na úvěrové smlouvy se vztahují speciální produktové podmínky, podle nichž (článek 11. 1. písm. j) je úmrtí považováno za porušení smlouvy banka je následně oprávněná podle článku 11. 2. úvěrových podmínek od smlouvy odstoupit, avšak žádné ustanovení neukládá bance tuto povinnost, přičemž to, že těchto práv banka nevyužila, nemůže být kladeno k její tíži. Zároveň bylo v této souvislosti zdůrazňováno, že za situace, kdy tedy nedošlo k zániku výše uvedených smluv o úvěru, a kdy nedošlo ani k odstoupení od smlouvy ze strany [anonymizována dvě slova], je zřejmé, že s ohledem na to, že smrtí dlužníka jeho povinnosti (dluhy) nezanikají, je tedy zřejmé, že okamžikem smrti zůstavitele se vlastníkem pozůstalostního jmění, tedy i závazků z výše uvedených smluv, stal dědic, přičemž s ohledem na skutečnost, že v daném případě dědictví po zůstaviteli, coby odúmrti, připadlo státu, na kterého je však třeba v souladu s judikaturou pohlížet jako na dědice, je zřejmé, že tedy v daném případě žalovaná odpovídá za dluhy, které vznikly na základě shora uvedených úvěrových smluv po smrti zůstavitele, přičemž v této souvislosti bylo odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1144/2016 s tím, že v souvislosti s tímto rozhodnutím pak bylo zdůrazňováno, že odúmrť je tradičně považována na jednu z forem univerzální sukcese, z čehož vyplývá, že je třeba na ni hledět analogicky podle právní úpravy nabytí zůstavitelova majetku dědici a odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy. Dále bylo ve vztahu k tomuto rozhodnutí zdůrazňováno, že stát má tedy zásadně stejné postavení jako dědic, kterému svědčí právní účinky výhrady soupisu pozůstalosti a je proto povinen hradit zůstavitelovy dluhy až do výše ceny nabyté dědictví a odpovídá nejen nabytým majetkem z pozůstalosti, ale i jakýmkoliv jiným majetkem. Dále bylo v této souvislosti odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 895/2001, ve vztahu k němuž bylo žalobkyní poukazováno na to, že v tomto rozhodnutí bylo Nejvyšším soudem konstatováno, že smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá na prodlení s plněním jeho dluhu žádný vliv. Dědici dlužníka vstupují nejen do jeho práv, ale i do povinností s tím, že dědicové jsou tedy povinni kromě splnění zůstavitelova dluhu věřiteli poskytnout i úroky z prodlení a že v daném případě se dědicové nemohou dovolávat toho, že řízení o dědictví probíhalo např. delší časový úsek. V poslední řadě pak bylo odkazováno i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2409/2009, v rámci něhož pak Nejvyšší soud konstatoval, že úroky z prodlení za dobu po smrti dlužníka již nejsou sankcí za prodlení zemřelého dlužníka, nýbrž za prodlení dědiců s plněním dluhu, který na ně přešel a za těchto okolností jsou dědici dlužníka povinni k jejich zaplacení bez omezení vyplývajícího (dříve z ust. § 470 občanského zákoníku) s tím, že v kontextu výše uvedených rozhodnutí pak bylo zdůrazňováno, že s ohledem na to, že v daném případě dle judikatury má žalovaná v případě odúmrti postavení dědice, byla povinna uhradit nejen dluhy zůstavitele, a to tedy do výše nabytého dědictví, ale zároveň i dluhy, které v souvislosti s předmětnými úvěrovými smlouvami nadále postupně vznikaly po smrti zůstavitele, tedy v průběhu dědického řízení. Na svém návrhu setrvala žalobkyně i po provedeném dokazování a i po částečných zpětvzetích žaloby a rozšíření žaloby pak žádala, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. 2. Žalovaná navrhova