22 C 74/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s ním dne 25. 10. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčené prostředky a souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Žalovaný řádně nesplácel, žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 10. 7. 2020 a dle smluvních podmínek jí vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Na základě předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřely dne 25. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. 413390, v rámci které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit půjčené prostředky v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč a uhradit žalobkyni kromě jistiny tíž souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč, což soud zjistil z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel, což vzal soud za prokázané z předžalobní upomínky ze dne 29. 11. 2021. Z předžalobní upomínky též vyplývá, že žalovaný uhradil splátky ve výši 21 820 Kč, přičemž nedoplatek činí 14 540 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil, což v průběhu řízení ani netvrdil. Podle § 1 970 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle § 2 395 o. z. ve spojení s § 2 048 o. z. Žalovanému jako úvěrovanému byl poskytnut úvěr, který žalovaný ve sjednané době nevrátil. Žalovaný nedodržel sjednané splátky a porušil úvěrové podmínky, a proto je povinen vrátit poskytnutý úvěr spolu se zákonným úrokem prodlení (§ 1970 o. z.). V průběhu řízení se žalovaný ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nesporoval, a tudíž ani netvrdil, že by mu uvedený dluh nevznikl nebo jej již uhradil. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů. Soud tedy žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka a podání žaloby).