25 C 115/2022-57 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 27. 5. 2022 domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 280 000 Kč s příslušenstvím s tím, že bylo porušeno jeho právo na pojednání věci v přiměřené lhůtě u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. V řízení šlo o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o dílo. Šlo o posouzení toho, zda bylo dílo vůbec vadné a jaká je výše bezdůvodného obohacení na straně zhotovitele. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou skutečnost, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne 3. 12. 2021. Žalovaná stanoviskem ze dne 28. 6. 2022 konstatovala, že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřeného lhůtě a poskytla žalobci odškodnění ve výši 185 092 Kč. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 14 let a 11 měsíců, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 19.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.583 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 35%, a to 30% z důvodu složitosti řízení a 5% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení 489.054 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílu, s návrhem na vydání platebního rozkazu. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listina a opakovaného znaleckého dokazování. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát a soud II. stupně jednou. Procesně rozhodováno např. o výzvě k opravě/doplnění podání, o výzvě k zaplacení soudního poplatku, o znalečném, proti usnesení bylo podáni odvolání, které bylo následně zrušeno [název soudu], dále o prodloužení lhůty pro vypracování dodatku ke znaleckému posudku aj. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, neboť k prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný. Současně však z důvodu postupu soudu byla základní výše zadostiučinění zvýšena o 5%, a to vzhledem k opakovaným průtahům ze strany soudu. 3. Podáním došlým soudu dne 4. 7. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 185 092 Kč, která mu byla žalovanou uhrazena dne 29. 6. 2022 (výpis z účtu u [právnická osoba]). Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ve výroku I. dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. 4. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 3. 12. 2021. Žalovaná stanoviskem ze dne 28. 6. 2022 konstatovala, že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřeného lhůtě a poskytla žalobci odškodnění ve výši 185 092 Kč (žádost o odškodnění, adresát žalovaná ze dne 3. 12. 2021, detail odeslané zprávy, doručeno dne 3. 12. 2021, stanovisko žalované ze dne 28. 6. 2022, výpis z účtu u [příjmení] [příjmení], zaúčtováno dne 29. 6. 2022). [Obsah přílohového spisu] 6. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z [název soudu] se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud I. stupně posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána). 7. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 862/10). 8. Po provedeném dokázání dospěl soud k závěru, že délku posuzovaného řízení je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom z celkové délky řízení 15 let a 1 měsíc. Důvodem kasačního rozhodnutí nebyly závažné vady řízení, spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, ale odlišný právní názor, prodloužení řízení v tomto případě tak nelze klást státu k tíži (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ovšem s ohledem na celkovou délku řízení přesahující 10 let dospěl soud k závěru, že délka posuzovaného řízení je již nepřiměřená, odůvodňující finanční odškodnění ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Soud má za to, že nepostačuje poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, ale je namístě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 9. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře [název soudu]. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 10. Z konstantní judikatury [název soudu] a [název soudu] (viz např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další ro