25 C 16/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 16. 1. 2022 domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 78 673 s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 26. 10. 2021 do zaplacení s tím, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Řízení trvalo celkem 4 roky a 9 měsíců. Předmětem řízení bylo důvodnost obvinění z přestupku. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou tu skutečnost, že žalobce uplatnil předběžně nárok u žalované dne 23. 4. 2021. Žalovaná dne 5. 10. 2021 konstatovala porušení práva žalobce v předmětném řízení. Toto konstatování považuje za dostatečné. Předmětem řízení posuzovaného řízení byla žaloba na zrušení rozhodnutí správního orgánu ohledně částky 4.000 Kč (pokuta) a 1.000 Kč (náklady řízení). Tuto částku lze označit dle žalované za vyloženě bagatelní a dá se předpokládat, že ve vztahu k žalobci se nejedná o částku existenční, a jako taková není předmětem řízení natolik významným, aby odůvodňovala zadostiučinění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení v penězích. Rovněž žalovaná namítla, že žalobce nemůže profitovat z délky řízení za situace, kdy toto řízení bylo vedeno ve věci přestupku, který spáchala kdy jeho vina byla vyslovena. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že řízení bylo zahájeno dne 27.5.2016, žalobce vystupoval v řízení v procesním postavení žalobce, který se správní žalobou domáhal zrušení rozhodnutí [anonymizována tři slova] (žalovaný), kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, spočívajícím v tom, že užil zpoplatněnou pozemní komunikaci bez toho, aby před užitím uhradil časový poplatek za její užití. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 4.000 Kč a současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Dne 8. 6. 2016 soud vyzval žalovaného k vyjádření, tento se vyjádřil dne 29. 6. 2016. Dne 30. 11. 2018 bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla žaloba pro opožděné podání odmítnuta. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2018. Usnesení následně žalobce dne 9. 1. 2019 napadl kasační stížností. Dne 22. 2. 2021 [název soudu] rozsudkem kasační stížnost zamítl. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 24. 2. 2021, čímž bylo řízení skončeno. 6. Ze žádosti žalobce ze dne 23. 4. 2021 má soud prokázáno, že žalobce uplatnil u žalované žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění s tím, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Ze stanoviska žalované ze dne 5. 10. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná stanoviskem konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. K poskytnutí zadostiučinění v penězích však nepřistoupila. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soud stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., spočívající v nepřiměřené délce řízení. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy soudy však rozhodovaly nemeritorně o včasnosti podané žaloby. Žaloba žalobce byla odmítnuta pro opožděnost jejího podání. Po vyjádření žalovaného v řízení došlo k nečinnosti soudu prvního stupně cca 2 roky a 5 měsíců, poté soud prvého stupně bez jednání žalobu pro opožděnost odmítl. Rovněž [název soudu] rozhodl o kasační stížnosti až po roce podání. Žalobce se žádným způsobem na délce řízení nepodílel, avšak rovněž neučil ani kroky k urychlení řízení jako je stížnost na průtahy v řízení či návrh na určení lhůty dle zákona o soudech a soudcích. Celková délka řízení tak činila 4 roky a 9 měsíců. Co se týká průtahů řízení, pak pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. Po provedeném dokazování má soud za to, že průtahy v řízení jsou přičitatelné státu. Soudu je skutečnost objektivní přetíženosti [název soudu] v rámci agendy správního soudnictví známa i z jeho úřední činnosti, nicméně se jedná o problém dlouhodobý, jde k tíži žalované, které je tento stav znám či musí být znám a nečiní potřebné a účinné kroky k jeho napravení. Soudu je rovněž znám systém práce [název soudu], správního soudnictví, kdy věci jsou projednávány v pořadí, tak jak napadnou bez ohledu na obtížnost věci, a zda je rozhodováno v meritu věci či nikoliv. Soud musí tak konstatovat, že v předmětném řízení mělo být rozhodnuto mnohem dříve, žalobce však musel čekat před dva roky na to, aby jeho žalobu soud odmítl pro opožděnost. Toto je zcela nepřípustné. Soud proto shledává, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Délka řízení ve smyslu judikatury [název soudu] je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle soudu konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřené dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává soud nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Z hlediska předmětu řízení, soud hodnotí význam řízení pro žalobce jako nepatrný, neboť se nejedná o řízení ve věcech trestních, kde lze očekávat zvýšený zájem na přijetí rozhodnutí, které se týká osobní svobody jednotlivce, či řízení opatrovnické, pracovní věci či týkající se osobního stavu. Těmto řízením judikatura [název soudu] přikládá zvýšený význam. O tato řízení se nejedná. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na zrušení rozhodnutí správního orgánu ohledně částky 4.000 Kč (pokuta) a 1.000 Kč (náklady řízení). Tuto částku lze označit za bagatelní s ohledem na průměrné mzdy v ČR a ve vztahu k žalobci se nejedná o částku existenční, proto není předmětem řízení natolik významným, aby odůvodňovalo zadostiučinění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení v penězích. Podle st. § 31a odst. 2 věta první zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Zde je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Samotné konstatování porušení práva postačí například tam, kde délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro něj pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného. Soud poukazuje na usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Důvody pro konstatování, že bylo porušeno právo na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Soud má za to, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný, a to zejména s ohledem na předmět daného řízení a s ohledem na to, že se nejedná o řízení dotýkající se osobního stavu žalobce. Proto soud dopěl k závěru, že postačuje konstatování, že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud proto takto rozhodl, když úprava § 31a OdpŠk představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ, proto je namístě takto postupovat i bez návrhu žalobce (nad rámec žalobního petitu). Ko