27 C 24/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky představující dlužné jízdné a přirážky k jízdnému ze dnů 7. 12. 2018 a 21. 12. 2018. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez jednání. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný cestoval dne 7. 12. 2018 v 12.49 hod. a dne 21. 12. 2018 v 10.58 hod vozidlem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné činilo 18 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný v průběhu soudního řízení netvrdil ani neprokazoval, že dlužnou částku zaplatil. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37 tohoto zákona) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě (dále jen„ obč. zák.“), zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému. Přirážka k jízdnému činí dle smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně 1 500 Kč. Dle ustanovení § 2550 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ustanovení § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně, a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Žalovaný má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka a podání žaloby) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.